Health, Psychosomatika terezaho

Nelezme imunitě do zelí!

Imunita člověka je nesmírně propracovaný a přírodou „vymazlený“ systém orgánů, tkání, různých druhů buněk a velkého množství chemických látek a vzájemně na sebe navazujících biochemických dějů.

Imunitní systém je důmyslný nástroj

Bez imunity bychom v běžném světě nepřežili ani den. Náš obdiv k důmyslnosti tohoto nástroje ještě vzroste, když si uvědomíme, že imunitní systém v těle plní i zdánlivě protichůdné funkce a musí přesně rozlišit, o jakou situaci se jedná a podle toho zareagovat. Těmi zdánlivě protichůdnými funkcemi myslím na jednu stranu reakci proti nepříteli (bakterie, virus, plíseň…), ale na druhou stranu toleranci vůči neškodným cizorodým částicím (prach, pyl, potrava…). Imunitní systém musí být schopen rozeznat vlastní buňky a tkáně, které nenapadá – ale jen do chvíle, než se buňky poškodí, případně se z nich genovou mutací stanou potenciálně nádorové buňky, v této chvíli již nekompromisně zakročí. Ano, takto geniální nástroj máme k dispozici!

Bohužel se často stává, že svým vlastním přičiněním mu bráníme v jeho zdravé funkci. Na vině stojí „záškodníci“ hmotní i nehmotní. Mluvím o životním stylu v celé jeho šíři. Nevhodnou stravou a nedostatkem pohybu přímo házíme imunitě klacky pod nohy. Nedostatkem spánku a stresovým přetížením tento efekt ještě znásobíme a pak není divu, že se začneme potýkat s opakovanými infekčními onemocněními, zvýšenými projevy alergie, v horším případě rozvojem autoimunitního onemocnění nebo nádorovým bujením.  Když k tomu přidáme ještě potlačování emocí, nezdravé vztahy, nedostatek respektu sami k sobě a pesimistický postoj ke světu a životu, nakládáme imunitě zátěž, kterou unést zákonitě nemůže.

Imunita je propojena s hormonálním i nervovým systémem

Imunitní systém nefunguje izolovaně, ale je v úzké komunikaci se systémem nervovým a hormonálním. Dalo by se říci, že jde o jeden velký řídicí a komunikační systém našeho těla neuro-endokrino-imunitní. Mnohé výzkumy prokazují, že např. mastocyty- žírné buňky, což je jeden druh bílých krvinek, přímo komunikují s nervovými zakončeními i s drobnými cévami v tkáních. Mastocyty jsou přímo odpovědné za projevy alergií jako je kopřivka či otoky sliznic. Záleží tedy také na stavu našeho nervového systému – jinými slovy na míře stresu, psychické rovnováze – v jaké míře se alergické projevy budou objevovat. Příkladem propojenosti imunitního systému a hormonů budiž také reakce imunitního systému na zvýšenou koncentraci glukokortikoidů při chronickém stresu. Klesá funkce NK buněk (přirozených zabíječů), je narušená pohyblivost leukocytů, mění se produkce cytokinů – chemických látek imunitního systému. Dysbalance hormonů štítné žlázy přímo ovlivňuje tvorbu bílých krvinek, nízké koncentrace hormonů štítné žlázy vedou k poruše reaktivity T-lymfocytů a významnému snížení obranyschopnosti. Tak bychom mohli pokračovat dále a dále…

Strašení už bylo dost, co tedy s tím?

Dostávám se k názvu tohoto článku. Když necháme imunitu přirozeně pracovat, budeme se těšit pevnému zdraví. Znamená to poslouchat svoje tělo, dopřát mu kvalitní stravu, nepřetěžovat ho chemickými aditivy v potravinách, dostatečně (ale ne přehnaně) se hýbat, relaxovat a radovat se z maličkostí, které život přináší.

