Z jaké líhně jsem vyšla aneb pohádka mého dětství

Při psychosomatické terapii se chtě nechtě dostáváme s klienty k období dětství, ze kterého si odnášíme základní nastavení pro celý život.  Abych také nechala nahlédnout do příběhů svého dětství, napsala jsem tento článek.

 

Z Brna do západních Čech

Narodila jsem se na samém sklonku sedmdesátých let v Brně jako první – a nakonec i poslední – dítě svým přírodovědně založeným rodičům. Na svoje dětství si pamatuji, jako na období plné fantazií a barevných obrazů, vůni a krásu přírody, ve které jsem trávila hodně času – ať už na různých výletech, tak v obrovské zahradě domu v západních Čechách, který rodiče pořídili. Velká vrata na konci zahrady, která otevírala výhled na louky, lesy a široké okolí tehdy příliš netknuté krajiny, mi přináší dojetí ještě dnes.

 

Zahrada a bylinkaření

Možná už tam se zrodil můj pozitivní vztah k pěstování na zahradě, k vaření pokrmů z vlastních surovin, k jisté kreativnosti při užívání zdrojů přírody. Jasně si vzpomínám, jak oblíbený byl můj „recept“ na jablka marinovaná v ořechových listech (jablko jsem nakrájela na proužky, zabalila do listí a nechala den pod kamenem na zahradě). Tato záliba v experimentování mi zůstala dodnes.

Botanické atlasy k určování bylin byly nedílnou součástí stolu mých rodičů, stejně jako improvizované sušáky u topení na léčivky, které pravidelně – už v té době – sbírali. Brala jsem to jako samozřejmost a velmi jsem se divila, že v jiných „normálních“ rodinách se byliny nesbírají a takové věci jako pěstování zelí na zahradě berou jako ztrátu času.

 

Prostor pro fantazie

Když popustím uzdu svým vzpomínkám, vybavují se mi dlouhatánské cesty vlakem s několika přestupy, kterými jsme jezdili z Brna, kde jsme trvale bydleli,  až k západním hranicím s Německem do našeho domu – tehdy ještě v dobách železné opony. Poslední úsek cesty se jel buď autobusem, nebo na dvoukoláku zapřaženým za kolem, po silnici těsně vedle pracujících radarů, bedlivě sledujících vzdušný prostor. Náš dům – kdysi patřící odsunutým sudetským němcům – skýtal dvě půdy, zaprášené, s pavučinami a ták voňavé a vzrušující. Dále také rozsáhlý sklep, do kterého jsem zase až tak ráda nechodila, ale jako stezka odvahy byl dobrý. V patře dřevěný balkon směrem do zahrady, na jehož konci byla latrýna (splachovací záchod se nekonal), kde šlo škvírami v prknech pozorovat krajinu za domem. Velký dvůr s několika přístěnky, ve kterých jsem si vytvořila svoje království, stodola s nejrůznějšími nástroji a starodávnými zemědělskými stroji a strojky, obrovská zahrada s ovocnými stromy a krásná příroda všude kolem mi dávala neuvěřitelné náměty k fantaziím, vytváření si svých vlastních příběhů, které jsem mohla žít v přítomném okamžiku. Do tohoto období jakéhosi bezčasí ve svém dětství se vracím moc ráda a připomínám si ten pocit ve chvílích nepohody a spěchu, kdy mi poskytne úlevu.

 

Zvířata na dosah

Na dvoře si pobíhaly slepice, jejichž vajíčka jsem chodila pravidelně vybírat. V kurníku u slepic jsem byla jako doma. Společně se slepicemi v přístěnku pobývaly dvě kozy – na větší z nich jsem i jezdila jako na koni, ale její mléko nechutně smrdělo…cesta ke kozím výrobkům, které dnes miluji, pak byla dost dlouhá. U stropu hospodářských stavení si každoročně vlaštovky stavěly hnízda – ještě si dokážu vybavit zvuk jejich švitoření. Místo pískoviště jsem měla velkou hromadu bílého písku, na kterém kvetly červené drobné kvítky drchničky… a na to, jak jsme s babičkou utíkaly v noci na zahradu zakrývat kupky sena před deštěm, také nikdy nezapomenu, stejně jako na večerní vyjíždky na kole s venčením naší jezevčice Nýčeny (Nietzscheny – ano, jméno bylo po tom filozofovi) a následně všech jejích čtyř štěňat, které zde počala.

