Proč někdy reagujeme nepřiměřeně a jak s tím souvisí rekonsolidace paměti
Téma zvládání emocí dnes řeší obrovské množství lidí. Mnozí se snaží naučit lépe pracovat s úzkostí, stresem, vztekem nebo přecitlivělostí, ale často narážejí na jednu zvláštní věc — i když rozumově vědí, že jsou v bezpečí, jejich tělo reaguje úplně jinak.
Možná to znáte. Člověk si říká:
„Vždyť o nic nejde.“
„Nemusím být tak ve stresu.“
„Neměla bych to tak prožívat.“
A přesto přijde silná emoční reakce, napětí, sevření žaludku nebo pocit ohrožení.
Právě zde může být velmi důležité pochopit, jak funguje paměť emocí a takzvaná rekonsolidace paměti.
Co je rekonsolidace paměti?
Rekonsolidace paměti je proces, při kterém se vzpomínky po aktivaci stávají na určitou dobu „otevřené“ ke změně. Mozek tedy nefunguje jako pevný archiv, kde jsou zkušenosti jednou provždy uložené beze změny.
Když si člověk vybaví určitou situaci nebo když se aktivuje podobný emoční stav, může se původní zkušenost znovu přepsat novou emoční zkušeností.
A právě to velmi souvisí se zvládáním emocí.
Mnoho emočních reakcí totiž nevychází pouze z aktuální situace, ale z toho, co se nervový systém kdysi naučil jako „nebezpečné“.
Proč někdy reagujeme tak silně?
V psychoterapii se často ukazuje, že současné emoční reakce mají kořeny v dávnějších zkušenostech.
Například jedna klientka opakovaně zažívala silný stres ve chvílích, kdy její nadřízený zvýšil hlas. Objektivně nešlo o agresivního člověka, přesto se jí rozbušilo srdce, stáhl žaludek a několik hodin poté byla v úzkosti.
Rozumově věděla, že jí nehrozí žádné skutečné nebezpečí. Jenže její nervový systém reagoval jinak.
Postupně se během terapie začaly objevovat vzpomínky na dětství. Její otec byl velmi výbušný a když zvyšoval hlas, doma panovala silná atmosféra napětí a nepředvídatelnosti. Jako malá holčička nikdy nevěděla, kdy přijde kritika nebo křik, a její tělo se naučilo být neustále ve střehu.
V dospělosti pak stačil zvýšený hlas šéfa — a nervový systém automaticky vyhodnotil situaci jako ohrožení, přestože realita už byla jiná.
Právě toto je důležité pochopit i v rámci zvládání emocí. Často nejde o „slabost“ nebo přecitlivělost. Mozek a tělo pouze reagují podle starých zkušeností, které byly kdysi spojené s pocitem nebezpečí.
Jak může psychoterapie pomoci?
Lidé si někdy myslí, že zvládání emocí znamená emoce potlačit nebo se naučit více kontrolovat. Ve skutečnosti ale bývá mnohem důležitější porozumět tomu, odkud reakce vznikají.
Pokud se v terapii podaří bezpečně aktivovat starou emoční zkušenost a zároveň vytvořit novou zkušenost bezpečí, přijetí nebo stability, může postupně docházet právě k rekonsolidaci paměti.
Jinými slovy — nervový systém se začne učit, že současnost už není stejná jako minulost.
U zmíněné klientky se například postupně snižovala intenzita stresové reakce při konfliktech v práci. Ne proto, že by se naučila emoce „vypnout“, ale protože její tělo postupně přestávalo automaticky očekávat ohrožení.
A právě to je často jeden z nejdůležitějších momentů psychoterapie.
Rekonsolidace paměti a zvládání emocí
Moderní neurověda dnes stále více potvrzuje, že emoční zkušenosti nejsou neměnné. Nervový systém má schopnost učit se nové způsoby reagování i v dospělosti.
To je velmi důležitá zpráva pro lidi, kteří dlouhodobě bojují s úzkostí, přetížením nebo silnými emočními reakcemi.
Zvládání emocí totiž někdy nezačíná tím, že budeme sami sebe více kontrolovat. Často začíná tím, že porozumíme vlastnímu nervovému systému, minulým zkušenostem a tomu, proč naše tělo reaguje právě tak, jak reaguje.
A právě rekonsolidace paměti může být jedním z procesů, díky kterým se emoční prožívání může postupně skutečně proměňovat
