Stravou (nejen) proti panické atace

Přestože to na první pohled může vypadat tak, že panická ataka je vyloženě psychický problém, můžeme si pomoci také vhodnou stravou. Neříkám, že pouze změnou stravy se zbavíme panické ataky, ale je střípkem v mozaice, jak se s onemocněním lépe vypořádat.

V posledních letech se intenzivně vědecky bádá o střevním mikrobiomu. Je to partička mnoha různých bakterií, kterých máme ve střevech okolo dvou kilogramů, které výrazně ovlivňují, jak se nám celkově daří a jak se cítíme – a to i psychicky. Převratným objevem bylo, že střevní bakterie vyprodukují většinu nervového přenašeče serotoninu, který v těle máme k dispozici. Serotonin je právě ta látka, která se díky působení moderních antidepresiv více koncentruje v mozku. Tímto mechanismem antidepresiva pomáhají při depresích, úzkostech a také panické poruše.

Vraťme se ale ke střevu. Jak jsme si nyní řekli, většinu serotoninu vyrobí střevní bakterie, takže velmi stojí za to o ně pečovat, aby ho vyráběly dostatek. Následuje otázka, jak o ně pečovat? Samozřejmě záleží na tom, co jíme. Pokud konzumujeme potraviny, které vyvolávají zánětlivou odezvu v těle, střevní bakterie rozhodně také nebudou překypovat zdravím … a naše nálada taky ne. Co tedy bakteriím ve střevě nejlépe nabídnout:

  • Kysané mléčné výrobky (jogurt, kefír): obsahuje tzv. probiotika, neboli zdraví příznivé bakterie, které se pak ve střevě usídlí a pomáhají budovat zdravou rovnováhu.
  • Kysané zelí, kvašená zelenina, fermentované potraviny: jsou velmi cenným zdrojem probiotik. Navíc je v této podobě většina živin lépe vstřebatelná, takže tělo posílíme o potřebné vitaminy a minerály, které pomáhají proti zánětu a tedy kromě jiného ke zdraví střev. Kysaná zelenina obsahuje také vysoký obsah vitaminu K (který jinak ve stravě příliš nemáme) a díky němu pak můžeme vstřebat vitamin D ze stravy (jeho dostatečná hladina brání rozvoji úzkostí a paniky).

 

Čemu se naopak vyhýbat: alkohol, chemická barviva, jednoduché cukry

 

  • Vyrovnaná hladina krevního cukru

Při panické poruše je třeba hlídat vyrovnanou hladinu krevního cukru. Výkyvy v hladině krevní glukozy může být spouštěčem panické ataky. Doporučuji tedy do stravy zařazovat spíše složené sacharidy než rychlé cukry, nejlépe zkombinované s bílkovinami. Např. ovesné vločky s jogurtem, celozrnný chléb s tvarohem atd.

 

Pro správnou tvorbu neuropřenašečů – jak jsem zmiňovala v úvodu, např. onen zázračný serotonin, ale pro dobré psychické zdraví potřebujeme i různé další – je vhodné poslat stravou jednotlivé složky, ze kterých se pak potřebné látky pro tělo mohou tvořit.

 

  • Listová zelenina: je zdrojem kyseliny listové, která je potřebným stavebním prvkem v chemické struktuře nervových přenašečů.
  • Krůtí prsa: jsou zdrojem tryptofanu, což je další „stavební kámen“.

 

A co dál? Uvedu příklady potravin, které obsahují látky z prozkoumaným efektem na lepší psychické zdraví.

  • Vysokoprocentní čokoláda: Obsahuje látky, které působí jako přírodní antidepresivum
  • Tučné ryby: Obsahují vysokou koncentraci omega 3 nenasycených mastných kyselin, které nejen, že fungují proti zánětu, ale přímo snižují úzkosti, stejně jako
  • Ořechy, semínka: Kromě vysokého obsahu omega 3 navíc obsahují řadu minerálů, jako je zinek a hořčík, které působí na vyladění nervové soustavy.
  • Vitamin D: nejlepším zdrojem jsou tučné ryby, tresčí játra

 

Důležité je však dodávat také vitaminy řady B, další spektrum minerálů, které nejlépe doplníme v přirozené, průmyslově neupravované stravě.

Naopak velký pozor na alkohol! Alkohol způsobuje značnou nerovnováhu neurofyziologického prostředí v našem mozku. Úzkostnému člověku, který trpí panickou atakou se může velmi vymstít, protože po krátkodobé úlevě se potíže ještě zhorší kvůli rozkolísání chemických látek v mozku. Nabourávání neurofyziologické rovnováhy vede i ke zkracování intervalů mezi panickými záchvaty a zvyšuje jejich intenzitu.

V příštím díle se zaměřím na další oblasti životního stylu, kterými můžeme zlepšit psychickou odolnost.

