Health, Mental Health, Nezařazené terezaho

Kozlík pro lepší spánek a mírnění úzkosti

Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) je další bylinkou, která může s úspěchem posloužit u mírnění úzkostí, uvolnění těla, zlepšení usínání a kvality spánku. Někdy se mu říká přírodní diazepam. Používá se ve formě sušeného kořene (na přípravu čaje) nebo alkoholové tinktury (extrakt).

Kozlík nezpůsobuje návyk

Stejně jako u třezalky, o které jsem psala minule, můžete se setkat v médiích s varováním před nežádoucími účinky. Dokonce se občas dočtete o tom, že je kozlíkový extrakt návykový a neměl by se tedy užívat déle než 3 dny. Nechci použít sprosté slovo, ale tak to opravdu není! Dokonce ani samotné benzodiazepiny (léky na mírnění úzkosti, jako je Lexaurin, Neurol, Rivotril a další) nejsou schopny vytvořit návyk během několika dnů. Avšak, pokud někdo užívá benzodiazepiny dlouhodobě – měsíce nebo roky – dochází při vysazení k vážným abstinenčním příznakům. A teď to bude zjímavé!!! Tramtararáááá … Na zmírnění abstinenčních příznaků se právě může použít kozlíkový extrakt (1).

Přestože nejsou zdokumentovány časté nežádoucí účinky, popisují se (snad aby řeč nestála) vzácný výskyt bolestí hlavy, břicha nebo závratě a nespavost (2). Nechci být ironická, ale schválně, kdo čte příbalové letáky s nežádoucími účinky třeba u Ibuprofenu nebo Paralenu?

Kozlík nezpůsobuje malátnost po probuzení

Podívejme se také na popsané lékové interakce. Kozlík se nesmí užívat společně s barbituráty (léky na spaní), benzodiazepiny (to jsou ty výše zmíněné léky na úzkost) nebo dalšími tlumícími látkami, protože by pak způsobovaly přílišnou ospalost. Pokud pominu fakt, že kozlík užívají právě lidé, kteří mají problémy se spánkem (potřebují být ospalí) a většinou se situaci snaží řešit jinak než léky, jistě je třeba na toto dát pozor. U kozlíku se oproti jiným „lékům na spaní“ neprojevuje malátnost po probuzení a tzv. „kocovinový efekt“ (3).

Látky z kozlíku zvyšují koncentraci tlumícího neuropřenašeče v mozku

A teď konečně k tomu, jak tedy vlastně účinkuje. Pokud jste četli můj článek o třezalce, vysvětluji v něm laicky neurofyziologii v mozku. Chemické látky, kterými se nervová soustava dorozumívá (neuropřenašeče), přirovnávám k psaníčkům, enzymy odbourávající tyto látky ke skartovačkám. Jedním z takových psaníček je i kyselina gamaaminomáselná (GABA), která má tlumivý vliv na mozkovou činnost. Jednak je nutná pro to, aby člověk usnul, ale také na to, aby v bdělém stavu cítil klid a ne nervozitu a úzkost. Koncentraci GABA v mozku zvyšuje např. alkohol a cíleně také benzodiazepiny. Bohužel u obou zmíněných dochází za nějakou dobu k návyku a nutnosti zvyšování dávek. Účinné látky kozlíku (flavonoidní glykosidy a  kyselina valerenová) brání rozkladu GABA, zablokuje tedy pomyslnou skartovačku psaníček, která mohou dál přenášet v mozku informaci o tom, že je všechno v klidu a pohodě, člověk se nemusí bát usnout.

Další oblasti, kde kozlík pomáhá:

  • Mírnění menstruačních obtíží
  • Syndrom neklidných nohou
  • ADHD
  • Parkinsonova choroba

Kozlík jako čaj nebo tinktura

Obvykle doporučovaná dávka extraktu (tinktury) je 50–100 mg podávaná 2–3× denně v indikacích proti úzkosti, popřípadě jednorázová dávka 150–300 mg extraktu asi 45 minut před spánkem. V případě použití sušeného kořene by se dávka měla pohybovat mezi 1 a 2 g. Předávkování je popisováno při užití více než 18g kořene.

Pokud tedy chcete na úzkost nebo lepší usínání zkusit nějakou podporu jinou než „prášek“, může být kozlík tou správnou volbou… a kočky se kolem vás budou motat a závidět – kozlík jim totiž náramně voní 😊

  1. https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0278584601003050?via%3Dihub
  2. S. Department of Health and Human Services, National Center for Complementary and Integrative Health. Valerian. Updated September 2016
  3. Cass H. Herbs for the Nervous Systém: Ginkgo, Kava, Valerian, Passionfl ower. Seminars in Integrative Medicine 2004; 2: 82–88.
Nezařazené terezaho

Třezalka – přírodní antidepresivum a lék proti úzkostem a špatné náladě

Na třezalku nedám dopustit. Když se o ní zmíním lidem, kteří přichází s úzkostí, často se setkám s argumentem „ale ta je nebezpečná“. Třezalka to holt v médiích schytala, možná i proto, protože je jednou z nejznámějších a nejdéle používaných léčivých bylin vůbec. Tím pádem jsou i nejvíce prozkoumány její možné nežádoucí účinky, kterými se často straší. Pojďme je tedy zmínit hned na začátku.

Kdy to s třezalkou neriskovat?

