Dech – lék, který máme vždy při sobě
Nejen když pracuji s klienty či diskutuji
s účastníky mých seminářů, ale i když se jen setkávám s lidmi na
jiných akcích a vyplyne, čím se profesně zabývám, přijde řeč na stres a jeho
možný vliv na různé zdravotní problémy, se kterými se lidé potýkají. Někdo mi
dokonce říká, že ví, že jeho zdravotní potíže souvisí se stresem, ale on sám
vlastně nedokáže poznat, kdy je ve stresu a kdy není. Jiní mi zase povídají o
tom, jak jsou přetížení, ale vůbec neví, co s tím (chtěli by se jen zbavit
stresu a všechno ostatní nechat jak je). Někdo už oběhal všechny lékaře a
diagnózu si žádnou nepřinesl, tak přemýšlí, za co všechno může být zodpovědná
hlava a psychika. A já jim pak povídám, jak všechno souvisí se vším, jak jsme
každý jiný, něco jiného nám funguje, jak příčiny jednoho podobného symptomu
mohou být u různých lidí rozdílné, jak neexistuje jedno všeobjímající řešení,
které bych mohla poradit a vše vyléčit, že by chtělo se tomu věnovat déle a
podrobněji.
Nicméně, pár takových univerzálních tipů přeci jen existuje. Třebaže nepomohou na 100% (a co ostatně na 100% pomůže), mohou výrazně ulevit a rozhodně neuškodí. Jedním z takových komplexních léků je vlastní dech. Je až s podivem, kolik preparátů, různých technik, cvičení či rozličných metod uzdravování jsou lidé ochotni absolvovat bez toho, aby se v prvé řadě zaměřili na vědomé dýchání, které má k dispozici každý žijící tvor. Pojďme se na dech podívat trošku podrobněji.
Člověk se každý den nadechne v průměru 26 tisíckrát. Dýchal by i tehdy, pokud si na dech vůbec nevzpomene. Fascinuje mne, jak důmyslný řídicí systém dech ovládá. Automatický dech řídí centrum v prodloužené míše, které je napojeno na nervy ovládající dýchací svaly. Musí zde panovat souhra mezi nádechem a výdechem. Na to, aby se nádech a výdech střídaly, nás příroda vybavila i dvěma druhy nervových buněk, které se vzájemně zapínají a vypínají. To ale není zdaleka všechno. Dýchací centrum je také ovlivňováno bloudivým nervem, který reaguje na signály receptorů z plic a dýchacích cest a řídí tak hloubku nádechu. Dále dechový rytmus reaguje na chemické složení krve a vnitřního prostředí a upravuje dechovou frekvenci podle tělesné zátěže, koncentrace oxidu uhličitého, obsahu stresových a dalších hormonů. A to ještě stále není všechno, protože, jak všichni známe, dech můžeme regulovat i vědomě. Pokud se rozhodneme dech zadržet (a mozková kůra vyšle patřičný impuls), žádný automatismus nám v tom nezabrání (samozřejmě jen do chvíle, než se začneme dusit). Je to jediný autonomní orgánový systém, který má dvě paralelní cesty regulace. Trávicí pohyby vůlí tak jednoduše nezastavíme a srdeční rytmus už vůbec ne (naštěstí!).
Vědomé kontroly dechu můžeme výborně využít pro samoúzdravné procesy v našem těle a pro uvolnění napětí těla i duše. Vědomé hluboké dýchání bylo podrobeno i mnoha vědeckému zkoumání a došlo se k jednoznačným závěrům.
- Vědomé pomalé hluboké dýchání zpomaluje srdeční frekvenci. Prakticky toho lze výborně využít v situacích, kdy máme z něčeho strach, jsme ve stresu a rozbuší se nám srdce. Už tento fakt sám o sobě není úplně příjemný a může nás ještě více stresovat. Pomalým dýcháním lze srdeční tep upravit. Navíc díky soustředění se na dech odvedeme myšlenky od záležitostí, které nás stresují.
- Vědomé pomalé dýchání zklidňuje aktivitu mozkové kůry. Dle měření EEG bylo zaznamenáno prokazatelně více tzv. alfa vln, které svědčí pro stav uklidnění a relaxace. Upravuje se tak i emoční rozpoložení a to, čemu se v poslední době i v českých textech říká „well – being“ neboli pocit životní pohody.
Tyto dva efekty jsou vysvětlovány aktivitou tzv. interoceptorů, což jsou volná nervová zakončení v těle, která velmi přesně a jemně monitorují vnitřní stav těla. Právě jejich funkci se přičítá zodpovědnost za emoční stavy, jistou formu intuice ad. Interoceptory jsou v přímém propojení s limbickým systémem v mozku – tzv. emočním mozkem. Dalším možným vysvětlením je také přímé ovlivnění čichového mozku (proto je tak důležité dýchat nosem!), který má schopnost modulovat aktivitu celé mozkové kůry.
Tím, jak je v těle vše se vším propojeno, zvláště, když se do krve začnou uvolňovat rozličné chemické látky, tak lze vysledovat přímou biochemickou souvislost mezi pozitivním emočním naladěním (uvolňování endorfinů) a úpravou hormonální rovnováhy či aktivity imunitního systému. Fyzioterapeuti s dechem také pracují na denní bázi – vždy, když je třeba uvolnit svalové přetížení, je třeba pomalu a plynule vydechovat, svaly se uvolňují. Uvolnění svalů je zase v přímé souvislosti s uvolněním mysli a poklesem stresového napětí.
Co tedy poradit prakticky?
Vůbec nevadí, že neumíte přesné provedení nějaké konkrétní dechové techniky. Stačí si vyčlenit pár minut denně a vědomě se věnovat dýchání.
- Pozorovat svůj automatický dech.
- Zkusit jej prohloubit, nadechovat do břicha.
- Velmi úlevné je prodlužovat výdech – s výdechem odchází i psychické napětí.
- Výdech lze zintenzivnit i tím, že si jakoby „odfoukneme“ – čím hlasitější zvuk to vydá, tím lépe.
- Zkoušejte vést dech do míst na těle, kde cítíte nějaké zatuhnutí.
- Představujte si, jak dýcháte do páteře, která se uvolňuje a prodlužuje směrem nahoru.
- Prožívejte, jak hluboké dýchání do břicha stimuluje břišní orgány k lepší funkci.
- Dopřejte si uvolnění.
A na závěr jedna moje osvědčená dechová technika, kterou používám, když opravdu jde do tuhého:
Zhluboka se pomalu nadechujte do celých plic a počítejte při tom do 5. Pak dech zadržte, než napočítáte do 2 a pomalu vydechujte, než napočítáte do 7. V hlubokém výdechu také zadržte dech, než napočítáte do 2. Cvičení opakujte alespoň 5x.
Ať je váš dech volný… a to myslím hmotně i symbolicky. Není větší nesvobody, když se člověk nemůže nadechnout a naopak není větší svobody, když může dýchat volně!
Koukněte také na video s meditací zaměřenou na dech, kterou jsem natočila.
MUDr. Tereza Hodycová
