Ztráty na životech

Téma, které se do našeho vědomí dostalo mnohem více, než dříve. Tak si říkám, zda i to není určitým spirituálním posláním této epidemie – protože teprve vědomí smrti dává životu docela jinou hodnotu.

To, že nakonec umřeme všichni, o tom není pochyb. I když mi někdy přijde, že se tomu běžně nevěnuje pozornost. Chtěla bych sdílet úryvek z mé oblíbené knihy Řek Zorbas: „Jednou jsem šel přes nějakou vesnici. Jakýsi stařeček sázel mandlovník. Stařečku, povídám mu, ty ještě sázíš mandlovník? A tu on, jak byl skloněný, se obrátil a řekl mi: Ano, synku, dělám, jako bych neměl zemřít. A já zas dělám, jako bych měl každou chvíli zemřít, namítl jsem mu. Kdo z nás dvou měl pravdu, pane? …Mlčel jsem. Obě cesty jsou neschůdné a příkré, ale obě tě mohou dovést na vrchol. Počínat si, jako by nebylo smrti, a zase jako bys měl každou chvíli smrt před sebou – vždyť je to vlastně totéž. Když se mě však tehdy Zorbas ptal, ještě jsem to nevěděl.“

Když si čtu nadpisy v některých médiích, pokládám si otázku – je každé úmrtí ztrátou na životě? Jistě, fakticky ano, ale přijde mi, že „ztrátou života“ myslíme předčasnou ztrátu života. Zemře člověk, který ještě mohl žít. Jak dlouho ještě mohl žít? Kdo je oprávněn to posoudit? A co je ještě v rukách člověka, aby ovlivňoval…

Když jsem pracovala v nemocnici, hospitalizovali jsme 82letou paní, která byla do té doby soběstačná, ale začala ji brnět noha, padala. Zjistilo se, že má nádor na míše. Neurochirurgové ji nejprve odmítli pro její věk. Paní byla v úžasné kondici, byla namotivovaná, zvládnout obtížnou operaci. Báli jsme se jí vůbec říci, že asi k operaci nedojde. Naštěstí se ale povedlo vyjednat výjimku. Bohužel nevím, jak dlouho ještě paní žila, nebo možná ještě žije, ale tak nějak pocitově si říkám, že bylo moc dobře, že měla možnost, aby jí neurochirurgové život prodloužili. A pak tam byla jiná paní s těžkým srdečním selháním. Věkově byla mnohem mladší, ale vzhledem ke svému onemocnění vypadala jako stařenka. Říkala mi, že se smrti nebojí, že už toho v životě zažila dost a v takovém stavu, upoutaná na lůžko, se zavedenými katetry všude v těle, se jí už žít nechce. Prý se každý večer modlí, aby se už neprobudila.

Životních příběhů je tolik, co je na světě lidí. A každý je trošku jiný… Musí se ale s každým úmrtím jednat o „ztrátu na životě“? Nemáme trochu tendenci myslet si, že jsme všichni nesmrtelní a všichni máme nárok na věčný život (nikoli ten posmrtný)?

Dovolte ještě jednu odbočku. Moje děti se dívaly v televizi na animáka, kde vystupovalo „strašidlo“ živá mrtvola. Děti přišly s myšlenkou, že jsme vlastně všichni živé mrtvoly, protože všichni jednou umřeme. Jak obrovský tah na branku takové dětské přemýšlení má, že?

Stále se prodlužuje průměrná délka života (za posledních 10 let se zvýšila v ČR průměrná délka života o cca 14%), ale nikoli jeho kvalita, jak vyplývá z průzkumů v mnoha zemích „vyspělého“ světa. Je to vlastně jeden z obrovských problémů, kterému čelí zdravotnictví – jsme sice schopni udržet člověka při životě, ale mnohdy za cenu velkých omezení či značného utrpení. Děje se tak v důsledku chronických onemocnění, která neumíme vyléčit, pouze zmírňovat příznaky – mluvím o srdečně-cévních nemocech, diabetu a dalších. K tomu se přidává ohromná skupina onkologických a duševních onemocnění… bez jakéhokoli soudu, co je dobře nebo špatně se mi ve světle koronavirové epidemie a spoustě úmrtí v jejím důsledku vybavila pohádka Dařbuján a Pandrhola. Jak Smrťáka zavřeli do sudu a nikdo neumíral… ale jakmile se ze sudu dostal, skosil všechny, kteří mu patřili…

A proč to všechno píšu? Protože mi přijde, že důležitější než se bát smrti je pečovat o svůj život, protože každý den, každá hodina či každá minuta tu je jen jednou a nikdy se nebude opakovat! Tím myslím, nechodit riziku v žádném případě naproti, ale nepřestávat žít!

Hluboce soucítím se všemi, kteří nemají možnost se se svými blízkými, kteří odchází na druhý břeh, rozloučit kvůli karanténním opatřením… znám to, před 11 lety mi takto odešla v nemocnici babička v průběhu zákazu návštěv kvůli chřipkové epidemii. Denně bývá takových úmrtí u nás přes 300 (z různých důvodů).

Právě jejich blízkým je věnován i zítřejší dobročinný on-line kytarový koncert, na který zvu, když budete mít zájem – https://www.facebook.com/snewsinfo/videos/875044812938526/UzpfSTc1MTg1MTU1MzoxMDE1ODkwMDUxMjA1MTU1NA/?epa=SEARCH_BOX

https://eshop.sporclarts.com/index.php…

Opatrujte se,
Tereza