Jarní únava? Anebo dokonce chronická únava?


Na začátek by se sem možná hodil známý  vtip o tom, že lidé se dělí podle toho, kdy mají v průběhu dne nejvíc energie na sovy a skřivany… a permanentně unavené holuby.

Příčin chronické únavy může být velmi mnoho od skutečně závažných onemocnění, přes vysoké stresové zatížení, až k nevhodné výživě. Popravdě, všechny tři zmíněné oblasti spolu souvisí, takže začít výživou je logické.

Jedním z velmi důležitých minerálních prvků, který je zapojen do spousty fyziologických procesů, je hořčík. Příznakem  jeho nedostatku může být právě chronická únava. Dle statistik až 2/3 dospělé populace „západního světa“ trpí nedostatkem hořčíku. Než si řekneme, v jakých přirozených zdrojích jej nejlépe doplnit, podívejme se, do čeho všeho je tento prvek zapojen.

Hořčík:

  • je součástí více než 300 enzymů potřebných pro:

Syntézu proteinů

Kontrakci svalů

Správnou funkci nervů

Kontrolu hladiny krevního cukru

Vazbu receptorů pro hormony

Regulaci krevního tlaku

Dráždivost srdečního svalu

Transmembránový přesnos iontů

Rovnováha kalciového metabolismu

  • Je zapojen do energetického metabolismu:
  • Nutný pro syntézu RNA a DNA

… to bylo z pohledu biochemického. Co to znamená pro naše zdraví?

  • Zlepšuje fyzickou výkonnost

Během cvičení tělo potřebuje o 10-20% více hořčíku pro metabolické procesy. Umožňuje totiž vstup glukozy do svalových buněk a odbourání laktátu. Ve studii zaměřené na triatlonisty se zjistilo, že při vyšších dodávkách hořčíku podávají sportovci lepší výkony v běhu cyklistice i plavání. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9794094)

  • Snižuje riziko vzniku a projevy deprese

Hořčík zajišťuje správnou funkci nervových buněk a je proto stěžejní pro správnou mozkovou aktivitu. Jeho nedostatek způsobuje špatnou náladu a zvyšuje riziko depresí.Ve studii na 8 800 lidech se zjistilo, že lidé s nízkým příjmem magnesia mají o 22% zvýšené riziko vzniku deprese. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25748766). V jiné velké studii bylo prokázáno, že denní dodávka 450mg magnesia zlepšuje náladu stejně jako antidepresiva. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19271419)

  • Snižuje riziko vzniku diabetu mellitu 2. Typu

Bylo zjištěno, že 48% diabetiků má sníženou hladinu hořčíku. Při dodávkách magnesia diabetikům došlo ke zlepšení jak hladin krevního cukru tak zvýšení sensitivity tkání k insulinu. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12663588)

  • Snižuje krevní tlak u hypertoniků

Potvrdilo se, že dodávka 450mg hořčíku denně snižuje systolický i diastolický tlak u hypertoniků. U lidí s normálním tlakem nemá na tlak vliv. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19020533)

  • Protizánětlivý účinek

Nízký příjem hořčíku je spojován s vyšším rizikem vzniku chronického zánětu a hraje roli při procesu stárnutí, obezitě a chronických onemocněních. Bylo zjištěno, že doplňováním magnesia došlo ke snížení základního markeru zánětu – CRP. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21199787)

  • Funguje jako prevence proti migrénám nebo snižuje jejich symptomy

Bylo zjištěno, že pacienti trpící migrénami mají sníženou koncentraci hořčíku. Přijímáním hořčíku, ať už formou doplňků stravy nebo jídly bohatými na hořčík lze zmírnit symptomy migrény. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25533715)

  • Zlepšuje premenstruační symptomy

Magnesium zlepšuje náladu, zmírňuje retenci tekutin i další symptomy PMS. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2067759)

Když se na deficit hořčíku podíváme ještě naopak – co za obtíže může tento stav způsobovat?

  • Únava a vyčerpání

Při chronickém stresu se zvyšují hladiny hormonů adrenalin a kortizol a tím se současně snižují zásoby hořčíku. Společným působením těchto faktorů pak může docházet k rozvoji chronického zánětu.

  • Ateroskleroza

Nízké hladiny hořčíku jsou spojeny i se zvýšením koncentrace cholesterolu a triglyceridů v krvi, které se při zánětlivém nastavení organismu ukládají do stěny tepen ještě společně s vápníkem jehož koncentrace také souvisí s metabolismem hořčíku v těle.

  • Srdeční onemocnění

Srdeční sval má přirozeně vysokou koncentraci hořčíku pro svoji správnou funkci. Pokud je v těle nedostatek hořčíku a ještě navíc je hořčík odbouráván některými léky (statiny, antiarytmika), zhoršuje se funkce srdečního svalu.

  • Cukrovka

Hořčík je součástí biologického systému, který pomáhá transportovat glukozu do buněk. Navíc nízké koncentrace hořčíku zhoršují vnímavost tkání k inzulinu, čímž stoupá hladina cukru v krvi.

– Poruchy nálady, panika, deprese

Produkce serotoninu – látka, která zlepšuje náladu a zajišťuje dobré pocity – je přímo závislá na dostatečné koncentraci hořčíku.

  • Migréna, bolesti hlavy, hypertenze, syndrom dráždivého tračníku, spastický močový měchýř

Nízká hladina hořčíku zvyšuje dráždivost hladké svaloviny cév, trávicí trubice, vylučovacích orgánů.

Jak tedy zajistit, abychom měli hořčíku dostatek i bez potravinových doplňků?

  1. Vstřebávání hořčíku v trávicím traktu je závislé na dostatečné hladině vitaminu D! Proto se snažte doplnit nejprve tento vitamin. Nejvyšší koncentrace je v oleji z tresčích jater, tučných rybách, semínkách a důležité je vystavovat kůži slunečním paprskům v období, kdy to lze, případně doplňovat cestou suplementů.
  • Vařením se koncentrace hořčíku v potravinách snižuje. Dopřávejte si tedy co nejvíce syrové zeleniny a ovoce.  K zelenině s nevyšším obsahem hořčíku patří artyčok, špenát (ten ale vařený)o něco méně brokolice, květák. Z ovoce hrají prim datle, o něco méně banány a hodně hořčíku mají také maliny a ostružiny.
  • Užíváním mnohých léků, jako např. antibiotika, léky na snižování kyselosti žaludku, léky na snižování krevního tlaku, hormonální substituční terapie estrogeny, některá antihostaminika a další snižují koncentrace hořčíku v těle. Dodávat hořčík stravou je tak potřeba ještě více.
  • Ke zvýšeným ztrátám hořčíku dochází po požití alkoholu, kouření cigaret, konzumaci potravin s rezidui pesticidů či některých průmyslově zpracovaných potravin.
  • Potraviny s vysokým obsahem hořčíku, které je dobré zařazovat do jídelníčku jsou:
  • Konopná semena
  • Dýňová semena
  • Vařený špenát
  • Jogurt
  • Tmavá čokoláda
  • Černé fazole
  • Parmezán
  • Para ořechy, mandle
  • Ryby (candát, tuňák, makrela)
  • Doporučená denní dávka hořčíku je 375mg. Dle statistik dosáhne tohoto příjmu stěží třetina dospělé populace v ČR.

