Zvítězit nad virem!

Čím více se s virem bojuje, tím důležitější je vědět, co znamená nad ním zvítězit. Odpovědi se totiž nabízí v zásadě tři.

  1. Virus zničíme (nebo zmizí sám od sebe) a už tu nikdy nebude.
  2. Necháme se všichni naočkovat a budeme proti viru imunní.
  3. Staneme se vůči viru odolní přirozenou funkcí imunitního systému.

Jsem si téměř jistá, že představu o vítězství nad virem máme každý jinou. Jenže podle cíle (vítězství) se volí způsob boje!

Variantu a) bych brala spíše jako velmi příjemné překvapení, pokud by nastala. Hypoteticky virus může zmutovat do podoby, ve které již nebude pro člověka infekční. To, že virus celosvětově zničíme, ať už desinfekcí, rouškami, rozestupy nebo něčím jiným, mi přijde stejně pravděpodobné, jako, že zítra vyjde modré slunce.

Varianta b) je ta, ke které se třeba za nějakou dobu dohrabeme. Sňala by se z jednotlivce ta magická odpovědnost, že může někoho nakazit a ten pak vinou infekce zemře. Zkrátka, kdo nebude chtít být nakažen, nechá se očkovat. Tato varianta má však také řadu úskalí. Ono totiž velice záleží na době, než účinná vakcína bude dostupná (o její bezpečnosti teď mluvit nechci). No a za tu dobu, co budeme čekat izolovaní každý ve svém pokoji doma, se může stát ledacos. A tím ledacos myslím opravdu ledacos – od finančních potíží, přes psychická onemocnění až po vážné poruchy imunity, která, když se netrénuje (kontaktem s běžnými patogeny), tak zakrní – stejně jako jakýkoli jiný orgán.

Varianta c) by mohla být pro valnou většinu lidí nejuchopitelnější. Můžeme převzít kontrolu nad tím, jakým životním stylem žijeme. Jak se hýbeme, jak spíme, co jíme, jestli kouříme, pijeme alkohol, jak moc se stresujeme. Takovými jednoduchými věcmi – řekla bych naprosto zprofanovanými a mediálně nudnými – může naprostá většina lidí ovlivnit, zda bude nebo nebude mít komplikace onemocnění covid-19. Za necelý třičtvrtěrok, co se onemocnění intenzivně zkoumá, se přišlo na to, že komplikace infekce způsobuje nejčastěji chronický zánět v těle. Zánět je spojovacím prvkem diagnoz, které se uvádí jako rizikové (koho toto téma zajímá podrobněji, doporučuji nedávný článek zakladatele české klinické imunologie Dr. Svobody). Jistě, je mnoho lidí, kteří už vzhledem k typu onemocnění nebo značně pokročilému věku se zánětem nebo jinou poruchou imunity nic nezmůžou a je třeba se intenzivně a sofistikovaně zabývat, jak nejlépe pomoci jim. Jenže většina populace s tím něco zmůže. A kdyby s tím každý za sebe, svým životním stylem něco dělal, poklesl by výskyt civilizačních onemocnění, medicíně by se tolik ulevilo. A kdyby se tento „zázrak“ opravdu stal, zmenšila by se i riziková skupina pro covid-19. Samozřejmě to neřeší celý problém epidemie, ale nějaký podíl to mít bude určitě, ne?

Zkusme tedy ke třem R tuto „novinku“ – ulevit našemu zdravotnictví tím, že se o sebe budeme hezky starat. Že si opatříme kvalitní jídlo, že se půjdeme projít nebo proběhnout do přírody, že omezíme kouření a pití alkoholu, že se pokusíme zhubnout, nebudeme se přejídat, budeme uklidňovat mysl …a co to půjde šířit sounáležitost, laskavost a pochopení mezi lidmi… protože stres a nenávist mají přímý vliv na imunitu a přispívají ke vzniku zánětu. Jo a fakt nezapomínejte na vitamin D!

Užívejte života!

Tereza

 

Hořčík a prevence úzkostí

Nervozita, úzkosti, panické ataky… to všechno jsou potíže, které zhoršuje chronický stres, přetížení a hektický životní styl. Ve své praxi se s klienty zaměřuji často na různé typy relaxačních technik a psychoterapeutickou práci. Neměli bychom však zapomínat na to úplně nejjednodušší, co může každý ovlivnit sám a lehce si dopřát „léky“ v té nejpřirozenější podobě….

A tím je …. Strava!

