Strašák jménem promoření

Vlastně ani nevím, jestli mi toto téma přijde víc tragické nebo komické… Vlna protichůdných reakcí, která vystartovala hned po vyjádření Prof. Prymuly o tom, že „začneme populaci promořovat“. Jistě, to slovo zní naprosto příšerně – ono aby také ne, když jeho kořenem je slovo MOR (chápejte, mám jednu dceru ve 3. třídě, takže určování slovních kořenů zvládám)… jenže, spíše zkoumejme, co je tím slovem myšleno. Možná toto slovo získalo nějaký nový význam, ale co já si pamatuji z epidemiologie a infekčního lékařství, tak se používá v kontextu, když zjišťujeme, jaká část obyvatel je imunní k nějaké nemoci.

Řízené promořování je vlastně i to, když jdete se svým dítětem na návštěvu ke kamarádce, která má dítě s neštovicemi s cílem, aby se to vaše nakazilo a díky tomu už mělo imunitu k planým neštovicím… protože, pokud by se to stalo až v dospělosti, mívají i plané neštovice vážnější průběh s mnoha riziky. Dostatečná promořenost populace k nějaké infekci je z hlediska epidemiologického výborná zpráva, protože se infekce nemá jak šířit, nebo se šíří velmi omezeně.

V souvislosti s koroňákovou epidemií mluvilo o nutnosti promoření populace nemálo odborníků s tím, že jde hlavně o to, aby se toto promořování řídilo v únosných mezích pro zdravotnický systém a tedy hlavně pro samotné pacienty, kteří zdravotnický systém potřebují. Ono totiž, nalijme si čistého vína, ona ani jiná možnost moc není, pokud nevěříme na zázraky. Virus tu je a jen tak asi mávnutím kouzelného proutku nezmizí. Pokud není vakcína a není dostatečný počet lidí v populaci, kteří mají k infekci imunitu (a současně obrovský počet nakažených), vždy bude mít infekce potenciál se šířit, i kdybychom se na hlavu stavěli. A teď jde o to, jak rychle se bude šířit. A to by měla ovlivnit všechna ta opatření, která se dělají. Ono k promořování populace dochází již od doby prvního případu u nás (ať už to byl ten mediálně zdokumentovaný, nebo mnohem dříve, kdy lidé nemoc prodělali a mysleli si, že jde o chřipku – to nevíme). Jen to promořování probíhá pomalu.

Mezi živelným průchodem epidemie bez jakýchkoli opatření a plošnou karanténou je mnoho mezistupňů, ale biologicky půjde vždy o „promořování“ do té doby, než virus nezmizí (což je málo pravděpodobné), nebo se populace neproočkuje (vakcína není). Jak je zřejmé z vývoje u nás i v dalších zemích, i když se udělají jakkoli přísná opatření, epidemie stále pokračuje – rychleji nebo pomaleji. Jde o to, nastavit rychlost průběhu epidemie tak, aby stačily kapacity v nemocnicích a pacienti, kteří by měli šanci na záchranu života nemocniční péčí, tuto možnost mohli využít.

Průšvih s koroňákem je hlavně v tom, že je ohromně nakažlivý. Takže i když se všude píše, že má smrtnost reálně v desetinách procenta, tak při téměř 11 milionech lidí v ČR se tyto desetiny procenta vyšplhají do několika desítek tisíc úmrtí – a to samozřejmě nechce nikdo, zvlášť ještě v kontextu těžkého průběhu generace našich rodičů či prarodičů, o které přijít nechceme. Koncept chytré karantény se zdá být velmi rozumný při spolupráci většiny obyvatelstva. Ale stále jde o promořování… Promořování nerovná se živelný průběh epidemie (ani italské, britské či švédské scénáře) – je to biologický pojem.

Co mi vlastně na tom celém vadí je, že se mediálními zprávami vyvolává v lidech strach a pocit ohrožení. A všichni imunologové a nejen oni zdůrazňují, že právě strach a stresové přetížení jsou hlavními likvidátory zdravé imunity, kterou potřebujeme. Vemte si dva slavné muže v UK nakažené virem – prince a premiéra. Tipla bych si, že mladší z nich měl mnohonásobně vyšší stresové zatížení…. Vědecké důkazy, jak to přesně funguje, nemáme, proto bychom měli dát prostor také vlastní intuici, zdravému rozumu a také vnímavosti k sobě sama před titulky v médiích. Pokud je někdo bojácný, je to v pořádku a bude se více zdržovat doma. Pokud je někomu lépe venku, být aktivní, bude venku – samozřejmě s ohleduplností k ostatním.
Mějte se hezky a pečujte o sebe!
Tereza