Proč vzniká panická ataka

Jdete po ulici po cestě z práce a v hlavě si snažíte sesumírovat, co všechno máte ještě nakoupit. Nechcete na nic zapomenout, hlavně, aby všechno měli. Začnete být nervózní a rozbuší se vám srdce. To vás vyleká, protože váš dědeček zemřel na infarkt. Srdce se rozbuší ještě víc, potíte se, motá se vám hlava. Máte pocit, jako byste se sami sobě ztráceli, realita kolem vás přestává být skutečná. Pocítíte hrůzu, že asi umíráte.

Nějak tak se může projevovat panická ataka, která na rozdíl od záchvatu úzkosti přichází náhle a nečekaně, většinou bez konkrétního podnětu. Nevyzpytatelnost panické ataky z ní dělá ještě většího démona, nejde jí uniknout, vyhnout se, mít nad ní kontrolu. Lidé trpící panickou poruchou (opakovanými panickými atakami) se bojí, kdy zase ataka přijde. Kdo zažil panickou ataku, nikdy na ni nezapomene, ale lze se naučit tyto stavy zvládnout, zmírnit nepříjemné projevy nebo se jich úplně zbavit.

„Svatou trojicí“ v léčbě panické ataky jsou:

  • Techniky zavládnutí nástupu panické ataky
  • Krátkodobá či střednědobá psychoterapie
  • Farmakoterapie (léky)

Zapomínat však nesmíme také na dlouhodobé udržování zdravého životního stylu, respektující přístup k sobě a podporu okolí. O všech výše zmíněných možnostech se rozepíšu v dalších dílech tohoto seriálu o panické atace.

Jsem zastáncem takového toho „klasického“ přístupu, že abych na sobě mohla nějak pracovat, musím rozumět co a jak funguje… vědět o možných souvislostech… třeba ne nijak podrobně, ale aspoň „z rychlíku“. Pojďme se tedy podívat, co může za rozvoj panické poruchy.

Co může za rozvoj panické poruchy?

Obecně můžeme říci, že celkové přetížení psychiky, dlouhodobého psychického vyčerpání. Ataka pak přichází ve chvíli, kdy do nádoby kápne poslední kapka a ona přeteče. Poslední kapkou může být snížení cukru v krvi (hlad), nedostatek spánku, alkohol, sex nebo v noci přechod non-REM do REM fáze spánku. Nejedná se tedy o příčiny, ale až o poslední kapku, která tu celou hrůzu spustí.

Proč tedy dochází k tomu dlouhodobému psychickému vyčerpání, říkáte si. Velmi často za tím stojí nadměrný tlak na výkon, přílišná sebekontrola, vzorce myšlení plné obav a katastrof, perfekcionismus a další. Všechny tyto programy nasedají na určité dispozice v psychice konkrétního člověka spolu s jeho životními zkušenostmi a celkovým zdravotním stavem, který se odráží i v množství neurotransmiterů v mozku. Neurotransmitery jsou chemické látky, které ovlivňují naši náladu a to, jak se psychicky cítíme. Mezi nejznámější patří serotonin a dopamin. Když jich máme dostatek, cítíme se šťastní, pokud nám chybí, je nám zle.

Protože se budeme postupně zaměřovat hlavně na řešení panické ataky, rozdělíme si příčiny na několik skupin – některé jsou lépe ovlivnitelné, jiné méně, a některé vůbec. Nevěšte hlavu, těch ovlivnitelných je stejně více!

  • Dědičnost – přestože se nedědí nějaká konkrétní psychická porucha, získáváme vrozené dispozice snášet psychickou zátěž a stres. Pokud naši předci nebyli vybaveni psychickou odolností, je velmi pravděpodobně, že podobnou křehkost zdědíme i my. Tím více budeme potřebovat zapracovat na zvýšení psychické odolnosti.
  • Podmínky vývoje v dětství – pokud se nám z nějakého důvodu nedostávalo pocitu jistoty a bezpečí v raném dětství, budeme mít větší pravděpodobnost k vzniku úzkostí. Panická porucha je jednou z forem poruchy úzkostné.
  • Životní okolnosti – pokud jsme v permanentním psychickém vypětí, dostaneme se do jakýchkoli životních trablí, kde nevidíme východisko, může to vyústit až ve spuštění panické ataky.
  • Katastrofické scénáře – v KBT (kognitivně-behaviorální terapii se tomu říká kognitivní omyly). Zkrátka, když jsme se naučili přemýšlet tak, že stále „malujeme čerta na zeď“ a tím se dlouhodobě stresujeme.

Cílem jakékoli léčby, ať už to jsou svépomocné techniky, psychoterapie, léky nebo všechno dohromady je začít od toho nejlépe ovlivnitelného, tj. naučit se zvládnout začátek ataky a dále pokračovat k tomu náročnějšímu – přeučení automatických negativních myšlenek, řešení stresorů prostředí, budování psychické odolnosti až k ošetření potenciálních „zásahů“ z dětství (úmyslně nepoužívám slovo „zranění“, protože i mnohem mírnější zážitky mohou u citlivých osob napáchat pěknou paseku).

Technikám zvládání začátku ataky se budu věnovat v příštím článku.