Pohybová aktivita posiluje imunitu

Bylo prokázáno, že středně intenzivní pohybová aktivita každý den zhruba půl hodiny napomáhá zdraví  – ať už jde o prevenci nemocí infekčních, civilizačních či pohybového aparátu. Záleží samozřejmě na trénovanosti jedince, ale obecně lze říci, že nižší pohybová aktivita našemu zdraví škodí, ale stejně tak i přemrštěné tréninkové dávky mohou v těle vyvolávat chronickou stresovou reakci. Navíc bylo také zjištěno, že pobyt v přírodě výrazně zvyšuje obranyschopnost. Je to výsledkem mnoha faktorů – a zase se dostáváme k tomu, že to příroda s námi myslela od počátku dobře – jednak čerstvý vzduch s dodávkou kyslíku tkáním, sluneční svit umožňující dostatečnou tvorbu vitaminu D, zelené barvy harmonizující náš psychický stav lepší tvorbou hormonů štěstí.

Přirozená strava je pro imunitu základ

Vliv stravy na imunitu by si zasluhoval celý zvláštní článek, ale pokud bych měla shrnout základní doporučení, bude se jednat hlavně o to, jíst co nejvíce přirozených potravin, chemicky neupravovaných, s dostatkem čerstvé zeleniny a ovoce. Je vhodné do jídelníčku zařazovat co nejvíce druhů potravin, nejíst stále to stejné, střídat suroviny ať už vyznáváte spíše rostlinnou stravu nebo preferujete vyšší podíl masa. Domácí kuchyně bez polotovarů je stejně to nejlepší, co svému tělu můžete nabídnout.

Dopřejte si spánek a tělo vám poděkuje

Spánek je lék jak pro fyzické tak psychické trable. Když můžete, spěte. Samozřejmě, že všeho moc škodí, ale setkávám se opravdu s velkou převahou unavených a nedospalých lidí. Vím, že je obtížné vzdát se času, kdy člověk ještě mohl něco stihnout a jít spát. Jenže za tento „využitý“ čas pak zaplatíme vlastním zdravím. Dbejte na kvalitu spánku, vyhněte se modrému světlu před usnutím, snažte si navyknout na pravidelný spánek. A pokud máte tu luxusní možnost, krátký šlofíček po obědě může prozářit celou druhou polovinu dne.

A pamatujte, že všechny příjemné aktivity zvyšují imunitu – zvláště ty mezilidské, jako je hlazení, objímání a samozřejmě také ta aktivita začínající na „s“. Dopřejte si masáž, saunu, ale také si od srdce zazpívejte, zatančete a zasmějte. Možná se podivíte, ale vliv všech těchto aktivit se vědecky zkoumal a příznivý vliv na posílení imunity byl potvrzen!

Nezapomínejte také na svoje vztahy, neboť není silnější imunostimulans než podpora a vyjádření sounáležitosti od vašich blízkých a přátel.

Přeji vám, ať imunitní systém šlape jako hodinky (nebo spíš celý orloj)!

MUDr. Tereza Hodycová

Psychosomatika terezaho

Mentální anorexie z pohledu psychosomatiky

Poruchy příjmu potravy bývají strašákem v hlavách rodičů dospívajících dívek. Tlakem na dokonalost, ať už od svého okolí, společnosti, deformací estetického vnímání komerčními časopisy a médii se dostávají tato onemocnění čím dál silněji ke slovu. U svých klientů, známých a přátel se setkávám velmi často se zkušenostmi s poruchami příjmu potravy. To, že není vůbec složité se v určitých životních etapách do něčeho podobného zamotat znám i sama na své kůži, kdy jsem v období dospívání prošla (naštěstí poměrně krátkou) bulimickou atakou.

Ve své práci psychosomatické terapeutky zvažuji hlavně základní principy tohoto onemocnění v souvislosti s životním kontextem daného klienta/klientky. Až na výjimky se jedná o reakci na potíže v psychosexuálním vývoji. V období dospívání se každý člověk pere se silnou ambivalencí. Na jednu stranu dívka intenzivně touží po blízkosti, podpoře, porozumění a potvrzení své ženské role od obou rodičů, na druhou stranu se snaží o osamostatnění, nezávislost a separaci od původní rodiny. Unést tyto protikladné tendence v přelomové životní situaci bývá velmi těžké pro všechny zúčastněné, pro celou rodinu. Je třeba si uvědomit, že přehoupnout se do dalšího vývojového stupně potřebuje značnou dávku odvahy. Kdo ji postrádá, rád by se vrátil zpátky. Nároky, které na člověka klade příchod dospělosti, jsou enormní – výběr budoucího povolání, začínající vztahy s druhým pohlavím, problematika sexu, odpoutání se od rodičů. Téma anorexie souvisí s odporem stát se dospělou, touhou zůstat dítětem.