Třezalka může způsobit vyšší citlivost kůže ke slunečnímu záření, takže se nechoďte opalovat, když pijete třezalkový čaj! Prekérní jsou interakce s některými léky. Možná znáte pojem „třezalkové děti“, kdy žena otěhotněla i přes užívání hormonální antikoncepce, kterou třezalka tak nějak „vyoutovala“.  Takže holky, na to bacha … i když, každý musí sám zhodnotit, zda zrovna užíváním hormonální antikoncepce svému tělu (i psychice) spíš pomáhá nebo ubližuje, ale o tom teď psát nechci. Bohužel tuto zázračnou bylinku nesmí užívat pacienti užívající warfarin (na ředění krve), digoxin (srdeční arytmie), cytostatika (onkologická onemocnění), statiny (na snížení cholesterolu), SSRI antidepresiva a některá další léčiva. Třezalka totiž nakopne jednu z velmi účinných detoxikačních cest v játrech (pro znalé – jedná se o některé izoenzymy cytochromu P450) a kvůli tomu se tyto léky rychleji odbourávají a pak nepůsobí, jak by měly. U lidí, kteří léky neužívají je právě taková detoxikační schopnost žádoucí.

Třezalka funguje někdy lépe než antidepresiva

A teď pojďme k tomu, jak třezalka pomáhá s úzkostí. Obsahuje hypericin, hyperforin a spoustu dalších látek ze skupiny flavonoidů (např. v souvislosti s léčbou postkovidového syndromu zmíním doporučovaný kvercetin anebo také obsahuje rutin, který je zodpovědný za pružnost cév), které mají vliv na zlepšení úzkostných a depresivních stavů. Dokonce ve studiích vychází, že užívání extraktu z třezalky je účinnější na slabé až střední deprese než medikamentozní antidepresiva Elavil, Prozac, nebo Zoloft (1)! Hypericin navíc ještě zvyšuje koncentrace melatoninu, který zlepšuje cyklus spánek-bdění, které bývají při depresích narušené (2). Navíc melatoninu se přezdívá hormon mládí a je zodpovědný za mnohé regenerační procesy v těle… ale o tom až někdy příště.

Neurofyziologie lidově – černá a růžová psaníčka, poštovní schránky a skratovačky

Jednotlivé části mozku se dorozumívají pomocí chemických látek, kterým říkáme neuropřenašeče. Každý asi už někdy četl o serotoninu, dopaminu nebo noradrenalinu (je jich ale mnohem více). Přirovnávám je k takovým psaníčkům, která mají uvnitř nějaký pokyn k akci. Tato psaníčka je potřeba doručit na správné místo a proto mají buňky (i ty mozkové) na sobě „poštovní schránky“ – odborně receptory. Když dostane daná část mozku psaníčko do schránky, pošle nějakou informaci dál a rozbíhá se mohutný sled dějů v celém našem těle. Psaníčka po nějaké době (ta doručená i ta nedoručená) jdou postupně do „skartovačky“, aby se v mozku nepletla. V roli těchto skartovaček jsou enzymy, které chemicky rozkládají nervové přenašeče na jiné látky. Tento proces se neustále opakuje, stále se v mozku něco děje. V depresivních stavech nebo při úzkostných poruchách dochází k narušení rovnováhy nervových přenašečů. Když to hodně zjednoduším – některá psaníčka jsou růžová a některá černá – některé chemické látky spíše způsobují dobrou náladu, jiné stres. Pokud jsou v rovnováze, člověku je dobře, s větším či menším vypětím zvládá svůj život. Pokud je ale nedostatek těch růžových psaníček a přebytek černých, začne nám být „ouzko“.

Jak třezalka pomáhá s úzkostí?

Vzpomenete si na ty názvy účinných látek třezalky? Hypericin, hyperforin (latinský název třezalky se od toho odvíjí – Hypericum perforatum). A tyhle dvě látky brání „skartovačkám“, aby zničily růžová psaníčka. A dokonce ještě blokují poštovní schránky tak, aby nepřijímaly černá psaníčka. Pokud bychom šli do biochemie, zjistíme, že účinky třezalky jsou opravdu velmi široké a v chemismu mozku ovlivňují velkou řadu chemických procesů. Ne všechny jsou ještě do důsledku prozkoumané. Pro naše účely se však můžeme spokojit s příměrem psaníček a poštovních schránek.

Pokud tedy neužíváte dlouhodobě léky, které by mohly interagovat s třezalkou, doporučuju nasadit bylinnou kůru proti úzkosti. Ve fytoterapii se vždy doporučuje byliny míchat, neužívat pouze jeden druh dlouhodobě. Mně se na celkové zklidnění velmi dobře osvědčila směs třezalka, dobromysl, měsíček zahradní. O dalších bylinkách pomáhajících s úzkostí si povíme v příštím článku.