Dech – lék, který máme vždy při sobě


Nejen když pracuji s klienty či diskutuji s účastníky mých seminářů, ale i když se jen setkávám s lidmi na jiných akcích a vyplyne, čím se profesně zabývám, přijde řeč na stres a jeho možný vliv na různé zdravotní problémy, se kterými se lidé potýkají. Někdo mi dokonce říká, že ví, že jeho zdravotní potíže souvisí se stresem, ale on sám vlastně nedokáže poznat, kdy je ve stresu a kdy není. Jiní mi zase povídají o tom, jak jsou přetížení, ale vůbec neví, co s tím (chtěli by se jen zbavit stresu a všechno ostatní nechat jak je). Někdo už oběhal všechny lékaře a diagnózu si žádnou nepřinesl, tak přemýšlí, za co všechno může být zodpovědná hlava a psychika. A já jim pak povídám, jak všechno souvisí se vším, jak jsme každý jiný, něco jiného nám funguje, jak příčiny jednoho podobného symptomu mohou být u různých lidí rozdílné, jak neexistuje jedno všeobjímající řešení, které bych mohla poradit a vše vyléčit, že by chtělo se tomu věnovat déle a podrobněji.

Nicméně, pár takových univerzálních tipů přeci jen existuje. Třebaže nepomohou na 100% (a co ostatně na 100% pomůže), mohou výrazně ulevit a rozhodně neuškodí. Jedním z takových komplexních léků je vlastní dech. Je až s podivem, kolik preparátů, různých technik, cvičení či rozličných metod uzdravování jsou lidé ochotni absolvovat bez toho, aby se v prvé řadě zaměřili na vědomé dýchání, které má k dispozici každý žijící tvor. Pojďme se na dech podívat trošku podrobněji.

Člověk se každý den nadechne v průměru 26 tisíckrát. Dýchal by i tehdy, pokud si na dech vůbec nevzpomene. Fascinuje mne, jak důmyslný řídicí systém dech ovládá. Automatický dech řídí centrum v prodloužené míše, které je napojeno na nervy ovládající dýchací svaly. Musí zde panovat souhra mezi nádechem a výdechem. Na to, aby se nádech a výdech střídaly, nás příroda vybavila i dvěma druhy nervových buněk, které se vzájemně zapínají a vypínají. To ale není zdaleka všechno. Dýchací centrum je také ovlivňováno bloudivým nervem, který reaguje na signály receptorů z plic a dýchacích cest a řídí tak hloubku nádechu. Dále dechový rytmus reaguje na chemické složení krve a vnitřního prostředí a upravuje dechovou frekvenci podle tělesné zátěže, koncentrace oxidu uhličitého, obsahu stresových a dalších hormonů. A to ještě stále není všechno, protože, jak všichni známe, dech můžeme regulovat i vědomě. Pokud se rozhodneme dech zadržet  (a mozková kůra vyšle patřičný impuls), žádný automatismus nám v tom nezabrání (samozřejmě jen do chvíle, než se začneme dusit). Je to jediný autonomní orgánový systém, který má dvě paralelní cesty regulace. Trávicí pohyby vůlí tak jednoduše nezastavíme a srdeční rytmus už vůbec ne (naštěstí!).

Vědomé kontroly dechu můžeme výborně využít pro samoúzdravné procesy v našem těle a pro uvolnění napětí těla i duše. Vědomé hluboké dýchání bylo podrobeno i mnoha vědeckému zkoumání a došlo se k jednoznačným závěrům.

  1. Vědomé pomalé hluboké dýchání zpomaluje srdeční frekvenci. Prakticky toho lze výborně využít v situacích, kdy máme z něčeho strach, jsme ve stresu a rozbuší se nám srdce. Už tento fakt sám o sobě není úplně příjemný a může nás ještě více stresovat. Pomalým dýcháním lze srdeční tep upravit. Navíc díky soustředění se na dech odvedeme myšlenky od záležitostí, které nás stresují.
  2. Vědomé pomalé dýchání zklidňuje aktivitu mozkové kůry. Dle měření EEG bylo zaznamenáno prokazatelně více tzv. alfa vln, které svědčí pro stav uklidnění a relaxace. Upravuje se tak i emoční rozpoložení a to, čemu se v poslední době i v českých textech říká „well – being“ neboli pocit životní pohody.

Tyto dva efekty jsou vysvětlovány aktivitou tzv. interoceptorů, což jsou volná nervová zakončení v těle, která velmi přesně a jemně monitorují vnitřní stav těla. Právě jejich funkci se přičítá zodpovědnost za emoční stavy, jistou formu intuice ad. Interoceptory jsou v přímém propojení s limbickým systémem v mozku – tzv. emočním mozkem. Dalším možným vysvětlením je také přímé ovlivnění čichového mozku (proto je tak důležité dýchat nosem!), který má schopnost modulovat aktivitu celé mozkové kůry.

Tím, jak je v těle vše se vším propojeno, zvláště, když se do krve začnou uvolňovat rozličné chemické látky, tak lze vysledovat přímou biochemickou souvislost mezi pozitivním emočním naladěním (uvolňování endorfinů) a úpravou hormonální rovnováhy či aktivity imunitního systému. Fyzioterapeuti s dechem také pracují na denní bázi – vždy, když je třeba uvolnit svalové přetížení, je třeba pomalu a plynule vydechovat, svaly se uvolňují. Uvolnění svalů je zase v přímé souvislosti s uvolněním mysli a poklesem stresového napětí.

Co tedy poradit prakticky?

Vůbec nevadí, že neumíte přesné provedení nějaké konkrétní dechové techniky. Stačí si vyčlenit pár minut denně a vědomě se věnovat dýchání.

  • Pozorovat svůj automatický dech.
  • Zkusit jej prohloubit, nadechovat do břicha.
  • Velmi úlevné je prodlužovat výdech – s výdechem odchází i psychické napětí.
  • Výdech lze zintenzivnit i tím, že si jakoby „odfoukneme“ – čím hlasitější zvuk to vydá, tím lépe.
  • Zkoušejte vést dech do míst na těle, kde cítíte nějaké zatuhnutí.
  • Představujte si, jak dýcháte do páteře, která se uvolňuje a prodlužuje směrem nahoru.
  • Prožívejte, jak hluboké dýchání do břicha stimuluje břišní orgány k lepší funkci.
  • Dopřejte si uvolnění.

A na závěr jedna moje osvědčená dechová technika, kterou používám, když opravdu jde do tuhého:

Zhluboka se pomalu nadechujte do celých plic a počítejte při tom do 5. Pak dech zadržte, než napočítáte do 2 a pomalu vydechujte, než napočítáte do 7. V hlubokém výdechu také zadržte dech, než napočítáte do 2. Cvičení opakujte alespoň 5x.