Dalším aspektem je kontext nemoci ve vztazích. Nemocná totiž získává proti svým zdravým blízkým určitou převahu, zvláštní práva, velkou míru pozornosti. Odmítání jídla pak může být jakýmsi prostředkem vládnutí nad blízkými osobami – nejčastěji matkou – a současně vytvořením závislosti na těch, kdo se snaží pomáhat, snaha o znovuvytvoření těsného, symbiotického vztahu s matkou (velmi často přehnaně pečující). Témata, která se prolínají s onemocněním anorexie je strach ze života a vysoká míra agrese, kterou dotyčná obrací proti vlastnímu tělu, jeho přirozeným touhám a pudům, které bere jako nepřijatelné. Symbolicky je zde patrna touha po „stavu beztíže“ a současně posedlost svým tělem jako spojujícím prvkem s reálným světem, s jeho limity a konečností.

Anorexie se často se týká rodin, kde je tabuizována sexualita, nebo naopak v souvislosti se sexuálním zneužíváním. Obvyklé je také téma hrozícího rozvodu rodičů či jinak pošramocených vztahů, kde dítě svojí nemocí rodinu tmelí a burcuje ke společné aktivitě proti anorexii. Častá je také problematika rodiči privilegovaného sourozence, kdy se anorexie stává prostředkem dosahování větší pozornosti. Příčiny však mohou být úplně nenápadné – rodiče se snaží děti podporovat v jejich vzdělání či sportovní kariéře, ale přehlédnou skutečné schopnosti a ambice dětí. Děti se pak potýkají s nedostatečným vytvořením vlastních sebeřídících schopností, se sníženým sebevědomím, nadměrnou přizpůsobivostí očekávání okolí. Na jednu stranu se snaží očekávání rodičů splnit, na straně druhé přichází protest vyjadřovaný tělem. Anorektické pacientky spojuje touha po všeobjímající harmonii, dětské bezstarostnosti, nekonfliktního spojení s matkou. Většinou je jim cizí představa vztahu, kde lze obhajovat vlastní názor, ale zároveň také připustit kritiku – vztah vnímají buď jako 100% harmonický, nebo nepřátelský.

Jak vidno, řešení je složité, léčba zdlouhavá, náročná. Osvědčuje se kombinovat individuální i skupinovou terapii, behaviorální přístupy, kde klientky mají možnost nacvičovat adekvátní chování a reakce hlavně v oblasti regulace příjmu potravy i hlubinnou psychoterapii, která se zabývá somatizací psychických konfliktů, emočních reakcí a úzkostí. Je třeba u klientek podporovat emočně otevřenější chování, sebeprosazení, pomaličku polehoučku budovat sebevědomí ve vztazích.

MUDr. Tereza Hodycová

Psychosomatika terezaho

Mých 7 S proti jarní únavě

  1. Sluneční lázeň

Už před 2 tisíci lety, za doby Hippokrata, byla helioterapie (terapie sluncem) uznávanou formou léčby některých onemocnění. Sluneční lázeň v jarním slunci je blahodárná celkově na celý nervový systém. Je ověřeno, že pobytem na slunci se zvyšují hladiny serotoninu v mozku a tím přispívá k pocitu více energie, vyšší bdělosti. Další neurohormony – endorfiny – jsou díky slunečnímu svitu uvolňovány z hypofýzy, jsou zodpovědné za dobrou náladu, pocity štěstí.

Svoji roli také hraje nedostatek vitaminu D, který se právě po osvícení kůže slunečním zářením přirozeně vytváří. Vitamin D nesouvisí pouze z pevností kostí a kvalitou kůže a vlasů, ale s celou imunitou, mozkovou aktivitou a pravděpodobně i s činností genů. Nemohu nezmínit i antibakteriální působení slunečního záření, které pomáhá u některých onemocnění kůže. Sluneční lázeň je zkrátka „boží“.

