Proč dělám workshopy a co si od toho slibuju?

Workshopy pořádám – kromě toho, že mě to moc baví 🙂  – proto, protože vím, že občas stačí pouze inspirace, nějaký zážitek, „aha moment“ a člověk se ve svém životě posune dál, směrem, kde se cítí lépe a více sám sebou… a takovou inspiraci a zážitky doufám poskytuji. Vzhledem ke svému biomedicínskému vzdělání se vždy pokouším předestřít alespoň základní teoretické souvislosti, abychom se měli čeho chytit, zjistili jak jinak o daném tématu (a že jich je :-)) přemýšlet. Hlavně se ale snažím do programu zařazovat praktická cvičení – právě proto, aby účastníci něco zažili, mohli si prožít chvilku sami se sebou a následně (pokud chtějí) mohli svoje zážitky sdílet s ostatními ve skupině a mohli jsme o tom diskutovat. Snažím se také, aby vždy byl nějaké prostor pro konkrétní, individuální dotazy.

Hlavní cíle mých workshopů bych tedy shrnula takto:
  • racionální a jednoduše pochopitelný náhled na tematiku (nejčastěji zdravotní) + propojení informací, které jsou všeobecně známé v novém kontextu
  • inspirace pro samostatnou práci na sobě
  • konkrétní zkušenost s praktickým cvičením
  • sdílení a diskuse ve skupině, možnost výměny názorů a individuálních životních zkušeností

Co se týče nějakého teoretického výkladu, vždy se snažím o co nejvíce úhlů pohledu na věc. Tím, jak jsme každý jiný, můžou nám fungovat – nebo naopak nefungovat- různé věci a postupy. Nikdy proto nedávám jednoznačná doporučení a rady, ale spíše nabádám účastníky k  hledání vlastních cest.

Čím delší workshop je, tím více se těmto sebezkušenostním aktivitám můžeme věnovat. Záleží na každém člověku, zda preferuje pouze „ochutnávku“, anebo si chce vše užít naplno celý den.

MUDr. Tereza Hodycová

Jak u mě probíhá terapie psychosomatických obtíží?

Na úvod je třeba zdůraznit, že k fyzickým obtížím přistupuji psychoterapeuticky (o tom, jak u mě probíhá psychoterapie jsem psala v minulém článku zde). Primárně se nesnažím suplovat či jakkoli zasahovat do léčby medicínské, byť jsem původem lékařka. Medicínské vzdělání a praxi spíše využívám k vysvětlení principu nemoci – pokud to klienta zajímá – a díky tomu občas pochopení psychických souvislostí. Ctím bio-psycho-socio-spirituální model nemoci a z něj vycházím. O psychosomatických konceptech vzniku nemoci se můžete dočíst ZDE.

V průběhu psychoterapie pátráme po odpovědích na tyto dotazy:

Jaké jsou tělesné příznaky a potíže – jak přesně se projevují?
Jak se pacient cítí?
Jak pacient zachází se svými potížemi a jak si je sám vysvětluje?
Jaké pocity, jaké vzorce myšlení souvisejí s aktuálními symptomy?
Jaké má pacient představy o nemoci a zdraví?
Jaké faktory ve svém souhrnu poruchu vyvolaly, udržují ji, nebo ji dokonce zhoršují?
Do jakého kontextu rodinného, partnerského, sociálního a profesního můžeme potíže zařadit?
Jaké jsou konkrétní vztahy mezi faktory tělesnými, duševními a sociálními?
Jaké další následky potíže způsobily a co by pro dotyčného znamenalo jejich odstranění nebo zmírnění?
Jaké jsou nejbližší cíle terapie a jaké jsou další cíle?

S klienty při rozhovoru zkoumáme samotné onemocnění či jeho symptomy z hlediska principu a pátráme po podobných principech v oblasti myšlení, chování, vztahů. Klient sám nachází různé paralely a souvislosti mezi svou nemocí a konkrétní životní situací, pracujeme s časovou osou, kdy přiřazujeme k milníkům zdravotních potíží milníky životních událostí. Zkoušíme nalézat také symbolické aspekty nemocí, avšak neopomíjíme ani důsledné dodržování či nastavení režimových opatření – cvičení, strava a další. – s psychickou podporou v této oblasti. Někteří lidé jsou spíše přístupni změně chování, jiní ke změně myšlení a náhledu na celou problematiku.

Dobrá zpráva však je, že není rozhodující, ze kterého konce se klubko patálií začne rozmotávat, hlavně je důležité vůbec začít.

