Bolesti zad, migrény, zažívací obtíže, bušení srdce, chronická únava nebo ekzém. Někdy se objeví náhle, jindy se pomalu plíží celé měsíce. Vyšetření jsou v pořádku nebo vysvětlí jen část obtíží, přesto člověk cítí, že něco není v rovnováze.
Často v takové chvíli zazní věta: „To budete mít od psychiky.“
Upřímně řečeno, tuto formulaci nemám příliš ráda. Nejen proto, že bývá vyslovena zjednodušeně, ale hlavně proto, že vytváří dojem, jako by psychika a tělo byly dvě oddělené části člověka, které se navzájem ovlivňují. Současná medicína však ukazuje něco jiného. Člověk není soubor samostatných systémů, ale jeden celek, ve kterém spolu nepřetržitě komunikují mozek, nervový systém, hormony, imunita, střevní mikrobiom i všechny ostatní orgány.
Právě touto propojeností se zabývá psychosomatická medicína.
Co je psychosomatika?
Psychosomatika není alternativní medicína ani hledání skrytých významů nemocí. Je to lékařský obor vycházející z biopsychosociálního modelu zdraví. Ten předpokládá, že naše zdraví nevzniká pouze na základě biologických procesů, ale že se na něm podílejí také životní zkušenosti, vztahy, způsob zvládání zátěže, prostředí, ve kterém žijeme, i celkový životní styl.
V posledních desetiletích tento pohled významně podpořily neurovědy, psychoneuroimunologie i výzkum stresové fyziologie. Dnes víme, že nervový systém, hormonální regulace a imunitní systém spolu neustále komunikují. Změna v jedné oblasti se může projevit i v ostatních. Neznamená to, že emoce přímo způsobují konkrétní nemoc. Znamená to, že celý organismus reaguje jako jeden propojený celek.
Proč dva lidé reagují na stejnou situaci úplně jinak?
Možná jste si všimli, že dva lidé mohou prožívat velmi podobnou životní situaci a přesto na ni jejich organismus odpoví zcela odlišně.
Někdo po náročném období trpí nespavostí, jiný začne mít zažívací obtíže, další pociťuje úzkosti a jiný téměř žádné výraznější potíže nemá.
Současná medicína zatím neumí přesně předpovědět, proč právě konkrétní člověk reaguje určitým způsobem. Víme ale, že významnou roli hraje genetická výbava, prodělaná onemocnění, kvalita spánku, dlouhodobá míra stresu, pohyb, výživa, stav střevního mikrobiomu, hormonální nastavení i životní zkušenosti.
Stále více výzkumů zároveň ukazuje význam raných vztahových zkušeností. To, zda jsme v dětství zažívali bezpečí, podporu a možnost regulovat emoce s blízkým člověkem, ovlivňuje způsob, jakým náš nervový systém reaguje na zátěž i v dospělosti. V psychoterapii tomu říkáme attachment neboli vztahová vazba. Neurčuje náš životní osud, ale vytváří určité výchozí nastavení, se kterým vstupujeme do světa.
Když je organismus dlouho v pohotovosti
Jedním z nejčastějších důvodů, proč se psychosomatické obtíže rozvíjejí, bývá dlouhodobé přetížení. Organismus je vystaven nárokům, na které se dokáže určitou dobu dobře adaptovat. Pokud ale nemá dostatek prostoru pro regeneraci, začne se postupně měnit fungování celého systému.
Nejde jen o vyšší hladinu stresových hormonů. Mění se citlivost nervového systému, práce imunitních buněk, hormonální regulace i zpracování bolesti. Právě proto mohou dlouhodobě přetrvávat obtíže, které nelze vysvětlit pouze nálezem na jednom konkrétním orgánu.
Psychosomatická medicína proto nehledá jedinou příčinu, ale snaží se porozumět celému příběhu člověka.
Psychosomatika nehledá viníka
To považuji za jednu z nejdůležitějších myšlenek. Psychosomatický přístup neznamená, že si člověk svou nemoc způsobil sám. Ani že za ni mohou „špatně zpracované emoce“ nebo nedostatek pozitivního myšlení.
Naopak.
Vychází z předpokladu, že organismus se vždy snaží co nejlépe přizpůsobit podmínkám, ve kterých žije. Někdy jsou jeho adaptační možnosti natolik vyčerpané, že se obtíže začnou projevovat právě prostřednictvím těla. Nejde o selhání. Je to informace, že systém potřebuje jiné podmínky, než jaké měl dosud.
Co hledáme při psychosomatickém vyšetření?
Při psychosomatické práci nás nezajímá jen samotný příznak.
Ptáme se, kdy se objevil, co se v té době dělo v životě člověka, jak spí, jak odpočívá, jaké vztahy prožívá, co mu pomáhá cítit se bezpečně, jak reaguje na dlouhodobou zátěž nebo jaké strategie si vytvořil už v dětství.
Nehledáme jednoduché odpovědi ani univerzální symboly. Je pravda, že některé starší psychosomatické směry pracovaly se symbolikou orgánů – například že určité bolesti mohou odrážet konkrétní životní témata. Tyto úvahy mohou být někdy zajímavou inspirací pro rozhovor, současná medicína je však nepovažuje za obecně prokázané vysvětlení vzniku onemocnění.
Mnohem důležitější je porozumět jedinečnému příběhu konkrétního člověka.
Tělo někdy ví dříve než naše mysl
Čím déle pracuji s klienty, tím více si uvědomuji, že organismus bývá často velmi moudrý. Ne proto, že by v sobě ukrýval tajemné symboly, ale proto, že si všímá věcí, které vědomě snadno přehlédneme.
Někdy nás zpomalí ve chvíli, kdy už dlouho jedeme přes vlastní hranice. Jindy upozorní na přetížení, které jsme považovali za normální. A někdy nás přiměje zastavit se a začít si klást otázky, na které jsme si dosud nedovolili hledat odpověď.
Právě proto pro mě psychosomatika není hledáním viníka ani rychlých vysvětlení. Je pozváním k většímu porozumění sobě samému. A často také prvním krokem na cestě zpět ke zdraví.