Zdroje:

  1. (Chatterjee, S. S., Bhattacharya, S. K., Wonnemann, M. et al.: Life Sci., 1998; 63, 499-510.)
  2. CSFA_2007-2_hypericin-a-hyperforin-biologicky-aktivni-komponenty-trezalky-teckovane-hypericum-perforatum-jejich-izolace-analyza-a-studium-fyziologickych-ucinku-3197.pdf
Nezařazené terezaho

Relaxační cvičení jako prevence psychických potíží

V tomto článku bych se ráda věnovala významu relaxačních cvičení. Každý, kdo trpí úzkostmi někdy slyšel, že je důležité relaxovat, meditovat, cvičit jógu… Mnohdy je však takové doporučení špatně pochopeno – v tom smyslu, že je účinné v nějaké akutní situaci. Tak to ale není. Ve chvíli, kdy pociťuji intenzivní úzkost, nebo začátek panické ataky, je téměř nemožné se uvolnit tělesně a už vůbec ne poklidně meditovat. O možnostech, jak zvládnout začátek panické ataky jsem se zmiňovala v dřívějším článku, nyní se zaměřme spíše na dlouhodobou prevenci.

Relaxace, meditace jako prevence úzkostí a panické ataky

Relaxační cvičení nebo meditace pomáhá při úzkostech spíše preventivně. Pokud cvičíme/praktikujeme ve chvílích, kdy je nám docela dobře, máme schopnost se uvolnit. Díky pravidelnému a dlouhodobému tréninku se postupně vytváří jakási psychická rezerva, která následně pomáhá zvládnout i náročnější situace.

Relaxační cvičení nejsou ztrátou času

Často se setkávám na svých workshopech i v individuální praxi s „reklamacemi“ typu: „na mě uvolňování nemá žádný efekt“, „raději nasekám hromadu dříví, než abych meditoval“, „uvolňování není efektivní, já si zaběhám na pásu a u toho stihnu aspoň ještě sledovat zprávy“. Naprosto chápu, že pro lidi, kteří byli vychováváni v tom, že odpočinek je sprosté slovo, je velmi těžké „ztrácet“ svůj čas a chvíli vlastně nedělat nic. Jenže to NIC má právě ohromnou moc. Hodně lidí zakouší příjemné pocity hned při prvním pokusu s relaxačními technikami nebo meditací, u jiných to může trvat déle. Tím myslím, že je ze začátku relaxace nebaví, mají pocit, že jim nic nedává. Jenže to je stejné, jako s každým jiným cvičením. Pokud něco neumím, většinou mi to je ze začátku více nepříjemné, než příjemné. Teprve pravidelným trénigem přichází radost a pocit, že to k něčemu je. Přestože jsou jistě lidé velice akční, kteří relaxačním cvičením přichází na chuť velmi těžko, jsem přesvědčena, že i jim mají co nabídnout.

Účinky relaxačních cvičení jsou fyziologické

Ráda bych popsala, o co vlastně u relaxačních cvičení jde a jakým způsobem jsou schopny mírnit úzkosti a náchylnost k panice. Hlavní efekt je fyziologický. Pokud jsem v napětí, mám mnohem více zatnuté svaly, jiné držení těla, než je tomu, když cítím uvolnění. Tělesné a psychické prožitky se kopírují. Nemohu prožívat radost, pokud mám ztuhlé tělo a také nelze prožívat úzkost, když mám tělo uvolněné.

Pokud si znovu přečtete předchozí větu zjistíte, že je to vlastně dobrá zpráva, protože se můžeme skrze uvolňování těla dostat i k uvolněnému psychickému prožívání. Tohoto propojení si nemusíme všimnout při cvičení hned. Pro někoho je absurdní představa, že když se naučí cítit tíži v rukou, že by mu to mohlo pomoci s tím, že řeší stresové situace v práci. Opak je však pravdou. Čím lépe se dokážeme ve chvílích klidu uvolnit, tím lépe jsme schopni v zátěžových situacích „fungovat“ pod tlakem. Můžeme si to představit, že si vlastně trénujeme jakýsi psychický „sval“, který potom více unese.

Jak si vybrat vhodné relaxační cvičení?

Každý člověk je jiný a může mu vyhovovat něco jiného. Je dobré, vyzkoušet vícero možností a vytrvat pak u toho, co je nejpříjemnější a nejlépe zařaditelné do běžného životního rytmu. Naprostá většina relaxačních cvičení vychází z uvědomění si svého těla a svého dechu. Někdy jde pouze o to, identifikovat, kde se co děje. Kde se v těle vyskytuje napětí, kde uvolnění. Já s oblibou říkám, jak se daná část těla „má“ v tento okamžik. Takové prožitky mohu pouze sledovat anebo se pokusit je nějak modulovat. Napětí uvolňovat, bolest zmenšovat, brnění uklidňovat, chlad oteplovat. Samovolně nebo cíleně pak prociťuji propojení tělesného a psychického uvolnění.

Každý si může najít to svoje oblíbené relaxační cvičení

Neexistuje žádná naprosto zázračná uvolňovací metoda, nicméně cestou jakékoli z nich mohu po čase „zázraku“ dosáhnout. Pokud někdo nemá žádné zkušenosti s relaxací, nepouštěla bych se do nějakých dlouhých meditací. Pravděpodobně by to byla větší frustrace než požitek. Každá troška se počítá, proto na sebe nemějte přehnané nároky. Úplně postačí, když se budete pár minut denně věnovat jen zaměření pozornosti na vlastní dech. Velmi „uživatelsky přívětivou“ relaxační technikou je autogenní trenink, jehož ukázku si můžete poslechnout zde.