MUDr. Tereza Hodycová

Jak u mě probíhá psychoterapie?

Komu může psychoterapie pomoci?

Psychoterapie není pouze o řešení psychických problémů, ale pomáhá při vlastním osobním rozvoji, kdy člověk lépe poznává sám sebe, stává se sebe-vědomější, lépe zvládá svoje emoce a není pak tolik závislý na hodnocení druhých. Specifickou oblastí je psychoterapie psychosomatická, která se snaží o nalézání souvislostí mezi psychickým stavem a fyzickým onemocněním, které pak následně dokáže zmírnit či zcela vyřešit. V jakých situacích tedy může být přínosné vyhledat psychotarapeuta?

osobní problémy

  • „Mám nízké sebevědomí.“
  • „Mám slabou vůli, nedokážu se ovládat.“
  • „Jsem dlouhodobě ve stresu, bývám často nervózní.“
  • „Mám nedostatek životní energie.“
  • „Lehce podlehnu vlivu druhých, dlouze řeším, co si o mě druzí myslí.“

problémy v profesním životě

  • „Jsem přepracovaný a pod tlakem.“
  • „Mám trému z vystupování na veřejnosti.“
  • „Mám strach ze selhání.“
  • „Špatně se soustředím, mám problém s učením.“
  • „Nedokážu se „prodat“ a obhájit svůj názor.“

psychické problémy

  • „Mám úzkosti, strachy, deprese, panické ataky.“
  • „Prožívám smutek po ztrátě blízké osoby.“
  • „Neumím zvládat svoje emoce.“
  • „Ztrácím smysl života a své práce.“
  • „Neumím se vyrovnat se svou minulostí nebo prožívám silné obavy z budoucnosti.“

problémy v mezilidských vztazích

  • „Mám dlouhodobé neshody s partnerem.“
  • „Rozpadl se mi vztah – rozchod, rozvod.“
  • „Vím, že jsem v toxickém vztahu ale nevím, co mám dělat.“
  • „Nezvládám výchovu svých dětí.“
  • „Řeším dlouhodobé spory v rodině.“

zdravotní problémy (psychosomatika)

  • stres, chronická únava
  • bolesti pohybového aparátu, hlavy, migrény, poruchy spánku
  • obezita, trávicí a kožní obtíže
  • vysoký krevní tlak, bušení srdce
  • alergie a autoimunity
  • opakovaná infekční onemocnění
  • chronické vyrážky, exémy
  • gynekologické potíže, otěhotnění

Krokem číslo jedna je objednat se na první setkání

Nejprve je nutné si domluvit termín sezení – objednací doby mívám do dvou týdnů. Objednání může proběhnout buď telefonicky na moje telefonní číslo + 420 604 520 865 nebo emailem na terezahodycova@gmail.com.

Krokem číslo dva je dorazit na první setkání

Na prvním sezení zjišťuji s čím přicházíte, s čím potřebujete pomoci a jaká jsou vaše očekávání od terapie. Podrobně vysvětluji způsob svojí práce, který vychází z dynamických směrů analytické psychologie. To znamená, že rozkrýváme souvislosti mezi různými naučenými programy v mozku z naší minulosti a zkoumáme jak je přetvořit nebo alespoň lépe pochopit, aby do budoucna fungovaly spíše v náš prospěch, než naopak.

Také se domluvíme na frekvenci setkávání – zda bude 1x do týdne nebo méně často, podle vašich potřeb a očekávání. Nastíním možnosti a metody, jakým způsobem budeme pokračovat.

Krokem číslo tři je pravidelné docházení na terapii

Počet sezení je různý a opět závisí na vašich potřebách a očekáváních. Psychoterapie je založena na rozhovoru, který doplňuji prací s obrázkovými kartami, figurkami, sandspielem, aktivní imaginací, autogenním treningem a dalšími. Cílem je navázat komunikaci s vlastním nevědomím (podvědomím), lépe vnímat svoje tělo a jeho pocity, dostávat se do kontaktu s intuicí. Na závěr každého sezení zhodnotíme klíčové body a témata dnešního rozhovoru a domluvíme se na příštím termínu sezení.

Ráda Vám budu nápomocna při řešení aktuálních trablí, pokud chcete moji službu využít!

MUDr. Tereza Hodycová

Když umlčím duši, ozve se tělo – základní principy psychosomatiky

Hlásek lidské duše je tichý, snadno jej ve světě rychlého toku informací přeslechneme. Nebo, i když jej zaslechneme, nehodí se nám příliš do krámu. Je třeba něco (si) dokázat. Požadavky duše zdržují, jsou na obtíž, nebo jsou naprosto společensky nevhodné.