Stravě a jejímu vlivu na úzkostné poruchy bychom se mohli věnovat poměrně dlouze, stejně jako dalším „vychytávkám“ životního stylu jako je spánek, pohyb v přírodě nebo otužování. Nyní bych se ráda zaměřila na známý minerál hořčík. S trochou nadsázky by se dalo říci hořčík nad zlato. Jak ale dobře víme, v našem těle vše se vším souvisí a bylo by naivní si myslet, že pojídáním hořčíku zmizí všechny naše problémy a rozplyneme se v pocitu nekončící blaženosti. Velký vliv hořčíku na naši psychiku (a nejen na ni!) se mu však musí nechat!

 

Vliv hořčíku na psychiku člověka

Zjistilo se, že hořčík hraje tzv. modulační roli v nervovém systému. To znamená, že ovlivňuje činnost nervů. A to jak činnost těch periferních, např. inervujících svaly (prevence křečí díky užívání hořčíku je dlouho známá), tak i centrálního nervového systému. Jednoduše řečeno, hořčík pomáhá udržet déle aktivní tzv. hormony štěstí v mozku (…poznámka pro vědecké fajnšmekry: brání zpětnému vychytávání neurotransmiterů). Díky tomu má člověk lepší náladu, je odolnější vůči stresu. Někteří autoři uvádí, že pokud někdo užívá antidepresiva, měl by současně doplňovat i hořčík, který vlastně posílí jejich účinek. Podle nedávných výzkumů má hořčík i velký vliv na střevní mikrobiom a ten zase na psychiku člověka.

Kromě vlivu na psychiku a nervy má hořčík svoji funkci ve většině metabolických procesů v těle – ovlivňuje na 300 různých enzymů. Zkoumaná je jeho funkce v rozvoji diabetu a srdečně-cévních onemocnění, vzniku zánětu či osteoporózy.

 

Hořčíku máme zkrátka nedostatek

Je poměrně těžké přesně identifikovat nedostatek hořčíku, protože se v rutinních laboratorních testech krve nevyšetřuje. A i když se vyšetří, jsou hodnoty těžce interpretovatelné. Hořčík je totiž hlavně uložený ve tkáních, nikoli v krevní plasmě. Prakticky řečeno – pokud nám vyjde po cíleném vyšetření hladiny hořčíku v krvi jeho nízká hodnota, pravděpodobně budeme trpět deficitem hořčíku. Pokud nám vyjde hodnota normální, můžeme mít nižší zásoby ve tkáních, aniž se to na laboratorním výsledku projeví. V indikovaných případech se proto provádí stanovení obsahu hořčíku v červených krvinkách – to ale rozhodně nepatří mezi rutinní laboratorní vyšetření. Zkoumala se však strava dospělé „západní“ populace, která hořčíku dodává nedostatek (snižuje se jeho obsah v půdě vlivem dusíkatých hnojiv, v potravinách se hořčík ničí průmyslovým zpracováním). Navíc vlivem přemíry cukrů a tuků ve stravě klesá vstřebatelnost hořčíku ve střevě. Odhaduje se, že minimálně třetina dospělé české populace trpí nedostatkem hořčíku.

Nedostatek hořčíku se může projevovat kromě nervozity, špatné nálady, sklonu k úzkostem také svalovými křečemi, ztuhlostí, častými bolestmi hlavy, migrénou, poruchami paměti a soustředění, srdečními arytmiemi, tlakem na hrudi i poruchami dechu nebo také střevními potížemi a bolestmi žaludku. Symptomů je tolik, že je velmi obtížné určit medicínskou diagnózu –  ta se vlastně potvrdí až zpětně, když při užívání hořčíku potíže během 2-3 týdnů začnou ustupovat.

 

Co hořčík vyčerpává?

  • Stres
  • Zvýšený příjem alkoholu
  • Zvýšený sportovní výkon
  • Těhotenství, kojení
  • Zvýšené vylučování ledvinami vlivem léků (kličková diuretika)

 

Zdroje hořčíku ve stravě

Prvním krokem, když se rozhodneme zvyšovat příjem hořčíku, je samozřejmě zařadit suroviny, které ho mají hodně. Zmíním špenát (87mg/100g), para ořechy (377mg/100g), kešu (271mg/100g) a semínka (podle druhu 200-300mg/100g), tuňák (63mg/100g), banány (27mg/100g), datle (43mg/100g) a v neposlední řadě také luštěniny (podle druhu 20-30mg/100g) nebo minerální vody s obsahem hořčíku.

 

Doporučená denní dávka hořčíku

Ženám se doporučuje přijímat 320mg a mužům 420mg hořčíku denně. Toto doporučení je však velmi přibližné, protože závisí na mnoha okolnostech, kolik se hořčíku reálně vstřebá do těla. Jak už jsme si říkali, vstřebávání závisí na skladbě stravy, střevním mikrobiomu ale také na fyzické aktivitě a celkově na životním stylu.