Ať je váš dech volný… a to myslím hmotně i symbolicky. Není větší nesvobody, když se člověk nemůže nadechnout a naopak není větší svobody, když může dýchat volně!

Tereza

Poděkujme stresu a nechme ho jít svou cestou!

Za svůj život jsem už o stresu načetla desítky, možná stovky článků, naučila se spousty protistresových technik, vyzkoušela množství zaručených postupů „jak na stres“ a hlavně jsem ještě více stresových situací prožila na vlastní kůži.

V literatuře se lze dočíst o různých stresorech, jako je třeba i vysoká teplota pracovního prostředí, hluk, vztahové problémy, neadekvátně vysoké pracovní nároky, ale i třeba katastrofické scénáře, které si tvoříme v naší mysli. Je důležité si uvědomit, že stresory se vždy kombinují, v každou chvíli nás něco „stresuje“ a nutí nás udělat nějaký úkon. I třeba to, že se nám chce čůrat je vlastně stres, který nás donutí dojít si na záchod. Jen si vzpomeňme, jaký stres dokážou tyto tělesné potřeby vyvolat, pokud záchod nedej bože není v dosahu…

Díky tomu jsem přesvědčena, že je úplně jedno, jak si z didaktických důvodů stres pojmenujeme (např. fyzikální, anticipační, distres a já nevím co ještě), jak vysvětlíme jeho funkci (útěk nebo útok), jak popíšeme biochemickou podstatu (adrenalin, kortizol, autonomní nervový systém), když si nevíme rady se svým životem a se všemi „zašmodrchanci“, které nám stres způsobují. A mnohdy je i těžké vůbec přijít na konkrétní důvody, proč se cítíme pod tlakem, natož abychom věděli, jak to řešit. Důležité je si umět aktivně pomoci, když je potřeba.

Ze svých zkušeností jsem nabyla dojmu, že v jednoduchosti je síla a že vždycky existuje nějaké řešení, které danému člověku bude vyhovovat a alespoň částečně stresové zatížení zmírní. Průšvih ovšem je, že toto řešení může být pro každého člověka trošku odlišné a velmi těžko to odhalí někdo jiný, než tento člověk sám – často systémem pokus-omyl. Čím je jednodušší „technika“zvládání stresu, tím je větší šance, že ji bude člověk používat. Pokud někdo nevydrží chvilku postát v klidu, bude při meditaci spíše trpět a ještě více znervózní, než aby ho to uklidnilo. V takovém případě je výhodné se věnovat třeba pomalému běhání (bez měření času!!!), volnému tanci nebo jiným příjemným pohybovým aktivitám. Někdo naopak profituje z tělesného uklidnění, hluboké relaxace. Jiný potřebuje pro snížení stresu racionálně rozebrat důvody a možnosti řešení a jedině pak je schopný se uklidnit a zastavit katastrofické myšlenky. A někdy prostě stres zmírnit nejde, protože člověk prožívá něco opravdu náročného a nezbývá, než toto období vědomě přežít.

Jak stresovou situaci zvládneme, záleží také na tom, jak se v danou chvíli cítíme, jestli řešíme nějaké další potíže, jestli jsme se dobře vyspali, najedli, jak se cítíme tělesně. Asi to známe všichni z vlastní zkušenosti, že v dobré kondici zvládneme i velkou psychickou zátěž, jindy, když jsme něčím oslabení, nás rozhodí nepříjemná prodavačka v obchodě.

Svým klientům proto nabízím spíše inspiraci, co se osvědčilo jiným, co se osvědčilo mě samotné a nechávám je si svobodně vybrat a vyzkoušet, co funguje jim. Nezapomenu na otázku jedné vysoce vytížené manažerky konzultační společnosti, spící pravidelně 4h denně, pracující přes týden v zahraničí víc jak 12h denně a k tomu ještě s vlastními sportovními ambicemi a tvrdým tréninkem. Ptala se mě, jestli to nejhorší, co jí z přepracování hrozí, je syndrom vyhoření. Pokud ano, tak je to prý vlastně v pohodě, to je ochotna riskovat, horší by to bylo v případě nějakého fyzického onemocnění. Co jí na to chcete říct? V takovém případě rozhodně pomohou vysvětlení medicínských principů zvládání stresové zátěže člověkem a možnosti, jak to ovlivňovat.

Co bych doporučila lidem ve stresu? V prvé řadě vnímat sebe sama – nejprve své tělo, jeho vjemy a pocity, následně pozorovat svoji mysl a její neklid. Pokud zaujmu roli pozorovatele, pomůže to vzdálit se od akutního problému a zahlédnout nové souvislosti, jiné úhly pohledu a … někde za rohem… se může zjevit vhodná cesta k řešení či alespoň úlevě. Představujte si, že váš život běží na filmovém plátně a vy jste režisér toho filmu. Co je potřeba změnit, aby byl děj optimální? Nebojte se zapojit kreativitu, klidně i na první pohled naivní, uvolníte si svoje představy a realistické řešení většinou také přijde.

 Přes tělesné pocity (např. díky cvičení) mohu také velmi dobře ovlivnit i stav psychický. Mám v oblibě veškeré cvičení rovnováhy, zkoumání těžiště těla, v józe všechny obrácené pozice, které dávají úplně jiný pohled na svět. Na seminářích s klienty je často provádím autogenním tréningem nebo ochutnávkou z bioenergetických cvičení.  A ať už se toto téma v poslední době dostalo do popředí zájmu čímkoli (nebudu jmenovat :-)) velmi mi pomáhá obejmout strom a postěžovat si mu v čem všem to mám tak těžké. Když se chodím proběhnout do lesa, mám po cestě několik stromových přátel, které vždycky alespoň pozdravím, a když už nedostanu konkrétní radu, vždycky si odnáším nesmírné uvolnění.

Přeji vám, ať se daří se stresem domluvit a naleznete postupy, jak se vrátit do rovnováhy.

Tereza

Když umlčím duši, ozve se tělo

Hlásek lidské duše je tichý, snadno jej ve světě rychlého toku informací přeslechneme. Nebo, i když jej zaslechneme, nehodí se nám příliš do krámu. Je třeba něco (si) dokázat. Požadavky duše zdržují, jsou na obtíž, nebo jsou naprosto společensky nevhodné.

Principy propojenosti psychiky a tělesných příznaků se zatím nepodařilo úplně prozkoumat, nicméně některá fakta jsou vědecky popsána.

Každý jsme trochu z jiné líhně a podle toho také funguje jak naše mysl, tak tělo, jinak reagujeme na zátěžové situace, máme jiné strategie k jejich zvládnutí. Je docela prospěšné si tyto svoje strategie prozkoumat a případně upravit, abychom se pak zbytečně nepotýkali s nějakou nemocí, které jsme se mohli vyvarovat.

Doposud se nepřišlo na to, proč se u někoho při stresovém přetížení (psychické zátěži, poruše přizpůsobení) rozvine spíše onemocnění psychické jako je deprese, úzkostná porucha či další diagnózy, u jiných se více projeví příznak tělesný (bolesti, poruchy funkce orgánů). Proto je nemožné předem říci, že „taková a maková“ psychická zátěž způsobí jedno a konkrétní onemocnění. Může se stát, že při komplikovaném rozvodu se u jednoho pacienta objeví žaludeční vřed, u jiného třeba tlaky na hrudi či poruchy srdečního rytmu.