Principy propojenosti psychiky a tělesných příznaků se zatím nepodařilo úplně prozkoumat, nicméně některá fakta jsou vědecky popsána.

Každý jsme trochu z jiné líhně a podle toho také funguje jak naše mysl, tak tělo, jinak reagujeme na zátěžové situace, máme jiné strategie k jejich zvládnutí. Je docela prospěšné si tyto svoje strategie prozkoumat a případně upravit, abychom se pak zbytečně nepotýkali s nějakou nemocí, které jsme se mohli vyvarovat.

Doposud se nepřišlo na to, proč se u někoho při stresovém přetížení (psychické zátěži, poruše přizpůsobení) rozvine spíše onemocnění psychické jako je deprese, úzkostná porucha či další diagnózy, u jiných se více projeví příznak tělesný (bolesti, poruchy funkce orgánů). Proto je nemožné předem říci, že „taková a maková“ psychická zátěž způsobí jedno a konkrétní onemocnění. Může se stát, že při komplikovaném rozvodu se u jednoho pacienta objeví žaludeční vřed, u jiného třeba tlaky na hrudi či poruchy srdečního rytmu.

Bylo popsáno několik psychosomatických modelů propojenosti duševních pochodů a vzniku tělesného příznaku:

  • Příznak má funkci symbolu

Možná u veřejnosti nejznámější model. Bolesti kolen – strachem se mi podlamují kolena. Bolest zubů (bez zjevné příčiny – žádný kaz či zánět není objeven) – nemůžu něco skousnout, s něčím se smířit. Často se týká pohybového systému – psychogenní obrny (někoho bych nejraději uhodil, ale nesmím) nebo smyslových orgánů – psychogenní slepota (něco nechci vidět, ale jsem tomu vystavován). Tělo pacienta se snaží tímto způsobem upozornit na nějaký konkrétní problém v životě. Pacient sám si symboliky není vědom, nejedná se v žádném případě o simulování.

  • Tělesná potíž jako důsledek potlačeného afektu

Pokud se na někoho zlobím, ale nechci si to připustit, resp. nemám odvahu nějak adekvátně jednat, může zareagovat místo toho tělo – zvláště, pokud tento afekt prožíváme a bojkotujeme dlouhodobě. Nejčastěji se jedná o bolesti a poruchy funkce pohybového aparátu – ramenní kloub (nejraději bych někoho uhodila, ale nemohu), čelistní kloub (něco bych ráda řekla, ale nemohu) ale samozřejmě i oblast šíje a beder, kde se psychické napětí demonstruje nejčastěji, i další velké klouby v těle (kolena, kyčle, lokty). Tělesně manifestována může být také úzkost a smutek (např. blokády skloubení žeber a kosti hrudní).

  • Tělesná potíž vycházející z potlačování emocí, nadměrné sebekontroly

Každá emoce má jak složku psychickou (pocit), tak složku biologickou (uvolnění různých chemických látek do krevního oběhu, nervové vzruchy, svalové napětí a mnoho dalšího). Pokud člověk nadměrně kontroluje projevy svých emocí, dochází k chronickému přetížení jak psychického, tak fyzického aparátu. Nejčastějšími fyzickými příznaky bývají chronické blokády páteře, zatuhlost některých svalových skupin (šíjové), obtíže trávicí, vysoký krevní tlak, kožní exémy a další.  Není předem jasné, který orgán či tělesný systém bude postižen. Výzkumy se přiklánějí k jisté „achilově patě“, odborně locus minoris resistentiae – tedy nejslabšího, nejchoulostivějšího místa na těle daného genetickou výbavou či celkovým kontextem života.

Příznaky psychosomatických onemocnění můžou být velmi různorodé, ovlivňují se navzájem, můžou se střídat a měnit intenzitu. Pro zachycení psychosomatického onemocnění je mimořádně důležité zohledňovat jak fyzické tak psychické i sociální obtíže, postoje k životu, vztahům, sobě samému a v neposlední řadě vzorce chování a celkový životní styl.

