Strach, vztek a koronavirus

„Čím méně máme informací při tvoření vjemového obrazu, tím více si pomáháme svými představami, abychom si přece jen udělali „jednoznačný obraz“ situace. Tato potřeba nám pomáhá zacházet s vlastním strachem a dosáhnout vnitřního klidu, protože se dokážeme zorientovat a máme přehled. Jsme-li v psychickém stavu, v němž jsme schopni přijímat jen málo informací – když nás například zcela ovládne zlost – pak naše vjemy vystřídá fantazie.“ (V. Kast – Imaginace jako prostor setkání s nevědomím)

Přijde mi skoro tragikomické, jak chaotická tvrzení vypouštějí někteří naši představitelé, jak mohou být protichůdné výsledky různých analýz, ze kterých se pak věští budoucnost jako z křišťálové koule… Jak takové téma jako jsou roušky, dokázalo nejprve stmelit ale pak i rozdělit naši společnost… Kam se cílí většina pozornosti médií a co za průšvihy musí unikat… Vlastně mne fascinuje, jak se stále snažíme odůvodňovat ty a jiné kroky něčím vědeckým, racionálním… a přitom víme, že stále nic s jistotou nevíme… jenže oni ti, kteří se k tématu nějak vyjadřují, jsou také jen lidé, se svými zkušenostmi, emocemi (strachem, vztekem…), kombinované mnohdy s psychickým přetížením a nevyspáním…

Dnes díky neurofyziologickému zkoumání víme, že fantazie spojená s emocemi, city a touhami je schopna nejen výrazně ovlivnit vnitřní tělesné děje (srdeční frekvenci, krevní tlak, vylučování hormonů, fungování imunity), ale také ovlivní přímo smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť), projekční dráhy v mozku, kterými se smyslové počitky zpracovávají a dokonce i interpretaci těchto vjemů. Už v roce 1910 se zjistilo, že když si lidé představí na prázdném plátně určitou věc, nevnímají pak slabě projikovaný předmět. Zkoumané osoby, které si předem nic na plátně nepředstavily, jsou schopny projikovaný předmět velmi dobře rozpoznat. Tento jev je známý pod názvem Perkyův fenomén.

Co to znamená? Pokud si představujeme nějaké nebezpečí, slyšíme hned podezřelé zvuky (které bychom jinak vůbec neslyšeli), vidíme konkrétní předměty (i když to jsou třeba jen stíny), můžeme ucítit nějaký divný pach (kterému bychom jindy vůbec nevěnovali pozornost). Když máme strach, vnímáme „objektivní“ realitu jinak, než by tomu bylo ve chvíli, když bychom byli v radostném rozpoložení. Do hry také vstupují všechny dosavadní zkušenosti, které nám (našemu mozku) umožňují si některé věci domýšlet.

Na druhou stranu lze představivost zapojit i naopak – vyladit svoji mysl do klidu a pohody a tím zapracovat na svojí zdravotní prevenci – protože kam se ladí mysl, tam se ladí metabolismus!

Krásný nadcházející víkend plný příjemných fantazií …

Tereza