Bylo popsáno několik psychosomatických modelů propojenosti duševních pochodů a vzniku tělesného příznaku:

  • Příznak má funkci symbolu

Možná u veřejnosti nejznámější model. Bolesti kolen – strachem se mi podlamují kolena. Bolest zubů (bez zjevné příčiny – žádný kaz či zánět není objeven) – nemůžu něco skousnout, s něčím se smířit. Často se týká pohybového systému – psychogenní obrny (někoho bych nejraději uhodil, ale nesmím) nebo smyslových orgánů – psychogenní slepota (něco nechci vidět, ale jsem tomu vystavován). Tělo pacienta se snaží tímto způsobem upozornit na nějaký konkrétní problém v životě. Pacient sám si symboliky není vědom, nejedná se v žádném případě o simulování.

  • Tělesná potíž jako důsledek potlačeného afektu

Pokud se na někoho zlobím, ale nechci si to připustit, resp. nemám odvahu nějak adekvátně jednat, může zareagovat místo toho tělo – zvláště, pokud tento afekt prožíváme a bojkotujeme dlouhodobě. Nejčastěji se jedná o bolesti a poruchy funkce pohybového aparátu – ramenní kloub (nejraději bych někoho uhodila, ale nemohu), čelistní kloub (něco bych ráda řekla, ale nemohu) ale samozřejmě i oblast šíje a beder, kde se psychické napětí demonstruje nejčastěji, i další velké klouby v těle (kolena, kyčle, lokty). Tělesně manifestována může být také úzkost a smutek (např. blokády skloubení žeber a kosti hrudní).

  • Tělesná potíž vycházející z potlačování emocí, nadměrné sebekontroly

Každá emoce má jak složku psychickou (pocit), tak složku biologickou (uvolnění různých chemických látek do krevního oběhu, nervové vzruchy, svalové napětí a mnoho dalšího). Pokud člověk nadměrně kontroluje projevy svých emocí, dochází k chronickému přetížení jak psychického, tak fyzického aparátu. Nejčastějšími fyzickými příznaky bývají chronické blokády páteře, zatuhlost některých svalových skupin (šíjové), obtíže trávicí, vysoký krevní tlak, kožní exémy a další.  Není předem jasné, který orgán či tělesný systém bude postižen. Výzkumy se přiklánějí k jisté „achilově patě“, odborně locus minoris resistentiae – tedy nejslabšího, nejchoulostivějšího místa na těle daného genetickou výbavou či celkovým kontextem života.

Příznaky psychosomatických onemocnění můžou být velmi různorodé, ovlivňují se navzájem, můžou se střídat a měnit intenzitu. Pro zachycení psychosomatického onemocnění je mimořádně důležité zohledňovat jak fyzické tak psychické i sociální obtíže, postoje k životu, vztahům, sobě samému a v neposlední řadě vzorce chování a celkový životní styl.

Nelezme imunitě do zelí!

Imunita člověka je nesmírně propracovaný a přírodou „vymazlený“ systém orgánů, tkání, různých druhů buněk a velkého množství chemických látek a vzájemně na sebe navazujících biochemických dějů.

Imunitní systém je důmyslný nástroj

Bez imunity bychom v běžném světě nepřežili ani den. Náš obdiv k důmyslnosti tohoto nástroje ještě vzroste, když si uvědomíme, že imunitní systém v těle plní i zdánlivě protichůdné funkce a musí přesně rozlišit, o jakou situaci se jedná a podle toho zareagovat. Těmi zdánlivě protichůdnými funkcemi myslím na jednu stranu reakci proti nepříteli (bakterie, virus, plíseň…), ale na druhou stranu toleranci vůči neškodným cizorodým částicím (prach, pyl, potrava…). Imunitní systém musí být schopen rozeznat vlastní buňky a tkáně, které nenapadá – ale jen do chvíle, než se buňky poškodí, případně se z nich genovou mutací stanou potenciálně nádorové buňky, v této chvíli již nekompromisně zakročí. Ano, takto geniální nástroj máme k dispozici!

Bohužel se často stává, že svým vlastním přičiněním mu bráníme v jeho zdravé funkci. Na vině stojí „záškodníci“ hmotní i nehmotní. Mluvím o životním stylu v celé jeho šíři. Nevhodnou stravou a nedostatkem pohybu přímo házíme imunitě klacky pod nohy. Nedostatkem spánku a stresovým přetížením tento efekt ještě znásobíme a pak není divu, že se začneme potýkat s opakovanými infekčními onemocněními, zvýšenými projevy alergie, v horším případě rozvojem autoimunitního onemocnění nebo nádorovým bujením.  Když k tomu přidáme ještě potlačování emocí, nezdravé vztahy, nedostatek respektu sami k sobě a pesimistický postoj ke světu a životu, nakládáme imunitě zátěž, kterou unést zákonitě nemůže.

Imunita je propojena s hormonálním i nervovým systémem

Imunitní systém nefunguje izolovaně, ale je v úzké komunikaci se systémem nervovým a hormonálním. Dalo by se říci, že jde o jeden velký řídicí a komunikační systém našeho těla neuro-endokrino-imunitní. Mnohé výzkumy prokazují, že např. mastocyty- žírné buňky, což je jeden druh bílých krvinek, přímo komunikují s nervovými zakončeními i s drobnými cévami v tkáních. Mastocyty jsou přímo odpovědné za projevy alergií jako je kopřivka či otoky sliznic. Záleží tedy také na stavu našeho nervového systému – jinými slovy na míře stresu, psychické rovnováze – v jaké míře se alergické projevy budou objevovat. Příkladem propojenosti imunitního systému a hormonů budiž také reakce imunitního systému na zvýšenou koncentraci glukokortikoidů při chronickém stresu. Klesá funkce NK buněk (přirozených zabíječů), je narušená pohyblivost leukocytů, mění se produkce cytokinů – chemických látek imunitního systému. Dysbalance hormonů štítné žlázy přímo ovlivňuje tvorbu bílých krvinek, nízké koncentrace hormonů štítné žlázy vedou k poruše reaktivity T-lymfocytů a významnému snížení obranyschopnosti. Tak bychom mohli pokračovat dále a dále…

Strašení už bylo dost, co tedy s tím?

Dostávám se k názvu tohoto článku. Když necháme imunitu přirozeně pracovat, budeme se těšit pevnému zdraví. Znamená to poslouchat svoje tělo, dopřát mu kvalitní stravu, nepřetěžovat ho chemickými aditivy v potravinách, dostatečně (ale ne přehnaně) se hýbat, relaxovat a radovat se z maličkostí, které život přináší.