MUDr. Tereza Hodycová

Mentální anorexie z pohledu psychosomatiky

Poruchy příjmu potravy bývají strašákem v hlavách rodičů dospívajících dívek. Tlakem na dokonalost, ať už od svého okolí, společnosti, deformací estetického vnímání komerčními časopisy a médii se dostávají tato onemocnění čím dál silněji ke slovu. U svých klientů, známých a přátel se setkávám velmi často se zkušenostmi s poruchami příjmu potravy. To, že není vůbec složité se v určitých životních etapách do něčeho podobného zamotat znám i sama na své kůži, kdy jsem v období dospívání prošla (naštěstí poměrně krátkou) bulimickou atakou.

Ve své práci psychosomatické terapeutky zvažuji hlavně základní principy tohoto onemocnění v souvislosti s životním kontextem daného klienta/klientky. Až na výjimky se jedná o reakci na potíže v psychosexuálním vývoji. V období dospívání se každý člověk pere se silnou ambivalencí. Na jednu stranu dívka intenzivně touží po blízkosti, podpoře, porozumění a potvrzení své ženské role od obou rodičů, na druhou stranu se snaží o osamostatnění, nezávislost a separaci od původní rodiny. Unést tyto protikladné tendence v přelomové životní situaci bývá velmi těžké pro všechny zúčastněné, pro celou rodinu. Je třeba si uvědomit, že přehoupnout se do dalšího vývojového stupně potřebuje značnou dávku odvahy. Kdo ji postrádá, rád by se vrátil zpátky. Nároky, které na člověka klade příchod dospělosti, jsou enormní – výběr budoucího povolání, začínající vztahy s druhým pohlavím, problematika sexu, odpoutání se od rodičů. Téma anorexie souvisí s odporem stát se dospělou, touhou zůstat dítětem.

Dalším aspektem je kontext nemoci ve vztazích. Nemocná totiž získává proti svým zdravým blízkým určitou převahu, zvláštní práva, velkou míru pozornosti. Odmítání jídla pak může být jakýmsi prostředkem vládnutí nad blízkými osobami – nejčastěji matkou – a současně vytvořením závislosti na těch, kdo se snaží pomáhat, snaha o znovuvytvoření těsného, symbiotického vztahu s matkou (velmi často přehnaně pečující). Témata, která se prolínají s onemocněním anorexie je strach ze života a vysoká míra agrese, kterou dotyčná obrací proti vlastnímu tělu, jeho přirozeným touhám a pudům, které bere jako nepřijatelné. Symbolicky je zde patrna touha po „stavu beztíže“ a současně posedlost svým tělem jako spojujícím prvkem s reálným světem, s jeho limity a konečností.

Anorexie se často se týká rodin, kde je tabuizována sexualita, nebo naopak v souvislosti se sexuálním zneužíváním. Obvyklé je také téma hrozícího rozvodu rodičů či jinak pošramocených vztahů, kde dítě svojí nemocí rodinu tmelí a burcuje ke společné aktivitě proti anorexii. Častá je také problematika rodiči privilegovaného sourozence, kdy se anorexie stává prostředkem dosahování větší pozornosti. Příčiny však mohou být úplně nenápadné – rodiče se snaží děti podporovat v jejich vzdělání či sportovní kariéře, ale přehlédnou skutečné schopnosti a ambice dětí. Děti se pak potýkají s nedostatečným vytvořením vlastních sebeřídících schopností, se sníženým sebevědomím, nadměrnou přizpůsobivostí očekávání okolí. Na jednu stranu se snaží očekávání rodičů splnit, na straně druhé přichází protest vyjadřovaný tělem. Anorektické pacientky spojuje touha po všeobjímající harmonii, dětské bezstarostnosti, nekonfliktního spojení s matkou. Většinou je jim cizí představa vztahu, kde lze obhajovat vlastní názor, ale zároveň také připustit kritiku – vztah vnímají buď jako 100% harmonický, nebo nepřátelský.

Jak vidno, řešení je složité, léčba zdlouhavá, náročná. Osvědčuje se kombinovat individuální i skupinovou terapii, behaviorální přístupy, kde klientky mají možnost nacvičovat adekvátní chování a reakce hlavně v oblasti regulace příjmu potravy i hlubinnou psychoterapii, která se zabývá somatizací psychických konfliktů, emočních reakcí a úzkostí. Je třeba u klientek podporovat emočně otevřenější chování, sebeprosazení, pomaličku polehoučku budovat sebevědomí ve vztazích.

MUDr. Tereza Hodycová

Nadváha a obezita z pohledu psychosomatiky

Je jaro a hubnutí do plavek bude zanedlouho vrcholit. Zástupy žen (i mnohých mužů), urputně se snažících zredukovat větší či menší špíčky různými způsoby. Někdo volí cesty více či méně drastických diet, jiný zvýšením sportovních aktivit, někdo volí různé formy detoxů, někdo tzv. rozumné stravování s počítáním kalorií a spousty dalších postupů.