 

Doplňky stravy s obsahem hořčíku

Pokud se rozhodnete užívat doplňky stravy, což v případě úzkostí doporučuji, nejprve si pročtěte složení daného přípravku. Hořčík se totiž prodává v různých chemických sloučeninách a ty se také různě obtížně či jednoduše vstřebávají. Uvedu alespoň některé z nich. Než začnete vyhledávat nejvhodnější přípravek, zkuste si také naplánovat jídelníček se zvýšeným příjmem hořčíku a hlavně !!! buďte trpěliví a důslední. Než se doplní zásoby hořčíku, bude to trvat okolo 90-100 dnů dostatečného příjmu.

Jak jsem již zmínila, nemůžeme přijímat čistý hořčík – vždy je vázán v nějaké sloučenině. Obecně platí, že je vstřebatelnější ve formě organické sloučeniny, než ve formě anorganické. To dá rozum, když si uvědomíme, že v potravě je hořčík vždy v nějaké organické hmotě – ať už rostlinné nebo živočišné.

Anorganické sloučeniny: Oxid hořečnatý, síran hořečnatý (sulfát), chlorid hořečnatý, uhličitan hořečnatý… jejich využitelnost je ale stěží 10%.

Organické sloučeniny:  magnesium citrát (mírně projímavý účinek), glycinát (uklidňující účinek), lysinát (uklidňující účinek), malát (energetizující účinek), L-threonát (zlepšení mozkových funkcí)…Využitelnost dosahuje 60 %.

Jako nutnou poznámku na závěr je však uvést, že nic se nesmí přehánět a stejně to platí u hořčíku. Musíme dát totiž bacha, aby se nám nesnížila vstřebatelnost vápníku. Metabolismus člověka totiž funguje tak, že tyto prvky musí být v plus mínus poměru 2:1 ve prospěch vápníku. Neužívejte je ale nikdy zároveň – vzájemně snižují svoji vstřebatelnost! Pokud se rozhodnete „zobat“ i vápník, měl by být rozestup mezi užíváním alespoň 2-3 hodiny, aby se prvky mohly vstřebat. Využitelnost hořčíku zvyšuje také vitamin B6 a vitamin D.

Hořčík v doplňcích užívejte nejlépe mezi jídly, aby cukry, tuky a vláknina ze stravy nesnížily jeho vstřebatelnost.

 

Nelezme imunitě do zelí!

Imunita člověka je nesmírně propracovaný a přírodou „vymazlený“ systém orgánů, tkání, různých druhů buněk a velkého množství chemických látek a vzájemně na sebe navazujících biochemických dějů.

Imunitní systém je důmyslný nástroj

Bez imunity bychom v běžném světě nepřežili ani den. Náš obdiv k důmyslnosti tohoto nástroje ještě vzroste, když si uvědomíme, že imunitní systém v těle plní i zdánlivě protichůdné funkce a musí přesně rozlišit, o jakou situaci se jedná a podle toho zareagovat. Těmi zdánlivě protichůdnými funkcemi myslím na jednu stranu reakci proti nepříteli (bakterie, virus, plíseň…), ale na druhou stranu toleranci vůči neškodným cizorodým částicím (prach, pyl, potrava…). Imunitní systém musí být schopen rozeznat vlastní buňky a tkáně, které nenapadá – ale jen do chvíle, než se buňky poškodí, případně se z nich genovou mutací stanou potenciálně nádorové buňky, v této chvíli již nekompromisně zakročí. Ano, takto geniální nástroj máme k dispozici!

Bohužel se často stává, že svým vlastním přičiněním mu bráníme v jeho zdravé funkci. Na vině stojí „záškodníci“ hmotní i nehmotní. Mluvím o životním stylu v celé jeho šíři. Nevhodnou stravou a nedostatkem pohybu přímo házíme imunitě klacky pod nohy. Nedostatkem spánku a stresovým přetížením tento efekt ještě znásobíme a pak není divu, že se začneme potýkat s opakovanými infekčními onemocněními, zvýšenými projevy alergie, v horším případě rozvojem autoimunitního onemocnění nebo nádorovým bujením.  Když k tomu přidáme ještě potlačování emocí, nezdravé vztahy, nedostatek respektu sami k sobě a pesimistický postoj ke světu a životu, nakládáme imunitě zátěž, kterou unést zákonitě nemůže.