  1. Saláty

Salátem myslím vše, co je zelené. V tomto období lze sníst každý plevel, pupen, květ – nebo alespoň téměř každý. Přidávání plevelů do salátů a jarních polévek pomůže s „pročišťováním“. Většina jarních bylin má močopudné účinky. Jen namátkou se jedná o listy a kořeny smetanky lékařské, květy sedmikrásky, listy bršlice kozí nohy, nať popence, česnek medvědí, ptačinec, mladé lístky břízy a další a další. Mírně nahořklá chuť nám krásně navnadí žaludek pokračovat v jídle zdravě. Dopřejte si jich, jaro je jen jednou za rok!

  1. Sauna

Sauna má vliv na pročištění organismu. Roztahují se póry a pleť je potom čistější, hebká a pružnější. Posiluje se srdečně-cévní systém a celkově i obranyschopnost organismu, lepší se imunita. Nemalý vliv má saunování také na psychiku. Díky prohřátí dochází k uvolnění nejen svalů, ale i mysli a zmírnění úzkostí a nervozity.

  1. Spánek

Nejlepším předcházením únavě je dostatečný spánek. Nelze říci, kolik přesně je doporučený čas strávený spánkem. Každý jedinec má zcela individuální potřebu spánku. Co je však důležité, je jeho kvalita. Kvalitu spánku ovlivňuje mnoho faktorů jako je světlo (negativně ovlivňuje hlavně modré světlo z monitoru či TV), hluk, špatné myšlenky v hlavě, nepravidelný spánek, alkohol a mnoho dalších. Dopřejme proto kontextu svého spánku dostatečnou pozornost – vhodné jsou veškeré relaxační aktivity před spaním, nezapomínejme také na dobře vyvětranou místnost, snažme eliminovat hluk či jiné rušivé prvky, choďmě spát stále ve stejnou dobu, zohledněme složení jídelníčku (nejíst těžká jídla na noc).

  1. Sport

Sportování, nebo klidně i jen svižná procházka na čerstvém vzduchu dělá divy. Rozprouděním krevního oběhu při tělesné zátěži roste produkce endorfinů – hormonů dobré nálady, zlepšuje se soustředění a roste bdělost. A to jsou přesně léky na jarní únavu.

  1. Smysl

Smyslem myslím smysl počínání – naší práce, aktivit, své role v rodině a společnosti – zkrátka všeho, čím se zabývám, čemu věnuji své síly. Člověk nemůže být čilý, pokud se do aktivit, které „musí“ stále jen nutí a nevidí v nich smysl. Jaro je období jako stvořené k jisté revizi aktivit, možnosti zkusit něco nového, odvážit se vystoupit se zajetých kolejí. Jisté osvobození od životních stereotypů může být velmi energizující.

… a ještě zbývá to sedmé jarní „S“. Nuž, doplňte si každý, co vás první napadne… a jsme kromě jiného zase u krevního oběhu, hormonů štěstí, kvalitnějšího spánku, zmírnění psychických tenzí a posílení imunity.

To by v tom byl čert, aby nás jarní únava zmohla! A když přece, co si tak lehnout do trávy a chvíli pozorovat nebe?

Příjemné jaro!

MUDr. Tereza Hodycová

Psychosomatika terezaho

Nadváha a obezita z pohledu psychosomatiky

Je jaro a hubnutí do plavek bude zanedlouho vrcholit. Zástupy žen (i mnohých mužů), urputně se snažících zredukovat větší či menší špíčky různými způsoby. Někdo volí cesty více či méně drastických diet, jiný zvýšením sportovních aktivit, někdo volí různé formy detoxů, někdo tzv. rozumné stravování s počítáním kalorií a spousty dalších postupů.

Neznám ve svém okolí ženu (a velmi málo mužů), která by váhu (nebo svůj tvar) aspoň někdy v životě neřešila – kdo se nesnaží hubnut, snaží se přibrat, ale v součtu jde stále o to samé, určitou nespokojenost se svým tělem. Nespokojenost s tělem, to, že se jeho „majiteli“ nelíbí, jak vypadá, bývá nejčastější motivací k hubnutí mladších věkových kategorií, u těch starších stojí v popředí zdravotní rizika či již přímo zdravotní následky – cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, bolesti kloubů ad.