Nadstavbou základního autogenního treninku je i práce s imaginacemi, vlastními fantazijními obrazy v naší hlavě, kterými si můžeme přivolat příjemné prožitky a uvolňovat napětí. Ne nadarmo se v biosyntéze (jeden z psychoterapeutických směrů, zaměřených na tělo) říká, že kam se ladí mysl, tam se ladí metabolismus. Pro ty z vás, kteří se opravdu uvolnit na povel nedokážou, mohu doporučit tzv. Jackobsonovu progresivní relaxaci. Při ní nejprve jednu svalovou skupinu (např. bicepsy na rukách) zatnu a teprve poté uvolním. Prožitek napětí mi pomůže lépe prožívat následné uvolnění. Meditace v tichu je pak královnou mezi relaxačními – trochu se až zdráhám říci – „technikami“, která při pravidelné praxi mění nejen chemické nastavení mozku, ale jeho samotnou strukturu.

Přeji příjemnou praxi … a hlavně, nenechte se odradit počátečními neúspěchy!

Více se můžete inspirovat dalšími video na mých YouTube stránkách.

MUDr. Tereza Hodycová

Nezařazené terezaho

První pomoc při panické atace

Jak jsme si popsali v minulém díle, na vzniku panické ataky se podílí spousta různých vlivů a dispozicí. Není proto snadné určit pouze jeden jediný správný postup, jak panické ataky vyléčit. Pokusím se popsat některé praktické techniky, které mohou výrazně pomoci při nástupu příznaků panické ataky. Než se do toho pustíme, připomenu, o jaké příznaky se vlastně jedná.

Fyzické příznaky panické ataky:

pocity svírání hrdla a na hrudi, bušení srdce, zatnutí svalů, třes, nedostatek dechu, pocit na zvracení, návaly horka, sucho v ústech, mžitky před očima, pocit na omdlení.

Psychické příznaky panické ataky:

nesnesitelné napětí, pocit ztráty sebekontroly, katastrofické interpretace tělesných příznaků („je to infarkt“, „určitě umřu“), strach ze zešílení, pocity depersonalizace (přestávám sama sebe vnímat reálně, ztrácím se sama sobě) a derealizace (věci kolem mě necítím jako skutečné).

Spouštěč panické ataky nemusí být vůbec znám – je to jen poslední kapka do plného poháru, jak jsme si popsali v minulém díle. Při panické atace dochází k intenzivnímu strachu, že se něco hrozného stane. Na tento strach zareaguje naše tělo vyplavením stresových hormonů a zaktivuje všechny orgány pro boj nebo útěk. Postižený si však tělesné projevy stresové reakce interpretuje jako život ohrožující onemocnění (infarkt atd.) a tím svůj stres ještě více posiluje. Vlivem zrychleného dýchání dochází k hyperventilaci, chemickým změnám vnitřního prostředí a pocitům na omdlení, neschopnosti vnímat reálně situaci.

První pomoc, když přichází panická ataka:
  1. Kontrolujte dech

Snažíme se zklidnit dech. Počítáme si u toho. Nadechujeme se pomalu než napočítáme do 5. Zadržíme dech než napočítáme do 2 a začneme pomalu vydechovat než napočítáme do 7 a opět na chvilku zadržíme dech. Lépe si s dechem poradíme tehdy, když si toto dechové cvičení natrénujeme předem, ve chvílích klidu.

  1. Uvolňujte svaly

Může se zdát, že to v takových situacích vůbec nejde, ale existují techniky, které pracují se zatnutím svalů a jejich následným uvolněním. Zkuste postupně zatnout jednotlivé svalové skupiny a následně je uvolnit. Přesný popis najdete pod názvem Jackobsonova progresivní relaxace. I v tomto případě se vyplatí mít techniku natrénovanou předem. Podobný efekt může mít „vytřepání“ celého těla. Zkuste protřepat končetinami, zatřást celým tělem. Představujte si, že se otřepáváte jako pes, když vyleze z vody.

  1. Uzemněte se

Pokud můžete, sedněte si, nebo ještě lépe lehněte na pevný povrch. Zatlačte vší silou do pevného povrchu, který vám dodá pocit psychické i fyzické opory.

  1. Zhodnoťte objektivně situaci

Snažte si připomínat, že to, co se vám teď děje, do pár minut odezní.

  1. Odkloňte myšlenky

Zkuste zaměřit svoje smysly na jakoukoli činnost. Spočítejte počet háčků na zácloně, pojmenujte co nejvíce předmětů ve svém okolí, registrujte, co právě teď slyšíte, cítíte nebo máte chuť na jazyku. Zavolejte svým blízkým.

  1. Dělejte něco známého

Zahrajte si jednoduchou hru na mobilu. Pokud to jde, zkuste zalít květiny nebo vytřít podlahu. Napijte se čisté vody. Nebo se naučte nějaké rutinní motorické cvičení – např. spojujte střídavě palec s ukazováčkem, pak prostředníčkem, prsteníčkem a nakonec malíčkem na ruce. Toto cvičení zkoušejte oběma směry na obou rukách.

  1. Dopřejte si odpočinek

Po odeznění panické ataky většinou přichází pocit vyčerpání. Dopřejte si tedy dostatečný odpočinek a připomínejte si, že jste ataku zvládli.

Jako dlouhodobou prevenci panických atak pravidelně zařaďte relaxační cvičení do vašeho denního režimu. A když píšu pravidelně, myslím opravdu pravidelně! Můžete se inspirovat na mých YouTube stránkách třeba autogenní trénink nebo jinou formu vedené relaxace.