Pohybová aktivita posiluje imunitu

Bylo prokázáno, že středně intenzivní pohybová aktivita každý den zhruba půl hodiny napomáhá zdraví  – ať už jde o prevenci nemocí infekčních, civilizačních či pohybového aparátu. Záleží samozřejmě na trénovanosti jedince, ale obecně lze říci, že nižší pohybová aktivita našemu zdraví škodí, ale stejně tak i přemrštěné tréninkové dávky mohou v těle vyvolávat chronickou stresovou reakci. Navíc bylo také zjištěno, že pobyt v přírodě výrazně zvyšuje obranyschopnost. Je to výsledkem mnoha faktorů – a zase se dostáváme k tomu, že to příroda s námi myslela od počátku dobře – jednak čerstvý vzduch s dodávkou kyslíku tkáním, sluneční svit umožňující dostatečnou tvorbu vitaminu D, zelené barvy harmonizující náš psychický stav lepší tvorbou hormonů štěstí.

Přirozená strava je pro imunitu základ

Vliv stravy na imunitu by si zasluhoval celý zvláštní článek, ale pokud bych měla shrnout základní doporučení, bude se jednat hlavně o to, jíst co nejvíce přirozených potravin, chemicky neupravovaných, s dostatkem čerstvé zeleniny a ovoce. Je vhodné do jídelníčku zařazovat co nejvíce druhů potravin, nejíst stále to stejné, střídat suroviny ať už vyznáváte spíše rostlinnou stravu nebo preferujete vyšší podíl masa. Domácí kuchyně bez polotovarů je stejně to nejlepší, co svému tělu můžete nabídnout.

Dopřejte si spánek a tělo vám poděkuje

Spánek je lék jak pro fyzické tak psychické trable. Když můžete, spěte. Samozřejmě, že všeho moc škodí, ale setkávám se opravdu s velkou převahou unavených a nedospalých lidí. Vím, že je obtížné vzdát se času, kdy člověk ještě mohl něco stihnout a jít spát. Jenže za tento „využitý“ čas pak zaplatíme vlastním zdravím. Dbejte na kvalitu spánku, vyhněte se modrému světlu před usnutím, snažte si navyknout na pravidelný spánek. A pokud máte tu luxusní možnost, krátký šlofíček po obědě může prozářit celou druhou polovinu dne.

A pamatujte, že všechny příjemné aktivity zvyšují imunitu – zvláště ty mezilidské, jako je hlazení, objímání a samozřejmě také ta aktivita začínající na „s“. Dopřejte si masáž, saunu, ale také si od srdce zazpívejte, zatančete a zasmějte. Možná se podivíte, ale vliv všech těchto aktivit se vědecky zkoumal a příznivý vliv na posílení imunity byl potvrzen!

Nezapomínejte také na svoje vztahy, neboť není silnější imunostimulans než podpora a vyjádření sounáležitosti od vašich blízkých a přátel.

Přeji vám, ať imunitní systém šlape jako hodinky (nebo spíš celý orloj)!

Tereza

P.S.:  Kdybyste si o zdraví, imunitě a její provázanosti v těle chtěli přijít popovídat, ráda vás uvidím na některém z mých seminářů!

Celostní pohled na zdraví = bio-psycho-socio-spirituální

V souvislosti s celostní medicínou a psychosomatikou se zmiňuje zdánlivě složitý termín bio-psycho-socio-spirituální model zdraví a nemoci.

To znamená, že nemoc je komplexním výsledkem interakcí mezi faktory biologickými (genetika, strava, fyzická kondice, životní prostředí), psychickými (osobnost, emoce, chování), sociálními (vztahy, kultura, socioekonomická situace) i spirituálními.

Všechny tyto vlivy spolu interagují, zpětnovazebně se ovlivňují. Nelze tedy většinou říci, kde je prvopočátek vzniku nemoci. Stejně tak, jako je zjednodušující začít léčit pouze tělo – či spíše jeden konkrétní orgán, jak je obvyklé – je zjednodušující jít pouze po psychických či duchovních příčinách.

V ideálním případě je vhodné zmapovat jednu oblast po druhé a identifikovat, jaké, co možná nejjednodušší kroky mohu sám provést ke zlepšení zdraví.

  1. BIO

genetika

S genetikou nic neuděláme, ale díky rodinné historii víme, kde má rod „achillovu patu“ a na její prevenci se zaměřit. Navíc dle posledních výzkumů z oblasti epigenetiky bylo potvrzeno, že genetickou informaci sice nemůžeme životním stylem změnit, ale můžeme ovlivnit, které geny se projeví a které zůstanou „vypnuté“. Máme tedy vlastní zdraví mnohem více ve svých rukou, než se dříve myslelo.

…a dostáváme se k mým oblíbeným 3S

Strava

Není třeba vystudovat nutriční terapii, aby člověk věděl, že některé potraviny mu ke zdraví nepřispívají. Myslím tím hlavně uzeniny, smažené výrobky na přepáleném tuku, přeslazené nápoje, vysoce průmyslově upravené produkty. Pro začátek stačí, když tyto vyměníme za čerstvou zeleninu, domácí polévku, bylinkový čaj…

Sport

Stejně to je i se sportem. Ideálem zdaleka nemusí být vyrýsované svaly z posilovny, běžecké výkony na závodech či precizně provedená stojka. Důležité je se vůbec hýbat, mít z pohybu radost. Stačí si vyjít na rychlejší procházku, vnímat své tělo.

Spánek a relaxace

Velmi opomíjená součást životního stylu. Na úkor spánku se snažíme často stihnout spoustu věcí a pak není divu, že někde dojdou baterky. Odpovězme si tedy na otázku – mohu něco zlepšit ohledně svého spánku a odpočinku celkově? Např. se mohu vyvarovat modrého světla TV či display telefonu před usnutím, mohu si vytvořit nějaký předspánkový relaxační rituál, mohu dbát na to, aby v ložnici bylo vyvětráno a příjemná teplota.

 

  1. PSYCHO

Myšlenky

Katastrofickými scénáři, které tak lehce tvoříme si přivozujeme nemalou míru stresu. Nejde o to myslet pouze pozitivně, ale umět se ubránit vlezlým negativním myšlenkám a strachům, které se nakonec z největší pravděpodobností nevyplní.

Emoce

Emoce nelze zadupat pod povrch, je důležité je umět procítit v moment, kdy přijdou. Nemusíme se hned podle nich zachovat, ale pokud je dostatečně vnímáme, mohou nám být výborným kompasem na cestě životem. Potlačováním emocí se velmi často můžeme dopracovat k mnohým onemocněním, naopak jejich přijetím dohází k dlouhodobé úlevě a větší radosti ze života.

 

  1. SOCIO

Člověk je tvor vztahový. Bez vztahů nemůžeme žít. Psychosomatice se také někdy říká interpersonální medicína – to znamená, že jsme od nejranějšího dětství utváření vztahem rodičů k nám a nás k rodičům. Později se připojují vztahy k sourozencům, širší rodině, kamarádům. V období dospívání přicházejí partnerské vztahy, vztahy ve společnosti. Nesmíme také opominout vztah k sobě. Vztahové stereotypy velmi intenzivně formují naše vzorce chování a ty zase celkově naše zdraví.