Nabízí se zde tedy obligátní otázka – kdo jsme? Pokud někdo není spokojen se svým tělem, je tedy asi někým jiným, než jen tělo. Opět nás to vrací k pojetí člověka, bytosti, ke které náleží tělo, ale i další aspekty – je v podstatě jedno, zda je nazveme „duše“ a „duch“, nebo nějak úplně jinak. To, že člověk není pouze a jedině svým tělem se myslím shodneme všichni. Toto téma bylo zkoumáno nejvyššími učenci a filozofy od dob starověku (a možná ještě dříve). Odložme tedy jednostranný pohled na hubnutí a přestaňme se na chvíli zabývat příjmem a výdejem energie, alchymií jednotlivých živin a tréninkovými plány. Zkusme zapátrat po prvotní příčině chování, jež tloustnutí podporuje.

Tématem výživy v souvislosti s ostatními složkami lidské bytosti se zabýval např. Spinoza, který zdůrazňuje, že u člověka je vše tělesné zároveň i duchovní a duševní a různé „druhy potravy“ působí vždy na celého člověka. Což znamená také to, že pokud se některého druhu potravy nedostává, musí být nahrazen potravou jinou. Tím se dostáváme k jádru pudla, se kterým jsem se u svých klientů často setkávala v době, kdy jsem vedla kurzy snižování nadváhy – „podvýživa“ v oblasti psychické je dohrazována přemírou živin hmotných – jídlem.

Krásně duševní a duchovní stravu popisuje Irmgard Fuchsová v knize Psychosomatika:

„Dobrá duševní strava se skládá z pestrých lidských vztahů a přátelství, ze schopnosti spolupráce, tolerance, solidarity a velkorysosti, které se projevují formou neustálého dávání a přijímání. Vysoce hodnotnou duchovní stravou rozumíme knihy, hudbu, umění, vědu, filozofii, podnětné rozhovory, které přispívají ke kultivaci člověka tím, že zprostředkovávají sebepoznání a poznání lidí a světa. Pokud je duševní látková výměna omezena nedůvěrou, netrpělivostí, povýšeností a afekty všeho druhu, získává duševní potrava negativní příchuť a stává se spíše brzdou než pobídkou. Je ještě málo známé, že nepřátelský světový názor vede kvůli přísadě nenávisti k „otravě mysli“, která pak může postupně zničit i tělo.

Shrneme-li poznatky filozofů a budeme-li hledat společného jmenovatele pro nemírnost a závislost na jídle, najdeme jako rozhodující motiv duševně-duchovní nehybnost, která s sebou nese nutkavé činnosti a dětinskou naději na jednoduchá a pohodlná řešení životních potíží a úkolů.“

Klasická medicína je proti fenoménu obezity v úzkých. Rostoucí počet obézních na světě již před pár lety předčil počet podvyživených. Dramaticky rostou ekonomické náklady na léčbu onemocnění obezitou způsobených. Klesá kvalita života obézních lidí, klesá jejich produktivita práce a celkově i individuální svoboda a sebeúcta, která s sebou nese obrovské psychické újmy.

V sociální oblasti, tj. v mezilidských vztazích vykazují obézní lidé mnohé shodné znaky. Většinou špatně snáší napětí, jsou netrpěliví, nedůvěřiví, nadměrně pociťují strach, závist a žárlivost, což jsou všechno kvality, které vytváří odstup od ostatních, neuspokojivé vztahy. Tyto aspekty osobnosti jsou často potlačovány a maskovány právě fixací na jídlo a veškeré „machinace“ s ním spojené – hladovění, odpírání si sladkostí a v návaznosti na to přejídání.

Jinými slovy můžeme o obezitě mluvit jako o touze po „větší váze života“ nebo o vytvoření si obrany vůči světu. Nezpochybňuji faktory genetických predispozic, dědičnost „rodinného talíře“, ale i způsob práce s emocemi a vztahy uvnitř rodiny v době dětství. Dle Freudovi psychologie náleží problematika přejídání do tzv. „orálního období“ v raném dětství, jehož potřeby nebyly dostatečně uspokojeny.

Jak tedy obezitu řešit, jak pomoci svým pacientů, jak osvobodit toho hubeného člověka z jeho tukového vězení? Bohužel neexistuje nějaké jednoznačně správné řešení, jak už to u psychosomatických onemocnění bývá. Nejlépe se osvědčuje kombinace změn v životním stylu – ať už se týkají stravy a sportu – s respektující psychoterapeutickou podporou. Stěžejní je aktivita samotného obézního. Díky terapeutickému vztahu lze pracovat i s vlastním sebehodnocením, překonávat v určitém smyslu duševně-duchovní neobratnost a zmírňovat strach ze života.