MUDr. Tereza Hodycová

Nezařazené terezaho

Neutíkat před úzkostí

Nad úzkostí z pohledu psychoterapeutky a lékařky bych se mohla zamýšlet z různých úhlů pohledu. Mohli bychom rozebírat neurobiologické souvislosti, psychologické teorie, techniky zvládání emocí a mnohé další (kterým se mimo jiné velmi podrobně věnuji na svých workshopech). Já bych však chtěla rozhled nad problematikou úzkostí rozšířit ještě o společenský a trochu symbolický kontext.

Růst výskytu úzkostí spojuji i s dnešní dobou. Technický pokrok se nás snaží přesvědčit o tom, že není na světě nic, čeho bychom se měli bát. A my jsme mnozí uvěřili tomuto bludu, nebo jsme k tomu byli okolnostmi donuceni a zpohodlněli jsme. Zpohodlněli jsme fyzicky, protože se nemusíme moc hýbat, abychom si obstarali obživu, všude dojedeme autem, na nemoc si vezmeme prášek… ale také jsme zpohodlněli psychicky. Nenaučili jsme se „zdravě“ bát. Máme pocit, že bychom se neměli ničeho bát, protože moderní civilizace přeci všechny hrozby odvrátí – o to více se pak bojíme, když se něčeho začneme bát. Máme pocit, že bychom měli my sami zvládnout cokoli, protože pouze vysoký výkon je to, co se cení. Musíš si věřit, když nemůžeš, přidej plyn, neomezený lidský potenciál a další slogany se zapisují do našeho vědomí.

Kombinací obrovských nároků sama na sebe a na druhé straně civilizační pohodlností se začíná pomyslně zužovat životní prostor. Nejsme zvyklí bojovat a trpět, unést rizika, která přináší přirozený koloběh života, a na druhou stranu se neúměrně honíme za úspěchem ve společnosti. Obě tyto strategie přetěžují psychiku. Nemáme vybudovanou psychickou odolnost unést rizika, ztráty, ohrožení a současně šponujeme naše mentální kapacity k nepřirozeným výkonům, neumíme si odpočinout. Přirovnala bych to k tomu, když by člověk, kterému je zima, šel místo naštípat dříví a zatopit si v kamnech, malovat barvičkami na okno, aby se výhled zdál teplejší.

Úzkost pochází ze slova „úzký“ – někde je málo místa, je zúžený prostor. Někde, kde by měl člověk volně projít, tak se nevejde a zůstane uvězněn. Děje se tak i v oblasti psychiky. Chybí volný průchod energie a dostavuje se úzkost, která stejně jako v případě uvěznění fyzického, generuje chování, jako by šlo o boj o život. Tímto pohledem se ve své psychoterapeutické praxi snažím dívat na příběhy pacientů s úzkostmi. Snažíme se vypátrat, co způsobuje toto zúžení psychického prostoru a co s tím udělat.

Já osobně mám moc ráda analogie z pohádek, které popisují příběhy různých hrdinů, kteří se musí s úzkostí potýkat. Každý princ či princezna je postaven před úkol vypořádat se s něčím, co ji/ho děsí, nebo přinejmenším vzbuzuje obavy. Než je však hrdina připraven postavit se tváří v tvář této hrozbě, musí po cestě nasbírat řadu dovedností nebo kouzelných předmětů, které mu pomohou. A stejně je to i v životě. Aby se člověk mohl postavit tváří v tvář úzkosti, je třeba získat nějaké zbraně, to znamená vlastní kompetence. Prvním krokem je tedy před úzkostí neutíkat, ale přiznat si, že v mém životě opravdu je něco ohrožujícího. Mít odvahu úzkost prožít. Jeden můj klient trpící panickými atakami mi přiznal, že pro něj byl vlastně nejsilnějším terapeutickým momentem moje doporučení zastavit se, když přicházela úzkost a dovolit si, že mu teď bude chvíli opravdu špatně. Taková zkušenost mu dodala sílu, že svoje stavy zvládne.

Jak dále pracuji s lidmi s úzkostmi v psychoterapii? Postupnými krůčky rozkrýváme možnosti, jak si zvětšovat onen pomyslný psychický prostor. Jednou z cest jsou obecně techniky psychohygieny, která se zaměřuje na prožívání teď a tady, zlepšování vnímavosti ke svému tělu, podpora rovnováhy autonomního nervového systému. Zvyšováním psychické odolnosti je člověk lépe připraven čelit zátěži. Na mentální úrovni prozkoumáváme cesty, kde i v úzkosti lze hledat nějakou naději, na co se lze spolehnout. Jak i s vědomím toho nejkatastrofičtějšího scénáře lze nalézt možnost, že by mohlo být lépe. Na sociální úrovni hledáme co nejvíce možných opor ve vztazích, protože vztahy, byť právě ony mohou být zúzkostňujícím tématem, jsou i zdrojem léčení. Pokud někoho mohu obejmout, cítím, že mě má rád, vyslechne mne, pohotovost k úzkostem se snižuje.