 

  1. SPIRITUÁLNÍ

Spiritualita se často zaměňuje s náboženstvím, ale rozhodně to není totéž. Uvědomění si, že na světě existuje něco, co nás přesahuje je velmi úlevné a jistým způsobem sytící. Do této oblasti patří i různé druhy rituálů, které se z moderní společnosti značně vytratily.

 

O provázanosti těchto témat, praktickými příklady i typy na samostatné cvičení se zabývám na semináři „Základní psychosomatické principy“. Aktuálně otevřené termíny jsou k nalezení zde: https://www.bebalanced.cz/seminare/. 

Superfoods – všelék nebo jen módní trend?

Jak už to tak bývá, pravda bude zhruba uprostřed. Pokud žijeme svůj život hekticky, stresujeme se, nedostatečně spíme, málo se hýbeme, je utopií očekávat, že by nás pouze pojídání superfoods uzdravilo. Pokud ale jsou tzv. superpotraviny součástí vyváženého jídelníčku a celkově rozumného životního stylu, mohou příznivě ovlivnit naše zdraví.

 

Co to vlastně superfoods je?

Superfoods je uměle vytvořený marketingový termín pro potraviny, které by měly přinášet nadstandardní zdravotní benefity oproti běžně konzumovaným jídlům. Odborná veřejnost je k tomuto názvu a vůbec vydělování určité skupiny potravin poměrně vlažná, neboť může v lidech vzbuzovat falešné naděje a přeceňovat léčivé účinky.  To, že superpotraviny jsou často mnohem cenově dražší je typickým následkem marketingového boomu kolem nich. Rozhodně tím neříkám, že nejsou zdravé. Pouze se názvem superfoods vydělují potraviny, které by i normálně měly do jídelníčku patřit jako přirozená součást. Zázračné efekty se nekonají. Respektive, mohu se konat, pokud se někdo zamiluje do superfoods a změní tak svůj dosavadní jídelníček plný průmyslově upravených potravin.

Další oblastí kolem superfoods je to, že není nějaká přesná klasifikace, které potraviny sem patří a které nikoli. Mnohé z cizokrajných superfoods by se dalo nahradit lokálním ovocem nebo zeleninou při zachování stejných nutričních benefitů. Co za benefity to tedy je?

 

Benefity superfoods

Jedná se o potraviny s vysokým obsahem vitaminů, minerálů, antioxidantů, stopových prvků, esenciálních mastných kyselin, vlákniny, bílkovin nebo enzymů. Není řečeno, že všechny výše zmíněné dohromady, ale aspoň některé z nich. Je tedy zřejmé, že superfoods jsou vlastně ideálními komponentami zdravého a pestrého jídelníčku, ať už je vyčleníme do nějaké speciální kategorie či nikoli.

Adaptogeny

V souvislosti se superfoods se často zmiňují tzv. adaptogeny. Nejedná se opět o vědecký termín, ale spíše název z alternativní medicíny. Jedná se o rostlinné produkty zvyšující obranyschopnost organismu, působí proti stresu, zlepšují schopnost přizpůsobit se = adaptovat se. Odolnost organismu zvyšují nikoli díky obsahu jedné účinné látky, nýbrž souhrou mnoha složek, široké škály fyzikálních chemických i biologických vlivů. Musí mít celkově příznivý účinek na organismus, nesmí mít žádné nežádoucí účinky. Mezi potraviny obsahující adaptogeny patří např. kustovnice čínská, ženšen, lékořice ad. Často se používají adaptogenní účinky bylin v čínské medicíně.

 

Příklady mých oblíbených superfoods a jak je připravit v kuchyni:

Avokádo

Ovoce, které bylo oblíbeno již u starých Aztéků a nazýváno ovocem plodnosti. Obsahuje vysoký podíl zdraví prospěšných nenasycených tuků, které jsou příznivé pro stav cév, antioxidantů a významným zdrojem vitaminů C, E, K, H, B3 a B5 a minerálů – zvláště draslík, zinek, měď, fosfor, mangan a magnezium.

Já používám avokádo k přípravě výborných pomazánek, do salátů, ale i v úpravě nasladko „avokádová nutella“.

 

Recept na avokádovou „nutellu“

1 zralé rozmačkané avokádo

1 polévková lžíce kvalitního kakaa

4 polévkové lžíce javorového sirupu

Vše smícháme a tyčovým mixérem rozmixujeme na hladkou pomazánku. Pro zpestření chuti můžeme přidat nasekané oříšky, pomerančovou šťávu nebo místo sladidla banán. Fantazii se meze nekladou.

 

Kakao

Kakao obsahuje řadu antioxidantů, vitaminů i minerálů. Navíc obsahuje teobromin s povzbudivým účinkem, fenylethylamin (tzv. droga zamilovaných, vyvolávající euforické pocity) a tryptofan, podporující dobrou náladu. Kakao tak působí jako prevence kardiovaskulárních onemocnění, snižuje krevní tlak, je ideální potravinou proti stresu.

Pohanka

Pohanka se nejčastěji používá jako alternativní příloha k jídlům. Je přirozeně bezlepková, takže ji mohou využít i celiatici. Obsahuje řadu minerálů, jako je mangan, zinek, selen a měď, vitaminy B1, B2, niacin, vitamin E, C. Pohanka je také významným zdrojem rutinu – flavonoidu, který příznivě ovlivňuje pružnost cév a je tak dobrou prevencí křečových žil či hemoroidů, krvácení z nosu, podporuje prokrvování, mužskou potenci, posiluje imunitní systém. Obsah rutinu se snižuje vařením, proto pohanku vařte pouze co nejkratší dobu.

 

Recept na pohankovou pomazánku

  • Šálek pohankových krup nebo lámanky
  • Šalotka
  • Stroužek česneku (nebo dva)
  • 1 menší nastruhaná mrkev
  • Dva větší žampiony
  • Lžička lahůdkového droždí
  • Lžíce oleje
  • Lžíce rozpuštěného másla
  • Sůl, pepř

Pohanku uvaříme. Na oleji orestujeme cibulku, rozetřený česnek, nastrouhanou mrkev a na malé kousky nakrájené žampiony. Do teplé směsi přidáme máslo, aby se rozpustilo, vmícháme do uvařené pohanky. Přidáme lahůdkové droždí, osolíme, opepříme, promixujeme tyčovým mixérem tak, aby byla zachována textura pomazánky (ne úplně na kaši). Vychladíme a mažeme na pečivo.

 

Česnek

Česnek je jeden z největších darů přírodní medicíny. Má silné antibakteriální, protiplísňové a antivirové účinky a současně účinný imunitní stimulant. Současně pomáhá snižovat hladinu triglyceridů a LDL cholesterolu v krvi, působí jako prevence aterosklerozy.

Mentální anorexie z pohledu psychosomatiky

Poruchy příjmu potravy bývají strašákem v hlavách rodičů dospívajících dívek. Tlakem na dokonalost, ať už od svého okolí, společnosti, deformací estetického vnímání komerčními časopisy a médii se dostávají tato onemocnění čím dál silněji ke slovu. U svých klientů, známých a přátel se setkávám velmi často se zkušenostmi s poruchami příjmu potravy. To, že není vůbec složité se v určitých životních etapách do něčeho podobného zamotat znám i sama na své kůži, kdy jsem v období dospívání prošla (naštěstí poměrně krátkou) bulimickou atakou.

