Poděkujme stresu a nechme ho jít svou cestou!
Za svůj život jsem už o stresu načetla desítky, možná stovky článků, naučila se spousty protistresových technik, vyzkoušela množství zaručených postupů „jak na stres“ a hlavně jsem ještě více stresových situací prožila na vlastní kůži.
V literatuře se lze dočíst o různých stresorech, jako je třeba i vysoká teplota pracovního prostředí, hluk, vztahové problémy, neadekvátně vysoké pracovní nároky, ale i třeba katastrofické scénáře, které si tvoříme v naší mysli. Je důležité si uvědomit, že stresory se vždy kombinují, v každou chvíli nás něco „stresuje“ a nutí nás udělat nějaký úkon. I třeba to, že se nám chce čůrat je vlastně stres, který nás donutí dojít si na záchod. Jen si vzpomeňme, jaký stres dokážou tyto tělesné potřeby vyvolat, pokud záchod nedej bože není v dosahu…
Díky tomu jsem přesvědčena, že je úplně jedno, jak si z didaktických důvodů stres pojmenujeme (např. fyzikální, anticipační, distres a já nevím co ještě), jak vysvětlíme jeho funkci (útěk nebo útok), jak popíšeme biochemickou podstatu (adrenalin, kortizol, autonomní nervový systém), když si nevíme rady se svým životem a se všemi „zašmodrchanci“, které nám stres způsobují. A mnohdy je i těžké vůbec přijít na konkrétní důvody, proč se cítíme pod tlakem, natož abychom věděli, jak to řešit. Důležité je si umět aktivně pomoci, když je potřeba.
Ze svých zkušeností jsem nabyla dojmu, že v jednoduchosti je síla a že vždycky existuje nějaké řešení, které danému člověku bude vyhovovat a alespoň částečně stresové zatížení zmírní. Průšvih ovšem je, že toto řešení může být pro každého člověka trošku odlišné a velmi těžko to odhalí někdo jiný, než tento člověk sám, často systémem pokus-omyl. Čím je jednodušší „technika“ zvládání stresu, tím je větší šance, že ji bude člověk používat. Pokud někdo nevydrží chvilku postát v klidu, bude při meditaci spíše trpět a ještě více znervózní, než aby ho to uklidnilo. V takovém případě je výhodné se věnovat třeba pomalému běhání (bez měření času!!!), volnému tanci nebo jiným příjemným pohybovým aktivitám. Někdo naopak profituje z tělesného uklidnění, hluboké relaxace. Jiný potřebuje pro snížení stresu racionálně rozebrat důvody a možnosti řešení a jedině pak je schopný se uklidnit a zastavit katastrofické myšlenky. A někdy prostě stres zmírnit nejde, protože člověk prožívá něco opravdu náročného a nezbývá, než toto období vědomě přežít.
Jak stresovou situaci zvládneme, záleží také na tom, jak se v danou chvíli cítíme, jestli řešíme nějaké další potíže, jestli jsme se dobře vyspali, najedli, jak se cítíme tělesně. Asi to známe všichni z vlastní zkušenosti, že v dobré kondici zvládneme i velkou psychickou zátěž, jindy, když jsme něčím oslabení, nás rozhodí nepříjemná prodavačka v obchodě.
Svým klientům proto nabízím spíše inspiraci, co se osvědčilo jiným, co se osvědčilo mě samotné a nechávám je si svobodně vybrat a vyzkoušet, co funguje jim. Nezapomenu na otázku jedné vysoce vytížené manažerky konzultační společnosti, spící pravidelně 4h denně, pracující přes týden v zahraničí víc jak 12h denně a k tomu ještě s vlastními sportovními ambicemi a tvrdým tréninkem. Ptala se mě, jestli to nejhorší, co jí z přepracování hrozí, je syndrom vyhoření. Pokud ano, tak je to prý vlastně v pohodě, to je ochotna riskovat, horší by to bylo v případě nějakého fyzického onemocnění. Co jí na to chcete říct? V takovém případě rozhodně pomohou vysvětlení medicínských principů zvládání stresové zátěže člověkem a možnosti, jak to ovlivňovat.
Co bych doporučila lidem ve stresu? V prvé řadě vnímat sebe sama – nejprve své tělo, jeho vjemy a pocity, následně pozorovat svoji mysl a její neklid. Pokud zaujmu roli pozorovatele, pomůže to vzdálit se od akutního problému a zahlédnout nové souvislosti, jiné úhly pohledu a … někde za rohem… se může zjevit vhodná cesta k řešení či alespoň úlevě. Představujte si, že váš život běží na filmovém plátně a vy jste režisér toho filmu. Co je potřeba změnit, aby byl děj optimální? Nebojte se zapojit kreativitu, klidně i na první pohled naivní, uvolníte si svoje představy a realistické řešení většinou také přijde.
Přes tělesné pocity (např. díky cvičení) mohu také velmi dobře ovlivnit i stav psychický. Mám v oblibě veškeré cvičení rovnováhy, zkoumání těžiště těla, v józe všechny obrácené pozice, které dávají úplně jiný pohled na svět. Na seminářích s klienty je často provádím autogenním tréningem nebo ochutnávkou z bioenergetických cvičení. A ať už se toto téma v poslední době dostalo do popředí zájmu čímkoli (nebudu jmenovat :-)) velmi mi pomáhá obejmout strom a postěžovat si mu v čem všem to mám tak těžké. Když se chodím proběhnout do lesa, mám po cestě několik stromových přátel, které vždycky alespoň pozdravím, a když už nedostanu konkrétní radu, vždycky si odnáším nesmírné uvolnění.
Přeji vám, ať se daří se stresem domluvit a naleznete postupy, jak se vrátit do rovnováhy.
MUDr. Tereza Hodycová