Mentální anorexie z pohledu psychosomatiky
Poruchy příjmu potravy bývají strašákem v hlavách rodičů dospívajících dívek. Tlakem na dokonalost, ať už od svého okolí, společnosti, deformací estetického vnímání komerčními časopisy a médii se dostávají tato onemocnění čím dál silněji ke slovu. U svých klientů, známých a přátel se setkávám velmi často se zkušenostmi s poruchami příjmu potravy. To, že není vůbec složité se v určitých životních etapách do něčeho podobného zamotat znám i sama na své kůži, kdy jsem v období dospívání prošla (naštěstí poměrně krátkou) bulimickou atakou.
Ve své práci psychosomatické terapeutky zvažuji hlavně základní principy tohoto onemocnění v souvislosti s životním kontextem daného klienta/klientky. Až na výjimky se jedná o reakci na potíže v psychosexuálním vývoji. V období dospívání se každý člověk pere se silnou ambivalencí. Na jednu stranu dívka intenzivně touží po blízkosti, podpoře, porozumění a potvrzení své ženské role od obou rodičů, na druhou stranu se snaží o osamostatnění, nezávislost a separaci od původní rodiny. Unést tyto protikladné tendence v přelomové životní situaci bývá velmi těžké pro všechny zúčastněné, pro celou rodinu. Je třeba si uvědomit, že přehoupnout se do dalšího vývojového stupně potřebuje značnou dávku odvahy. Kdo ji postrádá, rád by se vrátil zpátky. Nároky, které na člověka klade příchod dospělosti, jsou enormní – výběr budoucího povolání, začínající vztahy s druhým pohlavím, problematika sexu, odpoutání se od rodičů. Téma anorexie souvisí s odporem stát se dospělou, touhou zůstat dítětem.
Dalším aspektem je kontext nemoci ve vztazích. Nemocná totiž získává proti svým zdravým blízkým určitou převahu, zvláštní práva, velkou míru pozornosti. Odmítání jídla pak může být jakýmsi prostředkem vládnutí nad blízkými osobami – nejčastěji matkou – a současně vytvořením závislosti na těch, kdo se snaží pomáhat, snaha o znovuvytvoření těsného, symbiotického vztahu s matkou (velmi často přehnaně pečující). Témata, která se prolínají s onemocněním anorexie je strach ze života a vysoká míra agrese, kterou dotyčná obrací proti vlastnímu tělu, jeho přirozeným touhám a pudům, které bere jako nepřijatelné. Symbolicky je zde patrna touha po „stavu beztíže“ a současně posedlost svým tělem jako spojujícím prvkem s reálným světem, s jeho limity a konečností.
Anorexie se často se týká rodin, kde je tabuizována sexualita, nebo naopak v souvislosti se sexuálním zneužíváním. Obvyklé je také téma hrozícího rozvodu rodičů či jinak pošramocených vztahů, kde dítě svojí nemocí rodinu tmelí a burcuje ke společné aktivitě proti anorexii. Častá je také problematika rodiči privilegovaného sourozence, kdy se anorexie stává prostředkem dosahování větší pozornosti. Příčiny však mohou být úplně nenápadné – rodiče se snaží děti podporovat v jejich vzdělání či sportovní kariéře, ale přehlédnou skutečné schopnosti a ambice dětí. Děti se pak potýkají s nedostatečným vytvořením vlastních sebeřídících schopností, se sníženým sebevědomím, nadměrnou přizpůsobivostí očekávání okolí. Na jednu stranu se snaží očekávání rodičů splnit, na straně druhé přichází protest vyjadřovaný tělem. Anorektické pacientky spojuje touha po všeobjímající harmonii, dětské bezstarostnosti, nekonfliktního spojení s matkou. Většinou je jim cizí představa vztahu, kde lze obhajovat vlastní názor, ale zároveň také připustit kritiku – vztah vnímají buď jako 100% harmonický, nebo nepřátelský.
Jak vidno, řešení je složité, léčba zdlouhavá, náročná. Osvědčuje se kombinovat individuální i skupinovou terapii, behaviorální přístupy, kde klientky mají možnost nacvičovat adekvátní chování a reakce hlavně v oblasti regulace příjmu potravy i hlubinnou psychoterapii, která se zabývá somatizací psychických konfliktů, emočních reakcí a úzkostí. Je třeba u klientek podporovat emočně otevřenější chování, sebeprosazení, pomaličku polehoučku budovat sebevědomí ve vztazích.
MUDr. Tereza Hodycová