Závěrem bych chtěla podotknout, že úzkost, stejně jako fyzická bolest není sama o sobě nemoc, ale signál, že někde něco není v pořádku. Obrací naši pozornost k tématům, která je třeba řešit. Cílem tedy není úzkost odstranit ze života, ale konstruktivně reagovat na to, o čem nás informuje. Jak píše krásně Verena Kast ve své knize Úzkost a její smysl „Dejme vale velikášským fantaziím, že jsme nesmrtelní a přijměme ohroženost života. Opouštějme, co máme opustit! Počítejme s nejistotou, ale přesto nerezignujme. Je to jedna z podob statečnosti. Je to naděje, která počítá s tím nejhorším, a přece věří, že věci mohou dopadnout co nejlépe. Je to klid, jehož základem je důvěra v život.“

MUDr. Tereza Hodycová

Nezařazené terezaho

Jen tak sedět u vody

Když vedu workshopy ve firmách nebo při individuálních konzultacích, tak se setkávám s profesně vysoce postavenými lidmi, kteří jsou velmi úspěšní, ale nějak jim už v tom „kalupu“ docházejí síly. Možná je to náhoda, ale spíš si to nemyslím – velmi často těmto lidem přináší psychickou úlevu představa, že sedí někde u vody a nemusí vůbec nic… jen sedět a pozorovat hladinu… V reálném životě na takové věci samozřejmě nemají čas, ale ve své fantazii se takovou představou doslova opájí.
Mohli bychom takové představy analyzovat, interpretovat, že voda může symbolizovat naše nevědomí nebo mateřský princip a tak dále.


Dnes jsem ale spíš přemýšlela o tom (sedíc u vody), jak je smutné, že si někdo takový zážitek opravdu nedokáže dopřát. Na kdy jako ten svůj život a propojení se svou duší odkládá???
Bylo opravdu krásně, zajela jsem si zaplavat (jen na chvilku – moc dlouho v té studené vodě zatím ještě nevydržím) a potkala jsem dvě starší paní, které si pomalinku plavaly podél břehu rybníka a u toho si povídaly. Pak se na břehu osušily a oblékly a zůstaly sedět na břehu. Dýchlo to na mě takovým klidem a pohodou, tak jsem si taky sedla na břeh kousek dál a koukala se na hladinu. Taková, řeknete si, blbost – a co se tam děje věcí – jak vítr čeří hladinu, jak se v ní odráží slunce a jiskří to, jak vyskakují ryby nad vodu, jak šustí spadlé listy a pak se pomalinku pohupují než klesnou ke dnu… a to jsou přesně ty chvíle, kdy jakoby se čas zastavil…


Krásný nadcházející víkend!


MUDr. Tereza Hodycová

Nezařazené terezaho

Proč dělám workshopy a co si od toho slibuju?

Workshopy pořádám – kromě toho, že mě to moc baví 🙂  – proto, protože vím, že občas stačí pouze inspirace, nějaký zážitek, „aha moment“ a člověk se ve svém životě posune dál, směrem, kde se cítí lépe a více sám sebou… a takovou inspiraci a zážitky doufám poskytuji. Vzhledem ke svému biomedicínskému vzdělání se vždy pokouším předestřít alespoň základní teoretické souvislosti, abychom se měli čeho chytit, zjistili jak jinak o daném tématu (a že jich je :-)) přemýšlet. Hlavně se ale snažím do programu zařazovat praktická cvičení – právě proto, aby účastníci něco zažili, mohli si prožít chvilku sami se sebou a následně (pokud chtějí) mohli svoje zážitky sdílet s ostatními ve skupině a mohli jsme o tom diskutovat. Snažím se také, aby vždy byl nějaké prostor pro konkrétní, individuální dotazy.

Hlavní cíle mých workshopů bych tedy shrnula takto:
  • racionální a jednoduše pochopitelný náhled na tematiku (nejčastěji zdravotní) + propojení informací, které jsou všeobecně známé v novém kontextu
  • inspirace pro samostatnou práci na sobě
  • konkrétní zkušenost s praktickým cvičením
  • sdílení a diskuse ve skupině, možnost výměny názorů a individuálních životních zkušeností

Co se týče nějakého teoretického výkladu, vždy se snažím o co nejvíce úhlů pohledu na věc. Tím, jak jsme každý jiný, můžou nám fungovat – nebo naopak nefungovat- různé věci a postupy. Nikdy proto nedávám jednoznačná doporučení a rady, ale spíše nabádám účastníky k  hledání vlastních cest.

Čím delší workshop je, tím více se těmto sebezkušenostním aktivitám můžeme věnovat. Záleží na každém člověku, zda preferuje pouze „ochutnávku“, anebo si chce vše užít naplno celý den.

MUDr. Tereza Hodycová

Nezařazené terezaho

Jak u mě probíhá terapie psychosomatických obtíží?

Na úvod je třeba zdůraznit, že k fyzickým obtížím přistupuji psychoterapeuticky (o tom, jak u mě probíhá psychoterapie jsem psala v minulém článku zde). Primárně se nesnažím suplovat či jakkoli zasahovat do léčby medicínské, byť jsem původem lékařka. Medicínské vzdělání a praxi spíše využívám k vysvětlení principu nemoci – pokud to klienta zajímá – a díky tomu občas pochopení psychických souvislostí. Ctím bio-psycho-socio-spirituální model nemoci a z něj vycházím. O psychosomatických konceptech vzniku nemoci se můžete dočíst ZDE.

