Úzkost z lásky

Úzkosti bývají velmi častou příčinou návštěvy psychoterapeuta a dotýkáme se jí (či spíše potýkáme se s ní) i s mými klienty. To, že nás vztahy dokážou pěkně rozhodit a zúskostnit, je věc většině z nás známá. Chtěla bych vám však dnes nabídnout zajímavý pohled Jungiánské psychoterapeutky Vereny Kast, která krásně popisuje úzkost ze ztráty lásky v té nejobyčejnější podobě.

„Úzkosti z možné ztráty milostných citů se projevují například úzkostí z toho, že si navzájem zlhostejníme. je to úzkost, že naše soužití s člověkem, kterého jsme kdysi tak milovali, nabude nakonec takové kvality, že by bylo možn nahradit ho téměř kýmkoli jiným. Úzkost, že emocionální a sexuální fascinace a inspirace zmizí a nebudou už nikdy k nalezení.

Jsme-li fascinováni druhým a cítíme-li se jím inspirování, jedná se o emoce jako všechny ostatní – přicházejí a odcházejí. My samozřejmě doufáme, že přijdou a neodejdou…

V párové terapii se partnerům říká, že se mají tohoto romantického milostného ideálu vzdát. Pak prý budou moci lépe řešit problémy všedního života a budou realističtější. Nepochybně je pravda, že nároky romantického ideálu na vztah jsou přílišné. Ale je také pravda, že snažit se být jen realističtější a vzdávat se všech idealizací nemusí být žádným skutečným řešením.

Vždyť v lásce se tak či onak musí sejít země s nebem. A příliš mnoho země, nebo dokonce samá země – z toho žádná fascinace nevznikne.“

(Úryvek z knihy V. Kast – Úzkost a její smysl)

Nebe na zemi přeji … aspoň někdy!
Tereza

Proč dělám workshopy a co si od toho slibuju?

Workshopy pořádám – kromě toho, že mě to moc baví 🙂  – proto, protože vím, že občas stačí pouze inspirace, nějaký zážitek, „aha moment“ a člověk se ve svém životě posune dál, směrem, kde se cítí lépe a více sám sebou… a takovou inspiraci a zážitky doufám poskytuji. Vzhledem ke svému biomedicínskému vzdělání se vždy pokouším předestřít alespoň základní teoretické souvislosti, abychom se měli čeho chytit, zjistili jak jinak o daném tématu (a že jich je :-)) přemýšlet. Hlavně se ale snažím do programu zařazovat praktická cvičení – právě proto, aby účastníci něco zažili, mohli si prožít chvilku sami se sebou a následně (pokud chtějí) mohli svoje zážitky sdílet s ostatními ve skupině a mohli jsme o tom diskutovat. Snažím se také, aby vždy byl nějaké prostor pro konkrétní, individuální dotazy.

Hlavní cíle mých workshopů bych tedy shrnula takto:
  • racionální a jednoduše pochopitelný náhled na tematiku (nejčastěji zdravotní) + propojení informací, které jsou všeobecně známé v novém kontextu
  • inspirace pro samostatnou práci na sobě
  • konkrétní zkušenost s praktickým cvičením
  • sdílení a diskuse ve skupině, možnost výměny názorů a individuálních životních zkušeností

Co se týče nějakého teoretického výkladu, vždy se snažím o co nejvíce úhlů pohledu na věc. Tím, jak jsme každý jiný, můžou nám fungovat – nebo naopak nefungovat- různé věci a postupy. Nikdy proto nedávám jednoznačná doporučení a rady, ale spíše nabádám účastníky k  hledání vlastních cest.

Čím delší workshop je, tím více se těmto sebezkušenostním aktivitám můžeme věnovat. Záleží na každém člověku, zda preferuje pouze „ochutnávku“, anebo si chce vše užít naplno celý den.

MUDr. Tereza Hodycová