Neznám ve svém okolí ženu (a velmi málo mužů), která by váhu (nebo svůj tvar) aspoň někdy v životě neřešila – kdo se nesnaží hubnut, snaží se přibrat, ale v součtu jde stále o to samé, určitou nespokojenost se svým tělem. Nespokojenost s tělem, to, že se jeho „majiteli“ nelíbí, jak vypadá, bývá nejčastější motivací k hubnutí mladších věkových kategorií, u těch starších stojí v popředí zdravotní rizika či již přímo zdravotní následky – cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, bolesti kloubů ad.

Nabízí se zde tedy obligátní otázka – kdo jsme? Pokud někdo není spokojen se svým tělem, je tedy asi někým jiným, než jen tělo. Opět nás to vrací k pojetí člověka, bytosti, ke které náleží tělo, ale i další aspekty – je v podstatě jedno, zda je nazveme „duše“ a „duch“, nebo nějak úplně jinak. To, že člověk není pouze a jedině svým tělem se myslím shodneme všichni. Toto téma bylo zkoumáno nejvyššími učenci a filozofy od dob starověku (a možná ještě dříve). Odložme tedy jednostranný pohled na hubnutí a přestaňme se na chvíli zabývat příjmem a výdejem energie, alchymií jednotlivých živin a tréninkovými plány. Zkusme zapátrat po prvotní příčině chování, jež tloustnutí podporuje.

Tématem výživy v souvislosti s ostatními složkami lidské bytosti se zabýval např. Spinoza, který zdůrazňuje, že u člověka je vše tělesné zároveň i duchovní a duševní a různé „druhy potravy“ působí vždy na celého člověka. Což znamená také to, že pokud se některého druhu potravy nedostává, musí být nahrazen potravou jinou. Tím se dostáváme k jádru pudla, se kterým jsem se u svých klientů často setkávala v době, kdy jsem vedla kurzy snižování nadváhy – „podvýživa“ v oblasti psychické je dohrazována přemírou živin hmotných – jídlem.

Krásně duševní a duchovní stravu popisuje Irmgard Fuchsová v knize Psychosomatika:

„Dobrá duševní strava se skládá z pestrých lidských vztahů a přátelství, ze schopnosti spolupráce, tolerance, solidarity a velkorysosti, které se projevují formou neustálého dávání a přijímání. Vysoce hodnotnou duchovní stravou rozumíme knihy, hudbu, umění, vědu, filozofii, podnětné rozhovory, které přispívají ke kultivaci člověka tím, že zprostředkovávají sebepoznání a poznání lidí a světa. Pokud je duševní látková výměna omezena nedůvěrou, netrpělivostí, povýšeností a afekty všeho druhu, získává duševní potrava negativní příchuť a stává se spíše brzdou než pobídkou. Je ještě málo známé, že nepřátelský světový názor vede kvůli přísadě nenávisti k „otravě mysli“, která pak může postupně zničit i tělo.

Shrneme-li poznatky filozofů a budeme-li hledat společného jmenovatele pro nemírnost a závislost na jídle, najdeme jako rozhodující motiv duševně-duchovní nehybnost, která s sebou nese nutkavé činnosti a dětinskou naději na jednoduchá a pohodlná řešení životních potíží a úkolů.“

Klasická medicína je proti fenoménu obezity v úzkých. Rostoucí počet obézních na světě již před pár lety předčil počet podvyživených. Dramaticky rostou ekonomické náklady na léčbu onemocnění obezitou způsobených. Klesá kvalita života obézních lidí, klesá jejich produktivita práce a celkově i individuální svoboda a sebeúcta, která s sebou nese obrovské psychické újmy.

V sociální oblasti, tj. v mezilidských vztazích vykazují obézní lidé mnohé shodné znaky. Většinou špatně snáší napětí, jsou netrpěliví, nedůvěřiví, nadměrně pociťují strach, závist a žárlivost, což jsou všechno kvality, které vytváří odstup od ostatních, neuspokojivé vztahy. Tyto aspekty osobnosti jsou často potlačovány a maskovány právě fixací na jídlo a veškeré „machinace“ s ním spojené – hladovění, odpírání si sladkostí a v návaznosti na to přejídání.