Imunita je propojena s hormonálním i nervovým systémem

Imunitní systém nefunguje izolovaně, ale je v úzké komunikaci se systémem nervovým a hormonálním. Dalo by se říci, že jde o jeden velký řídicí a komunikační systém našeho těla neuro-endokrino-imunitní. Mnohé výzkumy prokazují, že např. mastocyty- žírné buňky, což je jeden druh bílých krvinek, přímo komunikují s nervovými zakončeními i s drobnými cévami v tkáních. Mastocyty jsou přímo odpovědné za projevy alergií jako je kopřivka či otoky sliznic. Záleží tedy také na stavu našeho nervového systému – jinými slovy na míře stresu, psychické rovnováze – v jaké míře se alergické projevy budou objevovat. Příkladem propojenosti imunitního systému a hormonů budiž také reakce imunitního systému na zvýšenou koncentraci glukokortikoidů při chronickém stresu. Klesá funkce NK buněk (přirozených zabíječů), je narušená pohyblivost leukocytů, mění se produkce cytokinů – chemických látek imunitního systému. Dysbalance hormonů štítné žlázy přímo ovlivňuje tvorbu bílých krvinek, nízké koncentrace hormonů štítné žlázy vedou k poruše reaktivity T-lymfocytů a významnému snížení obranyschopnosti. Tak bychom mohli pokračovat dále a dále…

Strašení už bylo dost, co tedy s tím?

Dostávám se k názvu tohoto článku. Když necháme imunitu přirozeně pracovat, budeme se těšit pevnému zdraví. Znamená to poslouchat svoje tělo, dopřát mu kvalitní stravu, nepřetěžovat ho chemickými aditivy v potravinách, dostatečně (ale ne přehnaně) se hýbat, relaxovat a radovat se z maličkostí, které život přináší.

Pohybová aktivita posiluje imunitu

Bylo prokázáno, že středně intenzivní pohybová aktivita každý den zhruba půl hodiny napomáhá zdraví  – ať už jde o prevenci nemocí infekčních, civilizačních či pohybového aparátu. Záleží samozřejmě na trénovanosti jedince, ale obecně lze říci, že nižší pohybová aktivita našemu zdraví škodí, ale stejně tak i přemrštěné tréninkové dávky mohou v těle vyvolávat chronickou stresovou reakci. Navíc bylo také zjištěno, že pobyt v přírodě výrazně zvyšuje obranyschopnost. Je to výsledkem mnoha faktorů – a zase se dostáváme k tomu, že to příroda s námi myslela od počátku dobře – jednak čerstvý vzduch s dodávkou kyslíku tkáním, sluneční svit umožňující dostatečnou tvorbu vitaminu D, zelené barvy harmonizující náš psychický stav lepší tvorbou hormonů štěstí.

Přirozená strava je pro imunitu základ

Vliv stravy na imunitu by si zasluhoval celý zvláštní článek, ale pokud bych měla shrnout základní doporučení, bude se jednat hlavně o to, jíst co nejvíce přirozených potravin, chemicky neupravovaných, s dostatkem čerstvé zeleniny a ovoce. Je vhodné do jídelníčku zařazovat co nejvíce druhů potravin, nejíst stále to stejné, střídat suroviny ať už vyznáváte spíše rostlinnou stravu nebo preferujete vyšší podíl masa. Domácí kuchyně bez polotovarů je stejně to nejlepší, co svému tělu můžete nabídnout.

Dopřejte si spánek a tělo vám poděkuje

Spánek je lék jak pro fyzické tak psychické trable. Když můžete, spěte. Samozřejmě, že všeho moc škodí, ale setkávám se opravdu s velkou převahou unavených a nedospalých lidí. Vím, že je obtížné vzdát se času, kdy člověk ještě mohl něco stihnout a jít spát. Jenže za tento „využitý“ čas pak zaplatíme vlastním zdravím. Dbejte na kvalitu spánku, vyhněte se modrému světlu před usnutím, snažte si navyknout na pravidelný spánek. A pokud máte tu luxusní možnost, krátký šlofíček po obědě může prozářit celou druhou polovinu dne.

A pamatujte, že všechny příjemné aktivity zvyšují imunitu – zvláště ty mezilidské, jako je hlazení, objímání a samozřejmě také ta aktivita začínající na „s“. Dopřejte si masáž, saunu, ale také si od srdce zazpívejte, zatančete a zasmějte. Možná se podivíte, ale vliv všech těchto aktivit se vědecky zkoumal a příznivý vliv na posílení imunity byl potvrzen!

Nezapomínejte také na svoje vztahy, neboť není silnější imunostimulans než podpora a vyjádření sounáležitosti od vašich blízkých a přátel.

Přeji vám, ať imunitní systém šlape jako hodinky (nebo spíš celý orloj)!

Tereza

P.S.:  Kdybyste si o zdraví, imunitě a její provázanosti v těle chtěli přijít popovídat, ráda vás uvidím na některém z mých seminářů!