Ve své práci psychosomatické terapeutky zvažuji hlavně základní principy tohoto onemocnění v souvislosti s životním kontextem daného klienta/klientky. Až na výjimky se jedná o reakci na potíže v psychosexuálním vývoji. V období dospívání se každý člověk pere se silnou ambivalencí. Na jednu stranu dívka intenzivně touží po blízkosti, podpoře, porozumění a potvrzení své ženské role od obou rodičů, na druhou stranu se snaží o osamostatnění, nezávislost a separaci od původní rodiny. Unést tyto protikladné tendence v přelomové životní situaci bývá velmi těžké pro všechny zúčastněné, pro celou rodinu. Je třeba si uvědomit, že přehoupnout se do dalšího vývojového stupně potřebuje značnou dávku odvahy. Kdo ji postrádá, rád by se vrátil zpátky. Nároky, které na člověka klade příchod dospělosti, jsou enormní – výběr budoucího povolání, začínající vztahy s druhým pohlavím, problematika sexu, odpoutání se od rodičů. Téma anorexie souvisí s odporem stát se dospělou, touhou zůstat dítětem.

Dalším aspektem je kontext nemoci ve vztazích. Nemocná totiž získává proti svým zdravým blízkým určitou převahu, zvláštní práva, velkou míru pozornosti. Odmítání jídla pak může být jakýmsi prostředkem vládnutí nad blízkými osobami – nejčastěji matkou – a současně vytvořením závislosti na těch, kdo se snaží pomáhat, snaha o znovuvytvoření těsného, symbiotického vztahu s matkou (velmi často přehnaně pečující). Témata, která se prolínají s onemocněním anorexie je strach ze života a vysoká míra agrese, kterou dotyčná obrací proti vlastnímu tělu, jeho přirozeným touhám a pudům, které bere jako nepřijatelné. Symbolicky je zde patrna touha po „stavu beztíže“ a současně posedlost svým tělem jako spojujícím prvkem s reálným světem, s jeho limity a konečností.

Anorexie se často se týká rodin, kde je tabuizována sexualita, nebo naopak v souvislosti se sexuálním zneužíváním. Obvyklé je také téma hrozícího rozvodu rodičů či jinak pošramocených vztahů, kde dítě svojí nemocí rodinu tmelí a burcuje ke společné aktivitě proti anorexii. Častá je také problematika rodiči privilegovaného sourozence, kdy se anorexie stává prostředkem dosahování větší pozornosti. Příčiny však mohou být úplně nenápadné – rodiče se snaží děti podporovat v jejich vzdělání či sportovní kariéře, ale přehlédnou skutečné schopnosti a ambice dětí. Děti se pak potýkají s nedostatečným vytvořením vlastních sebeřídících schopností, se sníženým sebevědomím, nadměrnou přizpůsobivostí očekávání okolí. Na jednu stranu se snaží očekávání rodičů splnit, na straně druhé přichází protest vyjadřovaný tělem. Anorektické pacientky spojuje touha po všeobjímající harmonii, dětské bezstarostnosti, nekonfliktního spojení s matkou. Většinou je jim cizí představa vztahu, kde lze obhajovat vlastní názor, ale zároveň také připustit kritiku – vztah vnímají buď jako 100% harmonický, nebo nepřátelský.

Jak vidno, řešení je složité, léčba zdlouhavá, náročná. Osvědčuje se kombinovat individuální i skupinovou terapii, behaviorální přístupy, kde klientky mají možnost nacvičovat adekvátní chování a reakce hlavně v oblasti regulace příjmu potravy i hlubinnou psychoterapii, která se zabývá somatizací psychických konfliktů, emočních reakcí a úzkostí. Je třeba u klientek podporovat emočně otevřenější chování, sebeprosazení, pomaličku polehoučku budovat sebevědomí ve vztazích.

 

 

 

Mých 7 S proti jarní únavě

  1. Sluneční lázeň

Už před 2 tisíci lety, za doby Hippokrata, byla helioterapie (terapie sluncem) uznávanou formou léčby některých onemocnění. Sluneční lázeň v jarním slunci je blahodárná celkově na celý nervový systém. Je ověřeno, že pobytem na slunci se zvyšují hladiny serotoninu v mozku a tím přispívá k pocitu více energie, vyšší bdělosti. Další neurohormony – endorfiny – jsou díky slunečnímu svitu uvolňovány z hypofýzy, jsou zodpovědné za dobrou náladu, pocity štěstí.

Svoji roli také hraje nedostatek vitaminu D, který se právě po osvícení kůže slunečním zářením přirozeně vytváří. Vitamin D nesouvisí pouze z pevností kostí a kvalitou kůže a vlasů, ale s celou imunitou, mozkovou aktivitou a pravděpodobně i s činností genů. Nemohu nezmínit i antibakteriální působení slunečního záření, které pomáhá u některých onemocnění kůže. Sluneční lázeň je zkrátka „boží“.

 

  1. Saláty

Salátem myslím vše, co je zelené. V tomto období lze sníst každý plevel, pupen, květ – nebo alespoň téměř každý. Přidávání plevelů do salátů a jarních polévek pomůže s „pročišťováním“. Většina jarních bylin má močopudné účinky. Jen namátkou se jedná o listy a kořeny smetanky lékařské, květy sedmikrásky, listy bršlice kozí nohy, nať popence, česnek medvědí, ptačinec, mladé lístky břízy a další a další. Mírně nahořklá chuť nám krásně navnadí žaludek pokračovat v jídle zdravě. Dopřejte si jich, jaro je jen jednou za rok!

 

  1. Sauna

Sauna má vliv na pročištění organismu. Roztahují se póry a pleť je potom čistější, hebká a pružnější. Posiluje se srdečně-cévní systém a celkově i obranyschopnost organismu, lepší se imunita. Nemalý vliv má saunování také na psychiku. Díky prohřátí dochází k uvolnění nejen svalů, ale i mysli a zmírnění úzkostí a nervozity.

 

  1. Spánek

Nejlepším předcházením únavě je dostatečný spánek. Nelze říci, kolik přesně je doporučený čas strávený spánkem. Každý jedinec má zcela individuální potřebu spánku. Co je však důležité, je jeho kvalita. Kvalitu spánku ovlivňuje mnoho faktorů jako je světlo (negativně ovlivňuje hlavně modré světlo z monitoru či TV), hluk, špatné myšlenky v hlavě, nepravidelný spánek, alkohol a mnoho dalších. Dopřejme proto kontextu svého spánku dostatečnou pozornost – vhodné jsou veškeré relaxační aktivity před spaním, nezapomínejme také na dobře vyvětranou místnost, snažme eliminovat hluk či jiné rušivé prvky, choďmě spát stále ve stejnou dobu, zohledněme složení jídelníčku (nejést těžká jídla na noc).