Jinými slovy můžeme o obezitě mluvit jako o touze po „větší váze života“ nebo o vytvoření si obrany vůči světu. Nezpochybňuji faktory genetických predispozic, dědičnost „rodinného talíře“, ale i způsob práce s emocemi a vztahy uvnitř rodiny v době dětství. Dle Freudovi psychologie náleží problematika přejídání do tzv. „orálního období“ v raném dětství, jehož potřeby nebyly dostatečně uspokojeny.

Jak tedy obezitu řešit, jak pomoci svým pacientů, jak osvobodit toho hubeného člověka z jeho tukového vězení? Bohužel neexistuje nějaké jednoznačně správné řešení, jak už to u psychosomatických onemocnění bývá. Nejlépe se osvědčuje kombinace změn v životním stylu – ať už se týkají stravy a sportu – s respektující psychoterapeutickou podporou. Stěžejní je aktivita samotného obézního. Díky terapeutickému vztahu lze pracovat i s vlastním sebehodnocením, překonávat v určitém smyslu duševně-duchovní neobratnost a zmírňovat strach ze života.

Krásné jaro a chuť do života vám přeji!

MUDr. Tereza Hodycová

Proč vznikne psychosomatické onemocnění?

Každý jsme jiný a jinak reagujeme na větší či menší těžkosti ve svém životě. Záleží na mnoha faktorech, zda bude spíše náchylnější k onemocnění naše tělo nebo naše psychika – či v nejčastějším případě kombinace obojího.

Souvislosti s onemocněním

Díky rozvoji psychosomatického přístupu v poslední době se zkoumalo a stále zkoumá, jak souvisí onemocnění se strukturou osobnosti, s povahou problémů, s nimiž se pacient potýká v životě, jak se konkrétní schéma chování odráží na tělesné úrovni. Protože psychosomatika původně vychází z dynamických psychoterapeutických směrů (Freudova psychoanalýza, Jungova analytická psychologie), dostáváme se ke vztahům s rodiči a rodinnými příslušníky, zkušenostmi dítěte na reakce matky k onemocněním, rodinným tabu, stereotypům chování přenášeným z generace na generaci.

Pokud pátráme po určitých přesných kauzálních (příčinných) vztazích, jakým způsobem reaguje tělo na psychickou zátěž, příliš dobře nepochodíme. Přestože lze vysledovat souvislost určitých typů onemocnění s určitými osobnostními charakteristikami (známý je příklad na výkon a rychlost orientované osobnosti typu A (dle Konrada Lorenze) s vyšším rizikem srdečně-cévních onemocnění), stěžejní v pátrání po skutečné příčině nemoci jsou individuální souvislosti každého pacienta.

Každý člověk je díky svému individuálnímu vývoji a zkušenostem jinak vybaven zvládat určité situace v životě.

Velmi to souvisí s představou o sobě sama, o svých hodnotách a postojích, tomu, za čím si stojíme. Pokud vyrůstáme v rodině, kde jsou emoce hněvu či smutku tabuizovány či devalvovány, dítě se naučí je potlačit, vytěsnit z vědomí jako nepřijatelné. Přitom nám jsou však matičkou přírodou dány do vínku jako cenný orientační signál, jako jakýsi kompas, který nám poskytuje orientaci ve světě. Jedná se o stejný princip, jako když jsme vybaveni strachem, který nám umožňuje reagovat na potenciální nebezpečí a upozorňovat na něj.

Ti z nás, kteří se nenaučili pracovat v dětství se signálním významem svých emocí a přiměřeně na ně reagovat, často se u nich objevuje úzkost, nebo na danou situaci zareaguje tělo. Když se blíže zamyslíme nad fenoménem úzkosti, nejedná se pouze o psychický stav, nýbrž také o stav těla, kdy roste tělesné napětí, zvyšuje se srdeční frekvence, roste krevní tlak, snižuje se prokrvení periferních tělesných oblastí (studené ruce a nohy). Úzkost vzniká tehdy, když pocítíme obavu, že danou situaci nezvládneme, nebo že na ni nejsme schopni reagovat vhodným způsobem, odpovídajícím našemu naučenému sebepojetí. Člověk, který vyrostl v prostředí, kde se nenaučil adekvátně reagovat na konflikt („vybuchnout“ bylo zakázané), raději svoje emoce i projevy chování potlačí. Vzhledem k tomu, že součástí emocí jsou i složité biochemické děje v těle, nelze je potlačit úplně. Potlačujeme pouze vnější projevy chování, či jejich uvědomování. Pokud stresová situace přetrvává a dotyčný na ni nereaguje, mohou se objevit sklony k použití alkoholu, medikace či jiných drog nebo naopak člověk zcela rezignuje, cítí se bezmocný a dochází k reakci těla – somatizaci, vzniku tělesného onemocnění.

