Úzkost z lásky
Úzkosti bývají velmi častou příčinou návštěvy psychoterapeuta a dotýkáme se jí (či spíše potýkáme se s ní) i s mými klienty. To, že nás vztahy dokážou pěkně rozhodit a zúskostnit, je věc většině z nás známá. Chtěla bych vám však dnes nabídnout zajímavý pohled Jungiánské psychoterapeutky Vereny Kast, která krásně popisuje úzkost ze ztráty lásky v té nejobyčejnější podobě.
„Úzkosti z možné ztráty milostných citů se projevují například úzkostí z toho, že si navzájem zlhostejníme. je to úzkost, že naše soužití s člověkem, kterého jsme kdysi tak milovali, nabude nakonec takové kvality, že by bylo možn nahradit ho téměř kýmkoli jiným. Úzkost, že emocionální a sexuální fascinace a inspirace zmizí a nebudou už nikdy k nalezení.
Jsme-li fascinováni druhým a cítíme-li se jím inspirování, jedná se o emoce jako všechny ostatní – přicházejí a odcházejí. My samozřejmě doufáme, že přijdou a neodejdou…
V párové terapii se partnerům říká, že se mají tohoto romantického milostného ideálu vzdát. Pak prý budou moci lépe řešit problémy všedního života a budou realističtější. Nepochybně je pravda, že nároky romantického ideálu na vztah jsou přílišné. Ale je také pravda, že snažit se být jen realističtější a vzdávat se všech idealizací nemusí být žádným skutečným řešením.
Vždyť v lásce se tak či onak musí sejít země s nebem. A příliš mnoho země, nebo dokonce samá země – z toho žádná fascinace nevznikne.“
(Úryvek z knihy V. Kast – Úzkost a její smysl)
Nebe na zemi přeji … aspoň někdy!
Tereza