 

Místo pionýra kroužek ochránců přírody

V západních Čechách jsem prožila několik sladkých let na přelomu dětství a dospívání, kdy jsem zde chodila i do školy, prošla si svojí první velkou láskou k dvojnásobnému propadlíkovi Pavlu Votavovi, který byl prostě neodolatelný (holt jsem byla spíš na čerty než na anděly J), zakusila první „profesní“ úspěchy při soutěžích Zlatý list v roli experta na botaniku a načerpala tolik kouzla těch zajímavých míst. Velkým vzorem a inspirací mi byl náš učitel přírodopisu a současně vedoucí kroužku ochránců přírody p. učitel (tehdy vlastně ještě soudruh učitel) Karel Martínek. Říkal mi „Terezie“, přestože se jmenuji Tereza. Nesnášela jsem to a o to více si mě dobíral, všechny děti ho zbožňovaly, uměl žít život s nadhledem. Moc mě mrzí, že v tomto životě se s ním už nepotkám… Když si přehrávám všechno to naše přírodovědné bádání, botanické procházky lesem a loukami, pozorování ptáků, vodní „havěti“. Díky tomu mi přijde přirozené vědět, kde která kytka roste, jak se jmenuje a zda je „jedlá“. Bylo pro mě mnohem jednodušší se po letech vrátit k přírodní medicíně, která dle mého názoru má v léčebných strategiích svoje místo.

Přestože jsem si zde nežila zdaleka v luxusu – vodu na koupání jsme museli ohřívat na plotně, o latrýně jsem se už zmiňovala (škvírami v zimě pěkně fučelo…), televizi jsme neměli, maso jsme nejedli – vzpomínky mi zůstaly pohádkové.

 

Návrat do města

Pak přišla sametové revoluce , po které jsme se odstěhovali zpátky do Brna, „kouzelný“ dům prodali… a já začala chodit na gymnázium. Zvládla jsem přijímačky do prvního otevřeného běhu sedmiletých gymnázií. Sbohem bezčasí, rozlehlé louky a lesy, remízky u třech břízek, vůně mechů a lučních bylin, potůčku s vrbami, tajemný dube, pod kterým sídlí čaroděj, přezrálé třešně ze stromu, zelí, na kterém se dalo sedět, drátěné vozítko „Čilek“, na kterém jsem se vozila po zahradě dolů … začalo nové období mého života ve městě.

Moje zážitky a prožitky z dětství mi daly jakousi vyšší vnímavost ke koloběhu přírody ať už té domestikované, tak divoké, prostor k zapojení imaginace a fantazií, které dotvářely můj svět, možnost prožívat realitu v přítomném okamžiku. Možná díky tomu se mi alespoň občas tyto dovednosti daří aplikovat i v současnosti a inspirují mne pro práci s klienty.

 

Jak jsem se dostala k psychosomatice a celostní terapii?

Z farmaceutické společnosti k vedení kurzů snižování nadváhy

Po vystudování lékařské fakulty jsem se dostala v podstatě náhodou k práci u farmaceutické společnosti. Proč jsem tam nakonec vydržela 6 let a ne pouze rok, jak jsem měla v plánu, o tom se zmíním někdy jindy. Princip farmaceutického průmyslu je založen na jednoduchém principu léčení nemocí symptom-lék. To znamená: mám horečku – vezmu si antipyretikum nebo nemohu spát- vezmu si hypnotikum nebo pálí mě žáha – vezmu si antacidum atd. Redukcionističtější pojetí lidského zdraví si snad už ani nejde představit a přesto se mnohým z nás natolik vžilo, že nedokážeme přemýšlet jinak.

Až mnohem později, v době, kdy jsem vedla kurzy snižování nadváhy STOB (Stop Obezitě), jsem se naučila, že člověk zmůže velmi mnoho rozhodnutím ve své hlavě, psychickým nastavením. Ráda jsem pozorovala, v čem se liší účastnice kurzů, kterým se daří zhubnout od těch, kterým se to nedaří. V průběhu skupinové terapie jsme se dostávali k tématům silným, velmi osobním, které na první pohled s hubnutím vůbec nesouvisely, ale na ten druhý už souvisely velmi úzce. Chtěla jsem svým svěřenkyním pomoci a příliš jsem si tehdy nevěděla rady s jejich pláčem, naštváním, občas negativitou ke všemu, s jejich vztahovými problémy, s jejich neláskou k sobě.