Tělesná reakce poukazuje na něco, co bychom rádi nevnímali

Když bychom to shrnuli, můžeme říci, že základním principem vzniku psychosomatických onemocnění je to, že neadekvátně reagujeme na zátěžovou reakci, neodpovídáme svými emocemi, rozumem ani chováním a proto musí tuto funkci zastoupit naše tělo. Tělesná reakce tedy – většinou bolestivým způsobem – poukazuje na něco, co bychom rádi nevnímali, protože naše duševní reakce se nachází v „okovech“ vnějších přijatých norem, tlaku okolí a výchovou v dětství. Velmi se mi líbí přirovnání psychosomatiky k ekologii duše, protože řeší konflikt mezi přírodou-přirozeností a kulturou-přijatými společenskými normami. Zvědomněním a prožitím emocí, nácvikem adekvátního chování (společensky přijatelného, ale asertivního) a citlivou proměnou svého sebepojetí se lze bolestí postupně zbavovat, uzdravit se, opakování nemocí předcházet.

MUDr. Tereza Hodycová

Co to je psychosomatický přístup v terapii?

Definicí psychosomatiky lze najít nespočet od extrémně složitých až po nesmírně zjednodušující. Styčným bodem však zůstává myšlenka, že nemoc nevzniká pouze chybou tělesnou, ale zapadá určitým způsobem do celého životního kontextu daného člověka.

Přestože v názvu „psychosomatika“ jsou brány v potaz pouze dvě složky nemoci/zdraví a to „psycho“ = psychika a „soma“ = tělesno, jedná se ve skutečnosti o mnohem širší pohled na lidské zdraví. V terapii je třeba dbát souvislostí jak biologických aspektů těla, emocí, myšlení, vztahů k okolí i sobě, osobám blízkým i vzdálenějším, tak i víry, spirituality a celkového naladění člověka ve světě. Psychosomatika znamená komplexní náhled na člověka v jeho celistvosti a kontextu jeho života.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že nelze vyčleňovat nemoci psychosomatické a somatické = tělesné. Jde zkrátka o nemoc celého člověka v jeho určité životní situaci. Tím však nerozporuji, že některé zdravotní problémy lze více či méně efektivně vyřešit spíše na úrovni těla, jiné zasluhují větší péči o lidskou duši. Troufám si říci, že někteří lidé mají spíše sklon onemocnět fyzicky, jiní se spíše trápí na úrovni psýché. Je jen těžko rozhodnout, které z těchto utrpení je horší. Vhodnou terapeutickou podporou se však dá pomoci oběma skupinám, ať už s pomocí medikace, chirurgického zákroku či psychoterapie. Co bude efektivnější závisí na konkrétním člověku a typu jeho onemocnění. Podpůrná psychologická podpora však pomůže téměř vždy.

Jak probíhá psychosomatická konzultace u mne?

S klienty při rozhovoru zkoumáme samotné onemocnění či jeho symptomy z hlediska principu a pátráme po podobných principech v oblasti myšlení, chování, vztahů. Klient sám nachází různé paralely a souvislosti mezi svou nemocí a konkrétní životní situací. Pracujeme s časovou osou, kdy přiřazujeme k milníkům zdravotních potíží milníky životních událostí. Zkoušíme nalézat také symbolické aspekty nemocí, avšak neopomíjíme ani důsledné dodržování či nastavení režimových opatření – cvičení, strava, spánek a další souvislosti. Někteří lidé jsou spíše přístupni změně chování, jiní ke změně myšlení a náhledu na celou problematiku.

Dobrá zpráva však je, že není rozhodující, ze kterého konce se klubko patálií začne rozmotávat, hlavně je důležité vůbec začít.

V případě zájmu o konzultaci mne prosím kontaktujte na terezahodycova@gmail.com.

MUDr. Tereza Hodycová

Jak jsem se dostala k psychoterapii a psychosomatice?