Krásné jaro a chuť do života vám přeji!

MUDr. Tereza Hodycová

Psychosomatika terezaho

Proč vznikne psychosomatické onemocnění?

Každý jsme jiný a jinak reagujeme na větší či menší těžkosti ve svém životě. Záleží na mnoha faktorech, zda bude spíše náchylnější k onemocnění naše tělo nebo naše psychika – či v nejčastějším případě kombinace obojího.

Souvislosti s onemocněním

Díky rozvoji psychosomatického přístupu v poslední době se zkoumalo a stále zkoumá, jak souvisí onemocnění se strukturou osobnosti, s povahou problémů, s nimiž se pacient potýká v životě, jak se konkrétní schéma chování odráží na tělesné úrovni. Protože psychosomatika původně vychází z dynamických psychoterapeutických směrů (Freudova psychoanalýza, Jungova analytická psychologie), dostáváme se ke vztahům s rodiči a rodinnými příslušníky, zkušenostmi dítěte na reakce matky k onemocněním, rodinným tabu, stereotypům chování přenášeným z generace na generaci.

Pokud pátráme po určitých přesných kauzálních (příčinných) vztazích, jakým způsobem reaguje tělo na psychickou zátěž, příliš dobře nepochodíme. Přestože lze vysledovat souvislost určitých typů onemocnění s určitými osobnostními charakteristikami (známý je příklad na výkon a rychlost orientované osobnosti typu A (dle Konrada Lorenze) s vyšším rizikem srdečně-cévních onemocnění), stěžejní v pátrání po skutečné příčině nemoci jsou individuální souvislosti každého pacienta.

Každý člověk je díky svému individuálnímu vývoji a zkušenostem jinak vybaven zvládat určité situace v životě.

Velmi to souvisí s představou o sobě sama, o svých hodnotách a postojích, tomu, za čím si stojíme. Pokud vyrůstáme v rodině, kde jsou emoce hněvu či smutku tabuizovány či devalvovány, dítě se naučí je potlačit, vytěsnit z vědomí jako nepřijatelné. Přitom nám jsou však matičkou přírodou dány do vínku jako cenný orientační signál, jako jakýsi kompas, který nám poskytuje orientaci ve světě. Jedná se o stejný princip, jako když jsme vybaveni strachem, který nám umožňuje reagovat na potenciální nebezpečí a upozorňovat na něj.

Ti z nás, kteří se nenaučili pracovat v dětství se signálním významem svých emocí a přiměřeně na ně reagovat, často se u nich objevuje úzkost, nebo na danou situaci zareaguje tělo. Když se blíže zamyslíme nad fenoménem úzkosti, nejedná se pouze o psychický stav, nýbrž také o stav těla, kdy roste tělesné napětí, zvyšuje se srdeční frekvence, roste krevní tlak, snižuje se prokrvení periferních tělesných oblastí (studené ruce a nohy). Úzkost vzniká tehdy, když pocítíme obavu, že danou situaci nezvládneme, nebo že na ni nejsme schopni reagovat vhodným způsobem, odpovídajícím našemu naučenému sebepojetí. Člověk, který vyrostl v prostředí, kde se nenaučil adekvátně reagovat na konflikt („vybuchnout“ bylo zakázané), raději svoje emoce i projevy chování potlačí. Vzhledem k tomu, že součástí emocí jsou i složité biochemické děje v těle, nelze je potlačit úplně. Potlačujeme pouze vnější projevy chování, či jejich uvědomování. Pokud stresová situace přetrvává a dotyčný na ni nereaguje, mohou se objevit sklony k použití alkoholu, medikace či jiných drog nebo naopak člověk zcela rezignuje, cítí se bezmocný a dochází k reakci těla – somatizaci, vzniku tělesného onemocnění.