V průběhu psychoterapie pátráme po odpovědích na tyto dotazy:

Jaké jsou tělesné příznaky a potíže – jak přesně se projevují?
Jak se pacient cítí?
Jak pacient zachází se svými potížemi a jak si je sám vysvětluje?
Jaké pocity, jaké vzorce myšlení souvisejí s aktuálními symptomy?
Jaké má pacient představy o nemoci a zdraví?
Jaké faktory ve svém souhrnu poruchu vyvolaly, udržují ji, nebo ji dokonce zhoršují?
Do jakého kontextu rodinného, partnerského, sociálního a profesního můžeme potíže zařadit?
Jaké jsou konkrétní vztahy mezi faktory tělesnými, duševními a sociálními?
Jaké další následky potíže způsobily a co by pro dotyčného znamenalo jejich odstranění nebo zmírnění?
Jaké jsou nejbližší cíle terapie a jaké jsou další cíle?

S klienty při rozhovoru zkoumáme samotné onemocnění či jeho symptomy z hlediska principu a pátráme po podobných principech v oblasti myšlení, chování, vztahů. Klient sám nachází různé paralely a souvislosti mezi svou nemocí a konkrétní životní situací, pracujeme s časovou osou, kdy přiřazujeme k milníkům zdravotních potíží milníky životních událostí. Zkoušíme nalézat také symbolické aspekty nemocí, avšak neopomíjíme ani důsledné dodržování či nastavení režimových opatření – cvičení, strava a další. – s psychickou podporou v této oblasti. Někteří lidé jsou spíše přístupni změně chování, jiní ke změně myšlení a náhledu na celou problematiku.

Dobrá zpráva však je, že není rozhodující, ze kterého konce se klubko patálií začne rozmotávat, hlavně je důležité vůbec začít.

MUDr. Tereza Hodycová

Nezařazené terezaho

Jak u mě probíhá psychoterapie?

Komu může psychoterapie pomoci?

Psychoterapie není pouze o řešení psychických problémů, ale pomáhá při vlastním osobním rozvoji, kdy člověk lépe poznává sám sebe, stává se sebe-vědomější, lépe zvládá svoje emoce a není pak tolik závislý na hodnocení druhých. Specifickou oblastí je psychoterapie psychosomatická, která se snaží o nalézání souvislostí mezi psychickým stavem a fyzickým onemocněním, které pak následně dokáže zmírnit či zcela vyřešit. V jakých situacích tedy může být přínosné vyhledat psychotarapeuta?

osobní problémy

  • „Mám nízké sebevědomí.“
  • „Mám slabou vůli, nedokážu se ovládat.“
  • „Jsem dlouhodobě ve stresu, bývám často nervózní.“
  • „Mám nedostatek životní energie.“
  • „Lehce podlehnu vlivu druhých, dlouze řeším, co si o mě druzí myslí.“

problémy v profesním životě

  • „Jsem přepracovaný a pod tlakem.“
  • „Mám trému z vystupování na veřejnosti.“
  • „Mám strach ze selhání.“
  • „Špatně se soustředím, mám problém s učením.“
  • „Nedokážu se „prodat“ a obhájit svůj názor.“

psychické problémy

  • „Mám úzkosti, strachy, deprese, panické ataky.“
  • „Prožívám smutek po ztrátě blízké osoby.“
  • „Neumím zvládat svoje emoce.“
  • „Ztrácím smysl života a své práce.“
  • „Neumím se vyrovnat se svou minulostí nebo prožívám silné obavy z budoucnosti.“

problémy v mezilidských vztazích

  • „Mám dlouhodobé neshody s partnerem.“
  • „Rozpadl se mi vztah – rozchod, rozvod.“
  • „Vím, že jsem v toxickém vztahu ale nevím, co mám dělat.“
  • „Nezvládám výchovu svých dětí.“
  • „Řeším dlouhodobé spory v rodině.“

zdravotní problémy (psychosomatika)

  • stres, chronická únava
  • bolesti pohybového aparátu, hlavy, migrény, poruchy spánku
  • obezita, trávicí a kožní obtíže
  • vysoký krevní tlak, bušení srdce
  • alergie a autoimunity
  • opakovaná infekční onemocnění
  • chronické vyrážky, exémy
  • gynekologické potíže, otěhotnění

Krokem číslo jedna je objednat se na první setkání

Nejprve je nutné si domluvit termín sezení – objednací doby mívám do dvou týdnů. Objednání může proběhnout buď telefonicky na moje telefonní číslo + 420 604 520 865 nebo emailem na terezahodycova@gmail.com.

Krokem číslo dva je dorazit na první setkání

Na prvním sezení zjišťuji s čím přicházíte, s čím potřebujete pomoci a jaká jsou vaše očekávání od terapie. Podrobně vysvětluji způsob svojí práce, který vychází z dynamických směrů analytické psychologie. To znamená, že rozkrýváme souvislosti mezi různými naučenými programy v mozku z naší minulosti a zkoumáme jak je přetvořit nebo alespoň lépe pochopit, aby do budoucna fungovaly spíše v náš prospěch, než naopak.

Také se domluvíme na frekvenci setkávání – zda bude 1x do týdne nebo méně často, podle vašich potřeb a očekávání. Nastíním možnosti a metody, jakým způsobem budeme pokračovat.