Z farmaceutické společnosti k vedení kurzů snižování nadváhy

Po vystudování lékařské fakulty jsem se dostala v podstatě náhodou k práci u farmaceutické společnosti. Proč jsem tam nakonec vydržela 6 let a ne pouze rok, jak jsem měla v plánu, o tom se zmíním někdy jindy. Princip farmaceutického průmyslu je založen na jednoduchém principu léčení nemocí symptom-lék. To znamená: mám horečku – vezmu si antipyretikum nebo nemohu spát- vezmu si hypnotikum nebo pálí mě žáha – vezmu si antacidum atd. Redukovanější pojetí lidského zdraví si snad už ani nejde představit a přesto se mnohým z nás natolik vžilo, že nedokážeme přemýšlet jinak.

Až mnohem později, v době, kdy jsem vedla kurzy Stop Obezitě, jsem se naučila, že člověk zmůže velmi mnoho rozhodnutím ve své hlavě, psychickým nastavením. Ráda jsem pozorovala, v čem se liší účastnice kurzů, kterým se daří zhubnout od těch, kterým se to nedaří. V průběhu skupinové terapie jsme se dostávali k tématům silným, velmi osobním, které na první pohled s hubnutím vůbec nesouvisely, ale na ten druhý už souvisely velmi úzce. Chtěla jsem svým svěřenkyním pomoci a příliš jsem si tehdy nevěděla rady s jejich pláčem, naštváním, občas negativitou ke všemu, s jejich vztahovými problémy, s jejich neláskou k sobě.

Hledám jiné přístupy k léčení těla i duše

A tak jsem se začala pídit po možnostech vzdělávání v oblasti spíše psychoterapeutické než jen poradenské práce s lidmi. Různých vzdělávacích seminářů pro odbornou veřejnost jsem absolvovala mnoho. Hodně mne v mých začátcích ovlivnil kurz Motivačních rozhovorů, které jsou založeny na respektujícím, přijímajícím a motivujícím rozhovoru s klientem, bez udílení rad a neuro-lingvistického programování  (v průběhu dvou let jsem absolvovala dva moduly kurzu). Na vlastní kůži jsem pocítila, jaká síla je ukrytá v rozhodnutí, v postoji, názorech a jak je možné na nich pracovat a utvářet je pro náš prospěch.

Nalezení psychosomatiky a psychoterapie

V průběhu dalšího pátrání a vzdělávání jsem objevila, pro mne do té doby neznámý, pojem psychosomatika. To byla odpověď na moje otázky jak pomoci klientům!  Začala jsem navštěvovat psychosomaticky zaměřené semináře a přednášky, číst psychosomatickou literaturu, pídit se po jiných než pouze fyzických příčinách nemocí, hledala jsem akreditovaný psychoterapeutický výcvik.

Nejvíce mě zaujal výcvik analytické psychologie České společnosti pro analytickou psychologii, vycházející z psychoterapeutických přístupů C.G. Junga. Jungova psychologie velmi úzce souvisí s psychosomatickým přístupem k nemocem a zdraví ať už na úrovni symbolů, archetypů či svým spirituálním přesahem. Svého výběru nelituji!

Od kurzů a výcviků přes lékařskou praxi na interním oddělení k samostatné psychoterapeutické praxi

V rámci výcviku jsem měla možnost nejen absorbovat nesmírnou spoustu inspirace a znalostí z psychologických teorií, ale hlavně vše prožívat na vlastní kůži v rámci sebezkušeností a v neposlední řadě využívat supervizí (poradenství od jiných psychoterapeutů) při vlastní práci s klienty. Cenné zkušenosti jsem také posbírala v průběhu mé praxe na interním oddělení v roli „klasické“ lékařky. Osvěžila jsem si, jak současný zdravotnický systém funguje přímo u zdroje, nasála mnoho životních příběhů svých pacientů a nalezla sama pro sebe jakous takous názorovou rovnováhu mezi přístupy klasické medicíny a přístupem celostním. Postupem času jsem se tedy dostala od výživového a preventivně-zdravotnického poradenství až k psychoterapii a psychosomatickým konzultacím, které v současnosti poskytuji svým klientům individuálně i na seminářích. Svoje znalosti a dovednosti si s radostí stále rozšiřuji, jak na akcích mé domovské organizace České společnosti pro analytickou psychologii, tak otevřených seminářích Českého Institutu Biosyntézy a dalších.

Svoji terapeutickou praxi provozuji v krásném prostředí Libockého dvora na Praze 6 v Centru Be Balanced (Rybničná 18/1), kde vás s radostí uvítám, potřebujete-li získat lepší náhled na své psychické či zdravotní potíže a nalézt cestu k jejich zlepšení.

Kontakt na mě je: terezahodycova@gmail.com

MUDr. Tereza Hodycová