 

  1. Sport

Sportování, nebo klidně i jen svižná procházka na čerstvém vzduchu dělá divy. Rozprouděním krevního oběhu při tělesné zátěži roste produkce endorfinů – hormonů dobré nálady, zlepšuje se soustředění a roste bdělost. A to jsou přesně léky na jarní únavu.

 

  1. Smysl

Smyslem myslím smysl počínání – naší práce, aktivit, své role v rodině a společnosti – zkrátka všeho, čím se zabývám, čemu věnuji své síly. Člověk nemůže být čilí, pokud se do aktivit, které „musí“ stále jen nutí a nevidí v nich smysl. Jaro je období jako stvořené k jisté revizi aktivit, možnosti zkusit něco nového, odvážit se vystoupit se zajetých kolejí. Jisté osvobození od životních stereotypů může být velmi energizující.

 

… a ještě zbývá to sedmé „S“. Nuž, doplňte si každý, co vás první napadne… a jsme kromě jiného zase u krevního oběhu, hormonů štěstí, kvalitnějšího spánku, zmírnění psychických tenzí a posílení imunity.

 

To by v tom byl čert, aby nás jarní únava zmohla! A když přece, co si tak lehnout do trávy a chvíli pozorovat nebe?

Příjemné jaro!

 

Nadváha a obezita z pohledu psychosomatiky

Je jaro a hubnutí do plavek bude zanedlouho vrcholit. Zástupy žen (i mnohých mužů), urputně se snažících zredukovat větší či menší špíčky různými způsoby. Někdo volí cesty více či méně drastických diet, jiný zvýšením sportovních aktivit, někdo volí různé formy detoxů, někdo tzv. rozumné stravování s počítáním kalorií a spousty dalších postupů.

Neznám ve svém okolí ženu (a velmi málo mužů), která by váhu (nebo svůj tvar) aspoň někdy v životě neřešila – kdo se nesnaží hubnut, snaží se přibrat, ale v součtu jde stále o to samé, určitou nespokojenost se svým tělem. Nespokojenost s tělem, to, že se jeho „majiteli“ nelíbí, jak vypadá, bývá nejčastější motivací k hubnutí mladších věkových kategorií, u těch starších stojí v popředí zdravotní rizika či již přímo zdravotní následky – cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, bolesti kloubů ad.

Nabízí se zde tedy obligátní otázka – kdo jsme? Pokud někdo není spokojen se svým tělem, je tedy asi někým jiným, než jen tělo. Opět nás to vrací k pojetí člověka, bytosti, ke které náleží tělo, ale i další aspekty – je v podstatě jedno, zda je nazveme „duše“ a „duch“, nebo nějak úplně jinak. To, že člověk není pouze a jedině svým tělem se myslím shodneme všichni. Toto téma bylo zkoumáno nejvyššími učenci a filozofy od dob starověku (a možná ještě dříve). Odložme tedy jednostranný pohled na hubnutí a přestaňme se na chvíli zabývat příjmem a výdejem energie, alchymií jednotlivých živin a tréninkovými plány. Zkusme zapátrat po prvotní příčině chování, jež tloustnutí podporuje.

Tématem výživy v souvislosti s ostatními složkami lidské bytosti se zabýval např. Spinoza, který zdůrazňuje, že u člověka je vše tělesné zároveň i duchovní a duševní a různé „druhy potravy“ působí vždy na celého člověka. Což znamená také to, že pokud se některého druhu potravy nedostává, musí být nahrazen potravou jinou. Tím se dostáváme k jádru pudla, se kterým jsem se u svých klientů často setkávala v době, kdy jsem vedla kurzy snižování nadváhy – „podvýživa“ v oblasti psychické je dohrazována přemírou živin hmotných – jídlem.

Krásně duševní a duchovní stravu popisuje Irmgard Fuchsová v knize Psychosomatika:

„Dobrá duševní strava se skládá z pestrých lidských vztahů a přátelství, ze schopnosti spolupráce, tolerance, solidarity a velkorysosti, které se projevují formou neustálého dávání a přijímání. Vysoce hodnotnou duchovní stravou rozumíme knihy, hudbu, umění, vědu, filozofii, podnětné rozhovory, které přispívají ke kultivaci člověka tím, že zprostředkovávají sebepoznání a poznání lidí a světa. Pokud je duševní látková výměna omezena nedůvěrou, netrpělivostí, povýšeností a afekty všeho druhu, získává duševní potrava negativní příchuť a stává se spíše brzdou než pobídkou. Je ještě málo známé, že nepřátelský světový názor vede kvůli přísadě nenávisti k „otravě mysli“, která pak může postupně zničit i tělo.

Shrneme-li poznatky filozofů a budeme-li hledat společného jmenovatele pro nemírnost a závislost na jídle, najdeme jako rozhodující motiv duševně-duchovní nehybnost, která s sebou nese nutkavé činnosti a dětinskou naději na jednoduchá a pohodlná řešení životních potíží a úkolů.“

Klasická medicína je proti fenoménu obezity v úzkých. Rostoucí počet obézních na světě již před pár lety předčil počet podvyživených. Dramaticky rostou ekonomické náklady na léčbu onemocnění obezitou způsobených. Klesá kvalita života obézních lidí, klesá jejich produktivita práce a celkově i individuální svoboda a sebeúcta, která s sebou nese obrovské psychické újmy.

V sociální oblasti, tj. v mezilidských vztazích vykazují obézní lidé mnohé shodné znaky. Většinou špatně snáší napětí, jsou netrpěliví, nedůvěřiví, nadměrně pociťují strach, závist a žárlivost, což jsou všechno kvality, které vytváří odstup od ostatních, neuspokojivé vztahy. Tyto aspekty osobnosti jsou často potlačovány a maskovány právě fixací na jídlo a veškeré „machinace“ s ním spojené – hladovění, odpírání si sladkostí a v návaznosti na to přejídání.

Jinými slovy můžeme o obezitě mluvit jako o touze po „větší váze života“ nebo o vytvoření si obrany vůči světu. Nezpochybňuji faktory genetických predispozic, dědičnost „rodinného talíře“, ale i způsob práce s emocemi a vztahy uvnitř rodiny v době dětství. Dle Freudovi psychologie náleží problematika přejídání do tzv. „orálního období“ v raném dětství, jehož potřeby nebyly dostatečně uspokojeny.

Jak tedy obezitu řešit, jak pomoci svým pacientů, jak osvobodit toho hubeného člověka z jeho tukového vězení? Bohužel neexistuje nějaké jednoznačně správné řešení, jak už to u psychosomatických onemocnění bývá. Nejlépe se osvědčuje kombinace změn v životním stylu – ať už se týkají stravy a sportu – s respektující psychoterapeutickou podporou. Stěžejní je aktivita samotného obézního. Díky terapeutickému vztahu lze pracovat i s vlastním sebehodnocením, překonávat v určitém smyslu duševně-duchovní neobratnost a zmírňovat strach ze života.

Krásné jaro a chuť do života vám přeji!

MUDr. Tereza Hodycová