 

Hledám jiné přístupy k léčení těla i duše – motivační rozhovory a NLP

A tak jsem se začala pídit po možnostech vzdělávání v oblasti spíše psychoterapeutické než jen poradenské práce s lidmi. Hodně mě ovlivnil kurz Motivačních rozhovorů, které jsou založeny na respektujícím, přijímajícím a motivujícím rozhovoru s klientem, bez udílení rad.

Věta, se kterou náš instruktor Mgr. Jan Soukup jednou přišel, se mi hluboce vryla do paměti: „dobrá rada vždy nejvíce potěší toho, kdo ji uděluje“.

Začala jsem se zajímat o to, jak podpořit sebeuvědomění klientů jinak, než že jim budu radit. Jak je inspirovat, aby sami hledali cesty, jak si pomoci, jak žít kvalitnější a spokojenější život, zlepšit si zdraví.

Na doporučení jsem se dozvěděla o kurzech neuro-lingvistického programování u Kristiny Klimszové. V průběhu dvou let jsem absolvovala dva moduly výcviku a zkusila si nespočet technik vycházejících z pozorování práce nejlepších psychoterapeutů. Na vlastní kůži jsem pocítila, jaká síla je ukrytá v rozhodnutí, v postoji, názorech a jak je možné na nich pracovat a utvářet je pro náš prospěch.

 

Nalezení psychosomatiky a psychoterapie

Už na kurzu NLP se kolegové zmiňovali o pojmu psychosomatika, který jsem neznala. Začala jsem si na google vyhledávat, o co se vlastně jedná, a byla jsem uchvácena. To byla odpověď na moje otázky jak pomoci klientům! Dávalo mi to úžasný smysl a rozhodla jsem se, že tomuto směru se budu věnovat. Začala jsem navštěvovat psychosomaticky zaměřené semináře a přednášky, číst psychosomatickou literaturu, pídit se po jiných než pouze fyzických příčinách nemocí a zkoušela je u svých klientů aplikovat, vstoupila jsem do České společnosti psychosomatické medicíny. A protože jsem člověk, který je velmi opatrný na překračování svých kompetencí, jistý druh šarlatánství, začala jsem hledat akreditovaný psychoterapeutický výcvik.

„Ochutnala“ jsem řadu ze současných psychoterapeutických směrů cestou různých seminářů a kurzů. Nejvíce mě zaujal výcvik analytické psychologie České společnosti pro analytickou psychologii, vycházející z psychoterapeutických přístupů C.G. Junga. Jungova psychologie velmi úzce souvisí s psychosomatickým přístupem k nemocem a zdraví ať už na úrovni symbolů, archetypů či svým spirituálním přesahem.

 

Od kurzů a výcviků přes lékařskou praxi na interním oddělení k samostatné celostně zaměřené terapii

V rámci výcviku mám možnost nejen absorbovat nesmírnou spoustu inspirace a znalostí z psychologických teorií, ale hlavně vše prožívat na vlastní kůži v rámci sebezkušeností a v neposlední řadě využívat supervizí (poradenství od jiných psychoterapeutů) při vlastní práci s klienty. Cenné zkušenosti jsem také posbírala v průběhu mé praxe na interním oddělení v roli „klasické“ lékařky. Osvěžila jsem si, jak současný zdravotnický systém funguje přímo u zdroje, nasála mnoho životních příběhů svých pacientů a nalezla sama pro sebe jakous takous názorovou rovnováhu mezi přístupy klasické medicíny a přístupem celostním. Postupem času jsem se tedy dostala od výživového a preventivně-zdravotnického poradenství až k psychoterapii a celostnímu poradenství, které v současnosti poskytuji svým klientům individuálně i na seminářích, které organizujeme se svými kolegy v rámci projektu Health Harmony.

Od kolegy a kamaráda jsem dostala nabídku využít terapeutickou místnost v krásném prostředí Libockého dvora na Praze 6 v Centru Be Balanced (Rybničná 18/1), kde vás s radostí uvítám, potřebujete-li získat lepší náhled na své zdravotní potíže a nalézt cestu k jejich zlepšení.

 

Těším se na vaši návštěvu!

MUDr. Tereza Hodycová

+420 604 520 865

terezahodycova@gmail.com