Tělesná reakce poukazuje na něco, co bychom rádi nevnímali

Když bychom to shrnuli, můžeme říci, že základním principem vzniku psychosomatických onemocnění je to, že neadekvátně reagujeme na zátěžovou reakci, neodpovídáme svými emocemi, rozumem ani chováním a proto musí tuto funkci zastoupit naše tělo. Tělesná reakce tedy – většinou bolestivým způsobem – poukazuje na něco, co bychom rádi nevnímali, protože naše duševní reakce se nachází v „okovech“ vnějších přijatých norem, tlaku okolí a výchovou v dětství. Velmi se mi líbí přirovnání psychosomatiky k ekologii duše, protože řeší konflikt mezi přírodou-přirozeností a kulturou-přijatými společenskými normami. Zvědomněním a prožitím emocí, nácvikem adekvátního chování (společensky přijatelného, ale asertivního) a citlivou proměnou svého sebepojetí se lze bolestí postupně zbavovat, uzdravit se, opakování nemocí předcházet.

MUDr. Tereza Hodycová

Psychosomatika terezaho

Co to je psychosomatický přístup v terapii?

Definicí psychosomatiky lze najít nespočet od extrémně složitých až po nesmírně zjednodušující. Styčným bodem však zůstává myšlenka, že nemoc nevzniká pouze chybou tělesnou, ale zapadá určitým způsobem do celého životního kontextu daného člověka.

Přestože v názvu „psychosomatika“ jsou brány v potaz pouze dvě složky nemoci/zdraví a to „psycho“ = psychika a „soma“ = tělesno, jedná se ve skutečnosti o mnohem širší pohled na lidské zdraví. V terapii je třeba dbát souvislostí jak biologických aspektů těla, emocí, myšlení, vztahů k okolí i sobě, osobám blízkým i vzdálenějším, tak i víry, spirituality a celkového naladění člověka ve světě. Psychosomatika znamená komplexní náhled na člověka v jeho celistvosti a kontextu jeho života.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že nelze vyčleňovat nemoci psychosomatické a somatické = tělesné. Jde zkrátka o nemoc celého člověka v jeho určité životní situaci. Tím však nerozporuji, že některé zdravotní problémy lze více či méně efektivně vyřešit spíše na úrovni těla, jiné zasluhují větší péči o lidskou duši. Troufám si říci, že někteří lidé mají spíše sklon onemocnět fyzicky, jiní se spíše trápí na úrovni psýché. Je jen těžko rozhodnout, které z těchto utrpení je horší. Vhodnou terapeutickou podporou se však dá pomoci oběma skupinám, ať už s pomocí medikace, chirurgického zákroku či psychoterapie. Co bude efektivnější závisí na konkrétním člověku a typu jeho onemocnění. Podpůrná psychologická podpora však pomůže téměř vždy.

Jak probíhá psychosomatická konzultace u mne?

S klienty při rozhovoru zkoumáme samotné onemocnění či jeho symptomy z hlediska principu a pátráme po podobných principech v oblasti myšlení, chování, vztahů. Klient sám nachází různé paralely a souvislosti mezi svou nemocí a konkrétní životní situací. Pracujeme s časovou osou, kdy přiřazujeme k milníkům zdravotních potíží milníky životních událostí. Zkoušíme nalézat také symbolické aspekty nemocí, avšak neopomíjíme ani důsledné dodržování či nastavení režimových opatření – cvičení, strava, spánek a další souvislosti. Někteří lidé jsou spíše přístupni změně chování, jiní ke změně myšlení a náhledu na celou problematiku.

Dobrá zpráva však je, že není rozhodující, ze kterého konce se klubko patálií začne rozmotávat, hlavně je důležité vůbec začít.

V případě zájmu o konzultaci mne prosím kontaktujte na terezahodycova@gmail.com.

MUDr. Tereza Hodycová

Příběhy ze života, Psychosomatika terezaho

Jak jsem se dostala k psychoterapii a psychosomatice?

Z farmaceutické společnosti k vedení kurzů snižování nadváhy

Po vystudování lékařské fakulty jsem se dostala v podstatě náhodou k práci u farmaceutické společnosti. Proč jsem tam nakonec vydržela 6 let a ne pouze rok, jak jsem měla v plánu, o tom se zmíním někdy jindy. Princip farmaceutického průmyslu je založen na jednoduchém principu léčení nemocí symptom-lék. To znamená: mám horečku – vezmu si antipyretikum nebo nemohu spát- vezmu si hypnotikum nebo pálí mě žáha – vezmu si antacidum atd. Redukovanější pojetí lidského zdraví si snad už ani nejde představit a přesto se mnohým z nás natolik vžilo, že nedokážeme přemýšlet jinak.