Krokem číslo tři je pravidelné docházení na terapii

Počet sezení je různý a opět závisí na vašich potřebách a očekáváních. Psychoterapie je založena na rozhovoru, který doplňuji prací s obrázkovými kartami, figurkami, sandspielem, aktivní imaginací, autogenním treningem a dalšími. Cílem je navázat komunikaci s vlastním nevědomím (podvědomím), lépe vnímat svoje tělo a jeho pocity, dostávat se do kontaktu s intuicí. Na závěr každého sezení zhodnotíme klíčové body a témata dnešního rozhovoru a domluvíme se na příštím termínu sezení.

Ráda Vám budu nápomocna při řešení aktuálních trablí, pokud chcete moji službu využít!

MUDr. Tereza Hodycová

Nezařazené terezaho

Měsíček lékařský proti zánětu

Měsíček lékařský je moje velmi oblíbená rostlinka, která mi letos obsadila tak nějak svépomocí celou zahradu. Prý je schopna na sebe převzít nemoci ostatních rostlin a ochránit tak zeleninu. Už jen pohled na ty krásné oranžové nebo žluté květy zlepší náladu… a co teprve jeho účinky!

Pro vysoký obsah flavonoidů a silic má výrazné protizánětlivé účinky a to jak vnitřně, tak zevně – podle toho, jak ho užíváme. Díky této vlastnosti ho lze kombinovat s dalšími bylinkami v čajových směsích.

Zmírňuje záněty v trávicím traktu vč. žaludečních vředů a zánětlivých onemocnění střev. Zlepšuje klimakterické obtíže a upravuje nepravidelnou menstruaci. Stimuluje činnost jater a podporuje jejich detoxikační funkci, dobře působí při žlučníkových obtížích. Zlepšuje projevy alergií.

Při vnějším použití v podobě mastičky, sedací či celotělové koupele (z výluhu) pomáhá při kožních potížích, exémech, špatně se hojících ranách, spáleninách, hemoroidech i gynekologických zánětech.

U nás je největším „konzumentem“ moje starší dcera, která trpí na vyrážku kolem rtů a měsíčková mastička pomáhá zahojit, co se dá… i když je zřejmé, že i tyto potíže vznikají spíše z psychického zatížení – o prázdninách se vyrážka neobjeví. Já měsíčkovou mastičku používám na suchou kůži po opálení, na ztvrdlé paty a jiné části chodidel (holt ráda chodím bosa) a občas i místo nočního krému. Sušené květy měsíčku přidávám do téměř všech čajíkových směsí pro své nejbližší.

Jak tedy měsíček zpracovávám?

Suším květy na čaj, maceruji v tuku na mastičku, maceruji v alkoholu na tinkturu.

Sušení:

Pozor na plesnivění! Měsíčkové květy schnou velmi pomalu a proto je třeba je občas prohrábnout, pokud je sušíte na podložce s pevným dnem (podnos, plech atd.) – nejlepší je použít síť na sušení bylin, ale tu ne každý vlastní. Nebojte, uschne i na talířku, ale trvá to trochu déle. Neměl by být na slunci – ztrácel by účinné látky.

Mast:

  • Masťový základ
  • Celé květy měsíčku lékařského (více účinných látek obsahuje oranžová varianta než žlutá)

Základní je receptura s použitím vepřového sádla (nesoleného samozřejmě!). Já mám v oblibě bambucké máslo (lze zakoupit v prodejnách s potřebami pro domácí kosmetiku), ale vyzkoušený mám i olivový olej s kouskem včelího vosku. Pokud nepoužijeme do masti žádný konzervant, je naprosto nutné mít mast po celou dobu v ledničce (zde vydrží cca 1 rok). Je však možné při výrobě přimíchat pár kapek vitaminu E či extrakt z grepových jadérek (opět mívají v potřebách pro domácí kosmetiku), které umožní vzít si mastičku třeba na cesty bez toho aby žlukla (v případě sádla) nebo zplesnivěla (v případě bambuckého másla). Nejtrvanlivější je – z vlastní zkušenosti – varianta s olivovým olejem a voskem, ta se ale zase v teple dost roztéká.

Postup přípravy je naprosto jednoduchý. Rozehřejeme si masťový základ a hodíme tam květy měsíčku. Nesmí se škvařit! Množství je ideální takové, když po zavadnutí květů jsou v nádobě ponořené celé pod hladinou masťového základu. Několikrát během dne (nebo pár dní) směs rozehřejeme a zase necháme při pokojové teplotě ztuhnout. Po posledním prohřátí scedíme přes plátýnko do vysterilizovaných nádobek – já používám nejraději skleněné, ale ty si nesmí brát děti do školy, takže používám i plastové kelímky (k dostání v lékárně nebo produktech pro laboratoře).

Tinktrura:

  • Alkohol (čím silnější, tím více vyluhovaných účinných látek – já ale používám normální vodku nebo bílý rum)
  • Okvětní lístky měsíčku

Okvětní lístky napěchuju do lahvičky, zaliju alkoholem tak, aby byly všechny ponořené, a maceruji několik týdnů. Je dobré každý den protřepat, ale já třepu, když si zrovna vzpomenu. Sliju opět přes plátýnko a ve skleněné lahvičce uchovávám v lednici – užívá se po kapkách vnitřně nebo jako desinfekce kožních defektů.

Měsíčku zdar!

MUDr. Tereza Hodycová