Až mnohem později, v době, kdy jsem vedla kurzy Stop Obezitě, jsem se naučila, že člověk zmůže velmi mnoho rozhodnutím ve své hlavě, psychickým nastavením. Ráda jsem pozorovala, v čem se liší účastnice kurzů, kterým se daří zhubnout od těch, kterým se to nedaří. V průběhu skupinové terapie jsme se dostávali k tématům silným, velmi osobním, které na první pohled s hubnutím vůbec nesouvisely, ale na ten druhý už souvisely velmi úzce. Chtěla jsem svým svěřenkyním pomoci a příliš jsem si tehdy nevěděla rady s jejich pláčem, naštváním, občas negativitou ke všemu, s jejich vztahovými problémy, s jejich neláskou k sobě.

Hledám jiné přístupy k léčení těla i duše

A tak jsem se začala pídit po možnostech vzdělávání v oblasti spíše psychoterapeutické než jen poradenské práce s lidmi. Různých vzdělávacích seminářů pro odbornou veřejnost jsem absolvovala mnoho. Hodně mne v mých začátcích ovlivnil kurz Motivačních rozhovorů, které jsou založeny na respektujícím, přijímajícím a motivujícím rozhovoru s klientem, bez udílení rad a neuro-lingvistického programování  (v průběhu dvou let jsem absolvovala dva moduly kurzu). Na vlastní kůži jsem pocítila, jaká síla je ukrytá v rozhodnutí, v postoji, názorech a jak je možné na nich pracovat a utvářet je pro náš prospěch.

Nalezení psychosomatiky a psychoterapie

V průběhu dalšího pátrání a vzdělávání jsem objevila, pro mne do té doby neznámý, pojem psychosomatika. To byla odpověď na moje otázky jak pomoci klientům!  Začala jsem navštěvovat psychosomaticky zaměřené semináře a přednášky, číst psychosomatickou literaturu, pídit se po jiných než pouze fyzických příčinách nemocí, hledala jsem akreditovaný psychoterapeutický výcvik.

Nejvíce mě zaujal výcvik analytické psychologie České společnosti pro analytickou psychologii, vycházející z psychoterapeutických přístupů C.G. Junga. Jungova psychologie velmi úzce souvisí s psychosomatickým přístupem k nemocem a zdraví ať už na úrovni symbolů, archetypů či svým spirituálním přesahem. Svého výběru nelituji!

Od kurzů a výcviků přes lékařskou praxi na interním oddělení k samostatné psychoterapeutické praxi

V rámci výcviku jsem měla možnost nejen absorbovat nesmírnou spoustu inspirace a znalostí z psychologických teorií, ale hlavně vše prožívat na vlastní kůži v rámci sebezkušeností a v neposlední řadě využívat supervizí (poradenství od jiných psychoterapeutů) při vlastní práci s klienty. Cenné zkušenosti jsem také posbírala v průběhu mé praxe na interním oddělení v roli „klasické“ lékařky. Osvěžila jsem si, jak současný zdravotnický systém funguje přímo u zdroje, nasála mnoho životních příběhů svých pacientů a nalezla sama pro sebe jakous takous názorovou rovnováhu mezi přístupy klasické medicíny a přístupem celostním. Postupem času jsem se tedy dostala od výživového a preventivně-zdravotnického poradenství až k psychoterapii a psychosomatickým konzultacím, které v současnosti poskytuji svým klientům individuálně i na seminářích. Svoje znalosti a dovednosti si s radostí stále rozšiřuji, jak na akcích mé domovské organizace České společnosti pro analytickou psychologii, tak otevřených seminářích Českého Institutu Biosyntézy a dalších.

Svoji terapeutickou praxi provozuji v krásném prostředí Libockého dvora na Praze 6 v Centru Be Balanced (Rybničná 18/1), kde vás s radostí uvítám, potřebujete-li získat lepší náhled na své psychické či zdravotní potíže a nalézt cestu k jejich zlepšení.

Kontakt na mě je: terezahodycova@gmail.com

MUDr. Tereza Hodycová